Půdy horských luk se tvoří ve vrchovinách Kavkazu, Altaje, Sajanů a ve středních oblastech Uralu za horní hranicí lesa v alpském a subalpínském pásmu. Vegetační kryt představují společenstva středně travních subalpínských luk (pelargónie) a krátkotravních (cobresia) alpínských luk. Mateřskou horninou je bezkarbonátové eluvium-deluvium podloží a méně často volné sedimenty.
Morfologická struktura profilu
(Tj) – Aproti- Ap- ABp- BCp- Cp(D)
Subalpínské horské luční půdy se vyznačují přítomností hustého, hustého drnu pevně spojeného kořeny bylinné vegetace. Av tloušťka do 10 cm nebo více. Půdy alpských horských luk mají zvláštní sodno-rašelinný horizont Tj Tloušťka 1–2 cm, podložní humus-akumulační horizont Ar se vyznačuje voděodolnou zrnitou strukturou, středně a těžko hlinitým granulometrickým složením, přítomností velkého množství slabě rozložené kořenové hmoty, průchody půdních živočichů a kopáčů. Nejčastěji je profil horských lučních půd charakterizován pozvolným charakterem přechodů mezi horizonty, slabou diferenciací a nízkou mocností, zřídka přesahující 60–70 cm, a přítomností skalních inkluzí.
Základní půdotvorné procesy
Ekonomické využití
Hlavními typy hospodářské činnosti v pásmu horských luk jsou pastva, senoseče a rekreační aktivity. Při zakládání pastvin a seníků je nutné používat hnojiva a dodržovat protierozní opatření (terasování a zajištění svahů, zachování střídání pastvin, přídělová pastva); při organizování rekreačních oblastí – přidělování rekreační zátěže.
Analytické charakteristiky horských lučních půd [148]
Vlastnosti
Horské luční půdy mají nízkou hustotu svrchních horizontů, vyznačují se vysokou vláhovou kapacitou a vysokou propustností vody, obvykle klesající od horních k dolním horizontům. Ten je hlavním důvodem pro tvorbu posazené vody. Horské luční vysokohorské půdy obsahují velké množství humusu, který obsahuje mnoho slabě zvlhčených sloučenin, které jí dodávají „drsný“ charakter. Ve složení humusu převládají fulvové kyseliny. Minerální část půdy se vyznačuje vysokým obsahem volných oxidů železa, až tvorbou uzlů. Horské luční vysokohorské půdy mají kyselou reakci, zejména díky hliníku, nízkou kapacitu výměny kationtů a nízkou saturaci zásadami. Subalpínské horské luční půdy se vyznačují „měkkou“ povahou humusu, ve kterém je méně slabě humifikovaných sloučenin, vysokou mocností humusového profilu, nižší aciditou, vyšší kationtovou výměnnou schopností a větším nasycením zásadami.
Horské luční stepní půdy
| KiDPR | Tmavé humózní litozemy / Tmavé humózní litozemy / Humus carbo-petrozems |
| WRB | Mollic LEPTOSOLY |
| Oblast | 0,31% |
Formační podmínky
Horské luční stepní půdy se vyvíjejí ve vysokohorském pásmu pod alpínskými a subalpínskými stepními loukami a lučními stepi východního Kavkazu, pohoří jižní Sibiře a nacházejí se i v jednotlivých xeromorfních oblastech v rámci horsko-lučních půd. Horské luční stepní půdy vznikají v mírně vlhkých podmínkách svahů všech orientací, především však jižních bodů, na slabě nenasycených siallitických produktech zvětrávání hustého sedimentárního a mohutného krystalinika. Ve vegetačním pokryvu převažují vrchovištní xerofyty: chvojník, kostřava, pýr aj.
Morfologická struktura profilu
Aproti- Ap- ABp- BCp- Cp(D)
Profil horské lučně-stepní půdy tvoří drny Av asi 10 cm silná, šedohnědé barvy, práškovitá struktura. Humusový horizont Ap 10–15 cm mocný – černý, se zrnitou strukturou, četné stopy půdní fauny, lehké hlinité složení. Nahrazuje ho světlejší přechodný slabě strukturovaný horizont, pozvolna přecházející v půdotvornou horninu. Celý profil se vyznačuje přítomností drceného kamene, často karbonátu.
Základní půdotvorné procesy
Ekonomické využití
Hlavními typy hospodářské činnosti v pásmu horských luk jsou pastva, senoseče a rekreační aktivity. Při zakládání pastvin a seníků je nutné používat hnojiva a dodržovat protierozní opatření (terasování a zajištění svahů, zachování střídání pastvin, přídělová pastva); při organizování rekreačních oblastí – přidělování rekreační zátěže.
Analytické charakteristiky horské lučně-stepní půdy [263]
Vlastnosti
Horské luční stepní půdy se vyznačují mírně kyselou a neutrální reakcí prostředí (pH aq – od 5,5 do 7,5). Kyselost půdy je způsobena jak vodíkem, tak hliníkem. Kapacita výměny kationtů je 30–35 mmol(ekv.)/100 g půdy a saturace bází dosahuje 70 % nebo více. Obsah humusu v humus-akumulačním horizontu je asi 10 %, složení humusu je humátové a fulvichumátové, což určuje vysoké nasycení bázemi.
- Horské luční půdy, měřítko 1:60 000 000
- Horské luční stepní půdy, měřítko 1:60 000 000
