„Potom Ježíš věděl, že vše je již dokonáno, aby se naplnilo Písmo, řekl: Žízním.
Byla tam nádoba plná octa. Vojáci naplnili houbu octem, položili ji na yzop a přinesli mu ji ke rtům. Když Ježíš ochutnal ocet, řekl: “Dokonáno!” A sklonil hlavu a vydal ducha“ (Jan 19:28–30).
Yzop je vonná rostlina, někdy dosahující výšky rostliny, s modrými nebo bílými květy. Často rostl na zdech starých rozpadajících se domů a na hromadách odpadků, jeho stonky svázané do svazku se hodily k potírání tekutinou a Židé je používali jako kropící zařízení. Mezi yzop patří třezalka modrá – vytrvalé, silně vonící byliny nebo keře s čárkovitými nebo podlouhlými listy, není však známo, zda byla tato konkrétní rostlina zmíněna v Písmu svatém.
Židé, svazující sušené stonky yzopu do svazku, jej používali k rituálním účelům k posypání předmětů vodou a krví obětních zvířat. Apoštol Pavel o tom mluví ve svém dopise Židům: „Neboť Mojžíš, když vyslovil všechna přikázání podle zákona přede vším lidem, vzal krev býků a kozlů s vodou, šarlatovou vlnou a yzopem a pokropil samotnou knihu i všechen lid se slovy: „Toto je krev smlouvy, kterou vám Bůh přikázal.” Krví také pokropil svatostánek a všechny liturgické nádoby.“ (Židům 9:19–21).
Podle slova Božího, které pronesl Mojžíš, svazkem yzopu namočeným v krvi beránka zabitého o velikonoční noci Židé pomazali překlady a veřeje svých domů v Egyptě, aby Bůh osvobodil jejich domovy od porážky. prvorozených (Ex 12). Pak se z toho stal velikonoční zvyk.
„Mojžíš svolal všechny starší [synů] Izraele a řekl jim: Vyberte si a vezměte si beránky podle svých čeledí a zabijte beránka; a vezměte svazek yzopu a namočte jej do krve, která je v nádobě, a potřete nadpraží a obě veřeje krví, která je v nádobě; ale vy, nikdo, vyjděte ze dveří svého domu až do rána. A Hospodin půjde bít Egypt a uvidí krev na překladu a na obou veřejích dveří a Hospodin projde dveřmi a nedovolí ničiteli vstoupit do vašich domů, aby je zničil. Udržujte to jako zákon pro sebe a pro své syny navždy. Když vstoupíte do země, kterou vám Pán dá, jak mluvil, dodržujte tuto službu. A když vám vaše děti řeknou: “Co je to za službu?” řekni: “Toto je velikonoční oběť Hospodinu, který prošel kolem domů synů Izraele v Egyptě, když pobil Egypťany a vysvobodil naše domy.” (12. Mojžíšova 21:27–XNUMX).
„Yzop, namočený v krvi ptáka, byl sedmkrát pokropen člověk, který se očišťoval od malomocenství“ (Lv 14:1-7).
„A Hospodin promluvil k Mojžíšovi, řka: Toto je zákon o malomocném, když je třeba jej očistit: Přivedou ho ke knězi; kněz vyjde z tábora, a pokud kněz uvidí, že malomocný byl uzdraven z malomocenství, pak kněz nařídí, aby očišťovanému vzali dva čisté živé ptáky, cedrové dřevo, šarlatovou nit a yzop a kněz nařídí zabít jednoho ptáka nad hliněnou nádobou, nad živou vodou A sám vezme živého ptáka, cedrové dřevo, šarlatovou nit a yzop a namočí je i živého ptáka do krve ptáka zabit nad živou vodou a sedmkrát jí pokropit toho, kdo se očišťuje od malomocenství, a prohlásit ho za čistého a živého ptáka nechat jít do pole.”
Yzop, ponořený do očistné vody, byl pokropen nečistým člověkem, poskvrněným nezákonným jednáním, k jeho očištění.
„Pro nečisté ať vezmou popel z té zápalné oběti za hřích a nalijí na něj živou vodu do nádoby; a čistý ať vezme yzop, ponoří jej do vody a pokropí jím stan a všechny nádoby a lidi, kteří jsou v něm, i toho, kdo se dotkne [lidské] kosti, nebo zabitého nebo mrtvého. nebo hrob; a čistý pokropí nečistého třetího a sedmého dne a sedmého dne na něm vykoná smíření; a vypere si šaty a vykoupe [své tělo] ve vodě a večer bude čistý“ (Nm 19-17).
Žalmista David proto s odkazem na časté používání yzopu při rituální očistě a předvídáním budoucího duchovního významu obřadu volá: “Posyp mě yzopem a budu čistý; umyj mě a budu bělejší než sníh.” (Žalm 50:9).
Během ukřižování Páně mu římští vojáci pomocí yzopu přinášeli na rty houbu namočenou v octě (Jan 19:28–30). Uvedený stonek musí být dosti silný a dlouhý, zatímco v současnosti známý yzop má stonek mírně dřevnatý a v lepším případě dosahuje délky 70 cm. I když je možné sv.ap. Jan použil slovo „yzop“, jak bylo v té době obvyklé, nejen v jeho přímém významu, k označení konkrétní rostliny, ale jako symbol spojený s očistou a obětí.
Kající žalm svatého krále a proroka Davida – výkřik z duše, žalm, který po mnoho staletí čte každý, kdo se trápí svým svědomím za své nepravosti.
Portál Ortodox Life s pomocí Andreje Muzolfa, učitele Kyjevské teologické akademie, objasňuje některá nesrozumitelná slova, abychom našli útěchu a naději ve slovech nářku hříšného proroka a pochopili hloubku jeho pokání. výrazy žalmu.
— Andreji, jak se liší žalm 50 od ostatních žalmů krále Davida?
— Ani jedna kniha Starého zákona není v naší době tak „populární“ a citovaná jako žaltář svatého krále a proroka Davida. Mezi 150 žalmy se však najdou i zvláštní, mezi ně lze s jistotou zařadit 50. žalm. Tento žalm je podle mnoha svatých otců jedním z nejlepších příkladů starozákonní poetické kreativity. Ale především je to modlitba, povzdech k Bohu jménem hříšníka, který pocítil závažnost svých vlastních hříchů a snaží se osvobodit od takového břemene nepravd.
—Co znamenají slova žalmu „Posyp mě yzopem a budu čistý“? Co je to yzop?
— Yzop je druh aromatické byliny, která se ve starověku velmi často používala. První zmínku o ní nacházíme ve Starém zákoně při popisu poslední, desáté, egyptské morové rány, kdy v domech Egypťanů jako trest za to, že faraon nechtěl nechat Židy opustit Egypt v jednom noci zemřeli všichni prvorození samci „od člověka po dobytek“ Jak je řečeno v knize Exodus, v předvečer výše uvedené hrozné popravy dostali Židé příkaz, aby pomazali veřeje svých domů svazkem yzopu namočeným v krvi velikonočního beránka: „A Hospodin půjde aby porazil Egypt, a uvidí krev na překladu a na obou veřejích dveří a Hospodin projde dveřmi a nedovolí ničiteli vstoupit do vašich domů, aby je zničil“ (Exodus 12:23). Následně se tato rostlina používala také při rituálu očišťování lidí od malomocenství. Yzop je tedy jakýmsi starozákonním symbolem milosrdenství a očisty. Na základě toho sv. Athanasius Veliký tvrdí, že v textu 50. žalmu kropení yzopem odkazuje na možnost a nutnost očisty od vlastních hříchů a v tomto žalmu je velmi přesně zdůrazněno: „posyp mě yzopem a budu očištěn ” – to znamená, že pouze Bůh může člověka očistit od jeho hříchu, ale člověk sám se ho zbavit není schopen. Blzh. Theodoret z Kýru říká toto: jedině Božská milost může člověka úplně očistit a dát mu (tedy člověku. – pozn. autora) duchovní čistotu, podobnou bělosti sněhu.
– “A vyhrajte a nikdy nesuďte Ti.” Jaký je význam těchto řádků? Co chtěl svatý král David říci?
– Každý člověk, který vstoupí do sporu s druhým, nepochybně očekává, že bude vítězem. Ve vztazích s Bohem je však všechno úplně jinak: bez ohledu na to, jak moc se Mu snažíme dokázat, že máme pravdu, všechny naše argumenty nevyhnutelně selžou, protože Pán „vidí chyby i ve svých andělech“ (Job 4:18 ). Tato slova vůbec neznamenají, že andělé jsou hříšníci, ale svědčí o tom, že pouze Bůh je ze své podstaty jediný svatý a Jeho svatost je nesrovnatelná se svatostí tvorů, které stvořil, bez ohledu na to, jak bezchybné mohou být. Proto svatý prorok David říká, že na každém soudu vyjde Hospodin jako vítěz. C.S. Lewis jednou řekl, že Bůh velmi často bourá domečky z karet naší pýchy a vlastní důležitosti, aby nám ukázal naši slabost a naučil nás pokoře. Slova Proroka „Zvítěz a nikdy Ti nesuď“ jsou tedy uznáním, že hříšník se svými hříchy staví proti Bohu, ale zároveň nadějí, že v takové konfrontaci nevyjde vítězně člověk, ale Bůh. .
– “Jako byste si přáli oběti, byli byste je dali; nemilujete zápalné oběti.” O jaké oběti mluvíme?
— Ve Starém zákoně byly v důsledku pádu našich prvních rodičů ustanoveny krvavé zvířecí oběti na znamení jejich pokání a pokusu usmířit Boha za hřích apostaze. Následně, za dob svatého proroka Mojžíše, v souvislosti se stavbou přenosného chrámového svatostánku, byla zavedena klasifikace obětí: začalo se obětování určitých částí těla obětního zvířete Bohu jako oběť Bohu. být nazýván obětí povznesení, na rozdíl od zápalné oběti, jejíž tělo bylo spáleno, jak je patrné ze samotného názvu, úplně. Tyto oběti však samy o sobě podle svatého apoštola Pavla nemohly v žádném případě očistit lidi, kteří je přinášeli, od jejich hříchů, ale pouze sloužily člověku jako připomínka jeho zkaženosti. Navíc se velmi často stávalo, že někteří lidé přinášeli oběti, abych tak řekl, na parádu, jen proto, že existoval určitý požadavek Zákona, a ne kvůli duchovnímu naladění. Proto se prorok David obrací k Bohu: kdybys chtěl alespoň nějakou hmotnou oběť, rád bych Ti ji přinesl, ale lidské oběti, ani tisíc telat, se Bohu vždy nelíbí. O něco později jeden z proroků jménem Boha řekne: „Víc než zápalné oběti chci milosrdenství, ne oběť a známost Boha“ (viz: Oz 6:6). Kromě toho je tento verš podle svatých otců prorocký: skutečné osvobození lidstva od hříchů bylo uskutečněno pouze jednou jedinou obětí – obětí Syna Božího, který byl pro spásu lidí ukřižován na Kříž a prolil svou neocenitelnou Krev, jejíž každá kapka, podle slov sv. Justin (Popovič), vzácnější než všechny světy s celým jejich obsahem.
– “Pak se ti zalíbí oběť spravedlnosti, povznesení a zápalná oběť, potom položí býčka na tvůj oltář.” Co myslíš tím „obětí pravdy“?
— Tento verš pokračuje v myšlence řečené o něco dříve. V předchozích slovech svatý prorok David poukazuje na rozdíl mezi pravou obětí Bohu a její podobou. Milosrdenství, láska, pokora a mírnost jsou podle mínění svatých otců skutečně zbožnými oběťmi Bohu, a i když se člověk ukáže jako nejubožejší ze všech žijících na zemi, vždy bude mít co obětovat. Bohu. Nejdůležitější obětí Bohu je však oběť pravdy. Svatý. Ambrož Milánský „obětí spravedlnosti“ chápe svátost eucharistie jako jedinou svátost, která dává člověku ospravedlnění za jeho hříchy, a pojem „ospravedlnění“ zde nemá obvyklý smysl ospravedlnění před někým, ale uznání naší vlastní spravedlnosti, spravedlnosti především před Bohem. A jen taková oběť je milá Všemohoucímu, protože jen ona mění člověka zevnitř a činí jej schopným zdědit Kristovo království.
Rozhovor s Natalyou Goroškovovou
