Ze zvířat vedoucích podzemní životní styl je nejznámější krtek – nejběžnější, a tedy nejoblíbenější rypák. Méně známí jsou: zokor z rodu křečků, krtonožka žijící v pouštních stepích a na jihu evropské části Ruska – krysa obecná neboli malá (viz „Věda a život“ č. 5 , 1993). Ale většina lidí nikdy ani neslyšela o svém jedinečném bratrovi – obřím krtokrysu, který co do velikosti těla a rozsahu „práce“ daleko přesahuje každé z těchto zvířat.
V místech, kde žije krtonožka obrovská, se jí pro její podobný životní styl často říká krtek. Ale to není pravda. Tito dva rejsci se nejen liší velikostí a vzhledem, ale také nejsou příbuzní: krtek je hmyzožravé zvíře a obří krtokrysa patří do řádu hlodavců.
Krysa obrovská je reliktní zvíře. Kdysi žil na rozsáhlém území, ale vlivem měnících se klimatických podmínek na většině míst vyhynul. Nyní některé z jeho osad přežily pouze v Kazachstánu a Rusku. Konkrétně jedna z těchto osad, kde jsem měl možnost studovat tohoto jedinečného hlodavce, se nachází v oblasti soutoku řek Temir a Emba v regionu Aktobe. Kromě toho se krtonožka vyskytuje i na jiných místech meziříčí Ural-Emba. V Rusku žije v Ciscaucasia – na dolním toku řek Kuma, Sulak a Terek.
Krysa obrovská je největším hlodavcem ve své rodině. Dospělí jedinci dosahují délky 35 centimetrů (krtci jsou poloviční) a hmotnosti až jednoho kilogramu. Stejně jako zbytek této rodiny nemá oči. (Je zvláštní, že blechy, které neustále žijí na těle krtonožky, jsou také bez očí, také slepé.) Krtek nemá vnější uši. Od nosu k místu, kde by měly být oči a uši, vede dobře viditelný vodorovný kožovitý záhyb, jehož okraj je opatřen hustým kartáčem srsti. Tělo zvířete je pokryto krásnou, hustou a jemnou bledou jasanovou srstí, kterou lze stejně dobře česat v jakémkoli směru. Tento originální kryt umožňuje zvířeti pohybovat se vpřed a vzad stejnou rychlostí bez otáčení. Pokud se potřebuje otočit, jako akrobat „kroutí salto“, to znamená, že se otočí nad hlavou. Krtokrysa nemá ocas, takže vzhledem připomíná produkt národní kazašské kuchyně – kurt, to je suchý koncentrát tvarohu tvarovaný do klobásy. Kazaši krtonožce říkají kurt-tyshkan, tedy hlodavec podobný kurtovi.
Na rozdíl od krtka krtonožka hrabe zem nikoli tlapkami, ale řezáky, které jsou dobře vyvinuté, zejména spodní, a trčí ven. V tomto případě je ústní otvor vždy uzavřen se rty otočenými dovnitř, proto se země při kopání nikdy nedostane do tlamy zvířete. Díky vyčnívajícím zubům a tlamě bez očí vypadá krtek jako monstra jako z amerických hororů. Přitom je to naprosto neškodné zvíře, neschopné nikomu ublížit.
Celý život tráví sám ve velké a složité noře, kterou neustále renovuje a rozšiřuje. Vzhledem k tomu, že je zvíře neustále ve tmě, je aktivní 24 hodin denně. A z ročních období nejaktivněji „funguje“ na jaře. Na povrchu jsou jasně patrné stopy jeho činnosti. Obvykle se jedná o výrony zeminy z mělkých (do půl metru), ale spíše dlouhých (od několika desítek až stovek metrů) napájecích chodeb. Největší emise, někdy i více než metr vysoké, ukazují nejčastěji na umístění hnízdní komory. Pokud uděláte díru z povrchu do podzemní chodby, tak díky přílivu čerstvého vzduchu ji krtek okamžitě detekuje a okamžitě ji začne zavírat. Krtek tlačí před sebe hromadu zeminy, opatrně se přiblíží k díře a pak násilně vyvrhne zeminu na povrch. Opakováním této jednoduché techniky zvíře rychle ucpe díru zemní zátkou.
Nutno říci, že krtonožka obrovská je silný a neúnavný bagrista. Jednou jsme vykopali jednu ze zvířecích chodeb širokým příkopem tak, že otvor ve stěně jámy byl metr vysoký od jejího dna. Po nějaké době krtek začal díru ucpávat, ale zemina, kterou vytlačila, klesla na dno příkopu. Čas od času zvíře vystrčilo čenich, očichalo – jako by určovalo, jak dlouho ještě spát – a znovu se pustilo do práce. Potkanovi se podařilo zatlouct až poté, co se prostor ode dna výkopu po úroveň díry zaplnil zeminou – k tomu musel za několik hodin nepřetržité práce vymrštit asi metr krychlový zeminy.
Je zajímavé pozorovat chování krtokrysy vypuštěné na zemský povrch. Cítí se bezmocně, na několik sekund ztuhne, pak se očichává a poslouchá a pomalu a ustrašeně se pohybuje v přímém směru. A pak začne běhat v kruzích a spodními řezáky rýhovat půdu. Čas od času se zastaví a setřese si písek z krku a hlavy. Pokud narazí na nějakou překážku, rychle od ní couvne nebo se otočí na jednom místě obráceně. Poté, co si konečně vybral vhodné místo, okamžitě začne kopat do země. Dělá to s velkou rychlostí a obratností. Krtek mistrně ovládá řezáky, hlodá drn, rozhazuje ho a uvolňuje zem, přičemž pracuje současně se zadníma nohama a hlavou. Prohloubením pohybu se krtonožce podaří vymrštit zeminu na povrch tak, že neustále zakrývá započatý pohyb. Obvykle za půl hodiny se zvíře zvládne zavrtat do takové hloubky, že ho bez lopaty nedostanete.
Jednou, abych mohl pozorovat chování zvířat v zajetí, jsem přinesl dva krtokrysy v kontejnerech – železných vědrech pevně uzavřených víkem – a nechal je přes noc na dvoře. Brzy ráno mě vzbudil vzrušený soused:
-Vstávej, pomoz! Někdo se dostal do mé kůlny a zamkl se zevnitř!
Odhodláni zadržet vetřelce jsme spěchali do stodoly.
– Otevři, nebude to špatné! – varoval soused hrozivým hlasem.
Ale nikdo nereagoval. Pak jsme se my dva opřeli o dveře. Mírně povolila a ze vzniklé mezery vypadla země. Pak mi to došlo a já se vrhl zpátky na dvůr. To je pravda: železná víka klecí byla ohnutá a zvířata utekla. Půl metru od stěny stodoly, kam jsem se hned vrátil, žloutla hromada čerstvé zeminy. Promáčkl jsem se mezerou ve stodole, rozsypal jsem tam hlínu a otevřel dveře. Soused na mě zíral:
– Ano, vysvětlete, o co jde, pokud samozřejmě rozumíte?!
– To udělali moji mazlíčci, krtonožky. V noci utekli.
– Jaké další krtokrysy? — pokračoval soused, který o nich nikdy neslyšel.
– Počkejte! Někde se skrývá další!
Druhý uprchlík byl nalezen na zahradě dalšího souseda. Podařilo se mu nahrnout takovou hromadu zeminy, že zpod ní byl sotva viditelný vrcholek angreštového keře. Zvíře bylo nutné chytit co nejrychleji, ale jak to udělat? Řešení přišlo, když mě zaujala gumová zavlažovací hadice ležící na zemi. Otevřel jsem kohoutek a nasměroval jsem proud vody do otvoru, kterým krtek zmizel pod zemí. Neuplynulo ani půl minuty, než zvíře vyletělo jako zátka z lahve šampaňského. Aniž bych mu dal čas, aby se vzpamatoval, popadl jsem ho za zátylek a přivedl k sousedovi:
– Podívejte se, kdo se “zamkl” ve vaší stodole!
Soused se na krysu krtka zmateně podíval. Netušil, jak takové malé zvíře může vyvrhnout na povrch tolik země. Po bezpečném uzamčení krtokrysy jsme natáhli hadici ze zahrady do kůlny a stejným způsobem chytili druhého viníka vřavy.
Nejen moji sousedé, ale i obyvatelé míst, kde krtek žije, ho téměř nikdy nevidí – žije tak tajně. Pamatuji si, jak byl náš starý pastýř překvapen, když mu ukázali krtonožku, která byla právě chycena v sousedství jeho stáda.
Jak již bylo zmíněno, obří krtonožka žije sama. Komunikace mezi samci a samicemi probíhá pouze během říje. Po páření se partneři vracejí do svých nor. Potomci se objevují dvakrát ročně, na jaře a na podzim. Každá samice porodí dvě až tři mláďata.
Krtek sice vede podzemní život, přesto se občas objeví na povrchu. Pravda, za dlouhá léta pozorování jsem nikdy neviděl živé zvíře ve volné přírodě. Třikrát jsem však na jeho kosti narazil ve zbytcích pokrmů pohřebních orlů a jednou na polní cestě po dešti jsem našel jeho stopy a šel po nich několik desítek metrů k místu, kde zvíře zmizelo v podzemí.
Krysa krtonožka se živí výhradně rostlinnou potravou. V Kazachstánu jí asi 40 druhů rostlin, nejčastěji to jsou kachim, kiyak, pelyněk, juzgun a pšeničná tráva. Zajímavé je, že krtek rostlinu zpravidla stáhne do jámy a tam sežere zem, tam zelenou část a kořeny si uloží na zimu. Při vyhrabávání nor krysy krtonožky jsme nejednou našli jím připravené kořínky cachim, úhledně nakrájené na kousky dlouhé 15–20 centimetrů. Hmotnost zimních zásob v každé z těchto spíží byla asi dva kilogramy. A v zajetí hlodavec ochotně jí brambory, mrkev, řepu a další zeleninu.
Tento obyvatel podzemí má málo nepřátel. Jediným predátorem schopným proniknout do nory krtonožky je křeček. Občas se stane, že krysa krtka uloví číhá liška poblíž vykopaných chodeb.
Obří krtokrysa není pro lidi snadné chytit. Potřebujete určité dovednosti a bez vynalézavosti se neobejdete, i když to ne vždy pomáhá – toto zvíře je docela mazané. Jednoho dne jsme tedy potřebovali chytit několik krys pro bakteriologický výzkum. Náš expediční řidič Fedya vyrobil z drátu „Doněckou past“, která se používá k chytání gopherů. Je umístěn nad svislým výstupem z otvoru a jeho struktura je taková, že gopher, stoupající na povrch, ohýbá pružné okvětní lístky hlavou, vstupuje do drátěného válce a ocitne se v kleci, protože okvětní lístky nechávají protáhněte, zavřete a zablokujte zpětný průchod do otvoru. Tato past na gophery je velmi produktivní. Krteček se však ukázal být mazanější. Pokaždé, když Fedya vložil past do díry, on, když vycítil cizí předmět, vykopal poblíž paralelní chodbu a obešel past a také ji zakryl zeminou, takže ji bylo později obtížné najít. Tuto metodu jsem musel opustit.
Zkoušeli jsme další „triky“, ale jako obvykle se ukázalo, že nejjednodušší metoda je nejziskovější. V osadě krtonožců hledali ty nejčerstvější díry. Po čekání na okamžik, kdy krtokrysa začala tlačit další část země na povrch, se lapači stáhli na několik starých hald a zablokovali zvířeti cestu zpět lopatami. Potom ho podupávajíce nohama zahnali do otevřené části chodby, tam ho chytili rukama (tady jsou potřeba dovednosti!) a vytáhli na povrch a dali ho do klece.
Na závěr bych rád zdůraznil, že krtonožka obrovská žije v řídce osídlených oblastech, málo rozvinutých lidmi, takže její počty zůstávají stabilní. Navíc je uveden v Červené knize a je pod ochranou. V budoucnu však může lidská ekonomická aktivita narušit jeho stanoviště a pak se populace krtonožky může prudce snížit. Zejména je nutné přísně dodržovat zákaz sklízení jeho kůží, jinak může toto reliktní zvíře pod tlakem lovu zmizet z povrchu Země stejně nenávratně, jako se to v minulosti stalo s mořskou (Stellerovou) krávou na velitelé nebo holub dodo na Maskarénských ostrovech.
