Abstrakt vědeckého článku o zemědělství, lesnictví, rybářství, autor vědecké práce – Rezvitsky T.Kh., Tikidzhan R.A., Pozdnyakova A.V., Mitlash A.V., Kalashnik V.Yu.
Článek popisuje ekonomický význam a vlastnosti sójových bobů. Jsou považovány za nejnebezpečnější a nejběžnější choroby vyskytující se na plodinách sóji. Jsou uvedeny nejúčinnější metody boje proti nim.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.
Podobná témata vědecké práce o zemědělství, lesnictví, rybářství, autor vědecké práce – Rezvitsky T.Kh., Tikidzhan R.A., Pozdnyakova A.V., Mitlash A.V., Kalashnik V.Yu.
Sledování druhové skladby chorob sóji v různých osevních zónách
Choroby, škůdci a plevel na plodinách sóji na území Krasnodar a opatření k boji proti nim
O biologické ochraně agrofytocenóz sóji před škodlivými organismy
Škodlivost plísně sóji Fusarium v závislosti na stupni poškození rostlin
IZOLACE BAKTERIOfágů PSEUDOMONAS SAVASTANOI PV. GLYCINEA A JEJICH VYUŽITÍ PŘI OCHRANĚ SÓJOVÝCH BOBŮ PŘED SPALENĚNÍM BAKTERIÍ
i Nemůžete najít, co potřebujete? Vyzkoušejte službu výběru literatury.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.
HLAVNÍ ONEMOCNĚNÍ PLODINY SÓJOVÝCH BODŮ
Článek popisuje ekonomickou hodnotu a vlastnosti sójových bobů. Jsou považovány za nejnebezpečnější a nejběžnější choroby vyskytující se na plodinách sóji. Jsou uvedeny nejúčinnější metody, jak se s nimi vypořádat.
Text vědecké práce na téma „HLAVNÍ CHOROBY V PLODINÁCH SÓJOVÝCH bobů“
Po analýze údajů o vlivu přepravní vzdálenosti na porážku zvířat, tj. ztrátě živé hmotnosti, je tedy třeba poznamenat, že přeprava na vzdálenost 100-110 km povede ke ztrátě 3.6 kg na zvíře, tj. bude 126 UAH. Proto je třeba volit zpracovatelské závody na kratší vzdálenost než 100 km.
1. Verbytskyi PI Priorytetni napriamky rozvytku tvarinnytstva v Ukraini [Prioritní oblasti rozvoje hospodářských zvířat na Ukrajině]. Efektivní chov hospodářských zvířat. 2007. Ne. 4. S. 14-17
2. Ivanov S., Kishenko I., Kryizhova Yu. Issle-dovanie kachestvennyih pokazateley syirya myasop-ererabatyivayuschey otrasli Ukrainyi [Výzkum kvalitativních ukazatelů surovin masozpracujícího odvětví Ukrajiny]. Kaunas: Food Institute of Kaunas University of Technology, 2013. Vol. 47, č. 1. S. 35-43.
3. Baranikov A. 14 mezhvuzovskiy koordi-natsionnyiy Council po svinovodstvu [14 interuniversity
koordinační rada pro chov prasat]. 2006. Ne. 1. S. 2-5.
4. Novhorodska NV Tekhnolohichni osoblyvosti svynyny z vadamy PSE i DFD. Technologické vlastnosti vepřového masa s PSE a DFD defekty. Vědecký posel Lvovské národní univerzity veterinárního lékařství a biotechnologií pojmenovaný po SZ Gzhytskyj, 2016. Sv. 18.č. 2 (67). S. 143-146.
5. Kuo CC Kvalitativní znaky čínských klobás vyrobených z PSE vepřového masa. Věda o mase. 2003. 64. S. 441-449
6. Brüggemann, D. Tierschutr vom stall dis zur Schlachtung und auswirkungen auf die fleischgualität. Fleschwirtchaft 2014. Sv. 94, č. 6. S. 84.
7. Issakowicz, ACKS Vliv doby přepravy a čekání před porážkou na chování a kvalitu masa jehňat. 61. mezinárodní kongres vědy a technologie o mase – Clermont-Ferrand, 2015.
8. SSU 4718:2007. Prasata na porážku. Specifikace. Oficiální publikace. Kyjev. Derzh-spozhyvstandart Ukrajiny. 2008. 7 s.
HLAVNÍ ONEMOCNĚNÍ V PLODINÁCH SÓJOVÝCH BODŮ
Student Kubánské státní agrární univerzity pojmenované po I. T. Trubilinovi
Agronomická a ekologická fakulta, Krasnodar
Student Kubánské státní agrární univerzity pojmenované po I.T. Trubilina
Agronomická a ekologická fakulta, Krasnodar
Student Kubánské státní agrární univerzity pojmenované po I.T. Trubilina
Agronomická a ekologická fakulta, Krasnodar
Student Kubánské státní agrární univerzity pojmenované po I. T. Trubilinovi
Agronomická a ekologická fakulta, Krasnodar
Student Kubánské státní agrární univerzity pojmenované po I.T. Trubilina
Agronomická a ekologická fakulta, Krasnodar
HLAVNÍ ONEMOCNĚNÍ PLODINY SÓJOVÝCH BODŮ
Student Kubánské státní agrární univerzity pojmenované po IT Trubilin Fakulta agronomie a ekologie, město Krasnodar
Student Kubánské státní agrární univerzity pojmenované po IT Trubilin Fakulta agronomie a ekologie, město Krasnodar
Student Kubánské státní agrární univerzity pojmenované po IT Trubilin Fakulta agronomie a ekologie, město Krasnodar
Student Kubánské státní agrární univerzity pojmenované po IT Trubilin Fakulta agronomie a ekologie, město Krasnodar
Student Kubánské státní agrární univerzity pojmenované po IT Trubilin Fakulta agronomie a ekologie, město Krasnodar DOI: 10.24412/9215-0365-2021-59-2-6-8
Článek popisuje ekonomický význam a vlastnosti sójových bobů. Jsou považovány za nejnebezpečnější a nejběžnější choroby vyskytující se na plodinách sóji. Jsou uvedeny nejúčinnější metody boje proti nim.
Článek popisuje ekonomickou hodnotu a vlastnosti sójových bobů. Jsou považovány za nejnebezpečnější a nejběžnější choroby vyskytující se na plodinách sóji. Jsou uvedeny nejúčinnější metody, jak se s nimi vypořádat.
Klíčová slova: sója, choroba, bakterióza, pustulární skvrnitost, bakteriální vadnutí.
Klíčová slova: sója, choroba, bakterióza, pustulární skvrnitost, bakteriální vadnutí.
Sója (lat. Glycine max) je jednoletá bylina z čeledi bobovitých.
Sója je nejčastější mezi luštěninami a olejnatými plodinami. Je široce pěstován ve více než 60 zemích na všech kontinentech. Chemické složení sójových bobů je následující: bílkoviny – 30-52%, tuky – 17-27%, sacharidy – 6-20%, minerální látky (draslík, fosfor, vápník), vitamíny rozpustné v tucích (C, B, E) . Doporučuje se pro dietní výživu diabetiků. Protein je vysoce stravitelný (3,5-4x lépe než protein z obilnin) a rozpustný ve vodě. Mezi luštěninovými plodinami je složení esenciálních aminokyselin nejbohatší. Hlavním proteinem sójových semen je glycinin, který má schopnost srážet se (srážet se) při kyselení. Sójový protein obsahuje aminokyseliny lysin 2,7 % (pro srovnání u pšeničného proteinu je to 0,25 %), methionin, tryptofan, které určují nutriční hodnotu.
Sója se pěstuje pro potravinářské, krmné a technické účely.
V potravinách se používá ve formě másla, margarínu, sójového sýra, mléka, mouky, cukrovinek, konzerv a dalších produktů. Sójová semena slouží jako surovina pro ropný průmysl. Sójový olej je klasifikován jako máloschnoucí (jódové číslo 107-137) a po rafinaci se používá jako potravina. Používá se také při výrobě mýdel, barev a laků, výrobě glycerinu, linolea, mazacích olejů, želatiny, lecitinu. Sójový olej představuje 38 % celosvětové produkce (zatímco slunečnicový olej pouze 17 %).
Pro krmné účely se sója používá ve formě koláčů, krupice a sójové mouky. Krmivo obsahuje 40 % bílkovin, 1,4 % tuku, přibližně 30 % extraktů bez dusíku. Koláč se také používá jako přísada do pečiva, těstovin a cukrovinek.
Nezralá semena sóji se používají k výrobě konzerv a omáček.
V současnosti se sója pěstuje především na semena. Při výrobě krmiv jsou za perspektivní považovány smíšené plodiny sóji s teplomilnými obilnými plodinami, například súdánská tráva, kukuřice a čirok.
Sója je postižena mnoha chorobami (hlavně houbovými). Například v Rusku je známo 32 nemocí
U nás jsou nejškodlivější choroby, které vedou k řídnutí sazenic; spolu s
Časté jsou různé skvrnitosti listů a vadnutí. Bakteriální onemocnění jsou v Rusku rozšířená. Jejich původci jsou bakterie, které se ukládají především v semenech. Semena samotná jsou primárním zdrojem infekce. Bakterie se mohou saprofyticky vyvíjet na plevelech a navíc po celou vegetační sezónu asymptomaticky na nadzemních částech rostlin sóji, které působí jako zdroj sekundární infekce. Teplé a vlhké počasí podporuje rozvoj bakteriálních chorob na sóji. Nejběžnější a nejškodlivější jsou bakteriální hranatá skvrnitost, pustulózní nebo rezavě hnědá skvrnitost a další.
Během klíčení semen způsobuje bakterióza, obvykle spolu s fusáriem, úhyn semenáčků a často vede ke snížení hustoty rostlin. Stupeň probírky se zvyšuje, pokud teplota a vlhkost půdy nejsou příznivé pro přátelské klíčení semen a vzcházení sazenic. Mezi velmi škodlivé choroby, kdy se masivně šíří, patří choroby vadnutí, které vedou k vysychání a odumírání celé rostliny především v období květu a později. Příčinou vadnutí mohou být různé patogeny.
Škody způsobené chorobami jsou dány podmínkami prostředí, biologií parazita, stupněm jeho rozšíření a vlastnostmi odrůdy. Nemoci postihují jak jednotlivé části rostliny – semena, klíčky, kořeny, výhonky, listy, fazole – tak celou rostlinu. V tomto ohledu lze všechna onemocnění schematicky redukovat na tři velké skupiny:
1. Choroby semen, sadby a sadby.
2. Skvrny postihující různé části rostliny.
3. Nemoci, které způsobují vadnutí rostlin.
Do první skupiny patří bakteriózy
semena a sazenice (bakterióza děložních listů). Původci onemocnění jsou: Xantliomonas phaseoli Dows. var. sojense (Hedges) Starr a Burkh. a Pseudomonas tabaci. Optimální teplota pro vývoj bakterií je 24-25°C. Choroba se přenáší semeny a přetrvává v půdě na posklizňových zbytcích.
Příznaky poškození semen bakteriózou jsou následující: bělavé, mírně promáčklé skvrny a vředy viditelné zpod skořápky. Ve velkém se nemocná semena liší od zdravých v oslabeném lesku a bělavé barvě. Infekce může být nejen na povrchu semene, ale i v hloubce
jeho tkaniny. Po určité době po namočení se nemocná semena stanou slizkými a změknou. Na děložních listech se objevují světle žluté a hnědé skvrny ve formě šmouh se slizkým povrchem: děložní lístky se postupně mění v lepivou hmotu. Nemocná semena v závislosti na podmínkách v období klíčení a stupni onemocnění hnijí a neklíčí vůbec nebo mohou prorazit na povrch půdy. U nemocných klíčků se na kotyledonech objevují hnědé skvrny a vředy různé velikosti a hloubky.
U malého počtu semen je jejich zdravotního stavu dosaženo pečlivým ručním tříděním. Semena se také bezprostředně před setím nebo předem ošetřují fungicidními ochrannými prostředky. V tomto případě musí být semena dostatečně suchá, s obsahem vlhkosti nepřesahujícím 14-15%. Rozdíly jsou v náchylnosti odrůd. Tmavě zbarvené malosemenné odrůdy jsou obvykle méně napadeny než velkosemenné odrůdy se žlutoslupkou.
Do druhé skupiny chorob patří pustulární skvrnitost, která se na sóji vyvíjí po celé vegetační období. Původcem je bakterie Xanthomonas axonopodis pv. Glyciny. Onemocnění je pozorováno na všech nadzemních orgánech sóji, nejčastěji jsou však postiženy listy rostliny. Choroba se na listech projevuje nejprve jako červenohnědé nebo zelenohnědé skvrny, které jsou mírně průsvitné. Postupně se skvrny zvětšují, někdy se kolem nich objeví žlutý okraj. Tkáň kolem postižených oblastí se zvedá a tvoří tzv. pustuly. Časem prasknou, látka zešedne a zprůhlední. Příznaky pustulózního špinění na začátku vývoje jsou podobné příznakům bakteriálního popálení, ale na rozdíl od druhého se na skvrnách netvoří bakteriální exsudát. První příznaky tohoto onemocnění se objevují začátkem léta a v červenci až srpnu dochází k masivnímu poškození rostlin. V tomto případě je většina listů pokryta skvrnami různých velikostí hnědo-rezavé barvy se žlutým okrajem a konvexním středem. Na fazolích se choroba projevuje v rané fázi vývoje rostlin ve formě malých kulatých skvrn s hnědým okrajem. Semena postižená chorobou jsou menší velikosti než zdravá, s hnědohnědými skvrnami, někdy vypouklými a s prasklinami.
K rozvoji pustulózní skvrnitosti jsou zapotřebí vysoké teploty vzduchu a málo srážek. K boji proti onemocnění se fungicidy používají jak profylakticky, tak k léčbě.
Do třetí skupiny patří bakteriální vadnutí (vadnutí). Původce tohoto onemocnění, bakterie Pseudomonas solanacearum Smith, má několik typů projevů onemocnění. Poškození rostlin lze pozorovat již v nejranějších fázích vývoje rostlin (lze přiřadit spíše k první skupině chorob). Na děložních listech
Na výtrusech a hypokotylu se objevují praskliny a zaoblené hnědé skvrny s tmavě hnědým lemem. Nemocné sazenice jsou silně retardované v růstu a vývoji a některé z nich vadnou. Kotyledonní forma bakteriózy se projevuje během dlouhého, vlhkého a chladného jara, kdy nejsou podmínky pro rychlé vzcházení sazenic. Na semenech se tvoří bělavé promáčklé skvrny. Při bobtnání semena sliznou a promění se v lepivou hmotu s nepříjemným zápachem a neklíčí. Polní klíčivost semen klesá a oslabené sazenice snižují produktivitu agrocenózy.
Na trojčetných listech postižených rostlin se v pozdějších fázích mohou objevit podobné kulaté zelenohnědé nebo hnědé skvrny s tmavě hnědým lemem. Další projev onemocnění je možný – chlorotické listy s tmavě hnědými skvrnami do průměru 10 mm a někdy s opadanou suchou tkání. Infekce patogenem se může projevit vadnutím jednotlivých listů, větví nebo celé rostliny. Zdrojem infekce jsou napadené rostlinné zbytky a půda. Sběr semen z neinfikovaných oblastí, jejich důkladné čištění a moření je důležité pro prevenci šíření choroby. Dále je nutné dodržet optimální termíny setí, odstranit posklizňové zbytky a provést včasnou podzimní orbu se zapravením rostlinných zbytků.
Mezi obecné metody boje proti nejběžnějším chorobám sóji, bakteriózám, tedy patří:
— předčasný výsev plodin (pozdní výsev zvyšuje hrozbu poškození);
— optimální výsev osiva (udržení hustoty plodin);
— dodržování doporučené vlhkosti během sklizně;
— přesné dodržování požadavků na zemědělskou technologii;
— používání odrůd odolných vůči chorobám;
— ošetření osiva a ošetření vegetativních rostlin chemickými a biologickými fungicidy;
— správné umístění sójových bobů do střídání plodin.
Pro ochranu rostlin před bakteriálními chorobami je navíc nutné ničit rostlinné zbytky na polích, stejně jako semena dobře vysušit a skladovat při vlhkosti 1415,5-XNUMX % v suchých dezinfikovaných skladech vybavených ventilací.
1. Antonov S.I. Sója je univerzální plodina // Zemědělství, 2000. č. 1. — str. 15.
2. Vavilov P.P., Posypanov G.S. Role luštěnin při řešení problému rostlinných bílkovin. – M., 1980. – 21 s.
3. Sichkar, V.I. Choroby sóji a výběr odolných odrůd / V.I. Sichkar, O.I. Gangelo // Olejnatá semena, 1986. č. 5. — str.33-34
4. Truchačev, V.I. Sója na severním Kavkaze: monografie / V.I. Truchačev, P.V. Klyushin. Stavropol: AGRU S, 2007. – 532 s.
