bažant obecný (Phasianus colchicus) je poněkud větší než tetřívek, jeho hmotnost se pohybuje od 720 do 1800. Celková stavba těla připomíná kuře, od kterého se liší svým dlouhým ocasem.
Bažant je velmi opatrný a plachý; Pouze mezi hustými houštinami se cítí poměrně bezpečně, i když ještě častěji je ostražitý. Když vidí nebezpečí, snaží se utéct. Při běhu má hlavu a krk nakloněnou dopředu a zvednutý ocas. Jako nejlepší běžec mezi našimi kuřaty běhá volně a rychle nejen na volném prostranství, ale také mezi hustou trávou a houštinami keřů.
Bažant tráví většinu života na zemi. Snaží se uniknout nebezpečí a utíká jen tehdy, když je to nezbytně nutné. Z hustých houštin vyletí strmě vzhůru se spoustou hluku jako svíčka a pak velmi jemně klouže. Po ulétnutí 70-150 m opět padá na zem. Špatně a málo létá a po opakovaných vzletech se tak vyčerpá, že se už vůbec nezvedá, ale spěchá se schovat do houštin.
Říše: Živočichové Třída: Ptáci Řád: Galliformes Čeleď: Phasianaceae Rod: Bažanti Druh: Bažant obecný Mezinárodní vědecký název Phasianus colchicus
Bažant je jedním z nejkrásnějších a pestrobarevných ptáků u nás. V neobvykle bujném oblečení mužů jsou zlaté a tmavě zelené, oranžové a fialové barvy překvapivě harmonicky kombinovány; Na okrajích hlavy se vyvíjejí chomáče podlouhlého peří, které tvoří něco jako rohy. Dlouhý ocas je žlutohnědý s měděně fialovým nádechem. Slepice mají skromnější outfit – hnědožlutý s fialovorůžovým nádechem na krku. Samec se od samice liší nejen svým jasným opeřením, ale také větší velikostí, dlouhým ocasem a přítomností ostruhy na noze.
Z hlediska rozšíření je bažant jižní pták. Jako suchozemský pták, který se živí především zemí a nízkou vegetací, nemůže bažant žít v oblastech s dlouhou a hlubokou sněhovou pokrývkou. Jeho přirozená severní hranice rozšíření se obecně shoduje s pásem nízkých sněhových plání, podhůří a kontinentálních suchých plošin s nízkým množstvím zimních srážek a s hloubkou sněhové pokrývky ne vyšší než 10-20 cm. Je distribuován od západní a střední Asie na západ až po Čínu, Koreu a Japonsko na východě. V rámci SSSR obývá deltu Volhy, Severní Kavkaz, Zakavkazsko, Střední Asii, Semirechye, Balchaš, Amurskou oblast a Přímoří. Kromě toho byli bažanti vysazeni a aklimatizováni na řadě míst v Evropě a Severní Americe.
Bažant se usazuje v místech, kde je blízká voda a hustá vegetace, která opeřence poskytuje úkryt a potravu. Jeho oblíbenými stanovišti jsou lužní lesy, křoviny, rákosí a rákosí u vodních ploch. Čím hustší houštiny, tím lépe pro bažanta. Místy proniká do suché stepi zarostlé křovím. Na Dálném východě žije dokonce v dubových lesích s bohatým keřovým podrostem, na vysokých travnatých loukách, odkud se přesouvá na zimu blíže k lidským obydlím – na pole, zejména osetá prosem a fazolemi, do mlatů a zeleninových zahrad. Místy křovinami říčních údolí vystupuje do hor až do výšky 2500 m.
Bažant se lidské blízkosti nebojí. Odlesňování s následným rozvojem křovin s vysokou trávou, rozvoj nových pozemků a rozšiřování závlahového systému má příznivý vliv na početnost a rozšíření tohoto druhu. Bažanti se rádi usazují především na okrajích rákosových houštin sousedících s bavlníkovými a rýžovými poli, melouny nebo plodinami kukuřice. Zde jsou často početnější než na přirozených stanovištích.
Počet bažantů v různých částech areálu není stejný, ale v mnoha oblastech byl v nedávné minulosti významný. Výpočty některých vědců ukázaly, že před čtvrt stoletím v Tádžikistánu na příznivých místech na ploše 1 čtvereční. km bylo v průměru 20 a více snůšek a na konci hnízdního období činil počet mladých a starých ptáků celkem 140-150 kusů. Celkový počet bažantů v této době v celém Tádžikistánu byl asi 1,5 milionu kusů.
V záplavové oblasti řeky Amudarja mezi městy Chardzhou a Kirki bylo přibližně 75 tisíc ptáků. V současné době se počet bažantů velmi snížil a na některých místech tento pták zcela vymizel. Hlavním důvodem tohoto smutného jevu je nadměrný lov bažantů a rozšířené pytláctví a také pálení rákosí г tráva, rákos a změny v původních stanovištích tohoto ptáka.
Počet bažantů podléhá z různých přírodních důvodů rok od roku prudkým výkyvům. Zvláště ničivé jsou pro ni zasněžené zimy, krusta, led, dlouhé mrazy s nedostatkem potravy, ale i sucha a vysoké říční záplavy, při kterých dochází k zaplavování hnízd se snůškami vajec. Tyto přírodní katastrofy na některých místech vedou k prudkému poklesu ptačí populace. Ale při správné organizaci ochrany v prvních příznivých letech se počet bažantů díky vysoké plodnosti poměrně rychle obnoví.
Koncem února, častěji v březnu a někde v dubnu se zimní hejna bažantů roztrhají a ptáci se rozptýlí po hnízdištích. Každý samec si vybere konkrétní místo, kde se neustále poflakuje a vystavuje. Během proudu se kohout prochází po zemi, zvedá dlouhý ocas a natahuje krk, přičemž vydává výkřiky. Aktuální pláč je vždy dvou- nebo tříslabičný, něco jako „ke-ke“ nebo „ke-ke-re“ nebo „koh-koh“.
Po křiku samec mávne křídly. Kromě toho samci také vydávají zvláštní tichý a velmi jemný zvuk: „gu-gu-gu“, který se opakuje neurčitě mnohokrát za sebou. Během proudu se bažant nepřetržitě toulá v oblasti dle vlastního výběru po víceméně určité trase, jejíž délka v některých případech dosahuje 8 – 400 m. Aktuální trasa je přerušována zastávkami na 500-30 minut na krmení.
Nejprve se kohouti projevují sami; samice se v této době zdržují v malých skupinách po 3-4 kusech. Samice se pak spojí se samci a vytvoří se páry. Samec si v této době bedlivě hlídá své hnízdiště, a pokud se na něm objeví další samec, dochází k potyčkám, někdy i urputným.
Samci bojují po způsobu domácích kohoutů, vítěz pronásleduje poraženého, načež se vrací na své staré místo. Proudy trvají až 4 měsíce a končí někde začátkem června, jinde i později, když už samice začínají odchovávat mláďata. Prodloužená doba páření je spojena s prodlouženým načasováním rozmnožování u různých párů v důsledku úhynu prvních snůšek a opakovaného kladení vajec.
Samice si hnízdí na dobře chráněném místě ve stejné oblasti, kde se zdržovala se samcem. Hnízdo vypadá jako malá prohlubeň v půdě, vystlaná větvičkami, stonky nebo rostlinným prachem, často s příměsí vlastního peří. V některých částech svého areálu si bažanti tvoří uzavřená, kulovitá hnízda s bočním vchodem. Stěny hnízda jsou poměrně husté a poskytují dobrou ochranu před větrem a deštěm. Rozměry hnízda: průměr tácu 20-23 cm, hloubka tácku 5-7 cm.
Bažant je poměrně plodný pták. Plná snůška obsahuje od 7 do 18, častěji 8-14 vajec. Jsou lakované slabou olivově hnědou barvou se zelenkavým, lehce lesklým nádechem, bez vzoru. Tvar a velikost vajec jsou velmi variabilní. Velikosti vajec: 42-46×33-37 mm. Vejce snáší v dubnu – květnu, i když v důsledku opakovaných snůšek po úhynu prvního se načasování snášky velmi liší.
Samice pilně sedí na hnízdě a nechává jej pouze na krmení. Inkubace trvá 21-23 dní a podle některých zdrojů až 27 dní. Během inkubace samice hubne a ztrácí asi 40 % své zimní hmotnosti. Samec se během inkubace zdržuje v blízkosti hnízda.
Bažant je chovný pták a kuřata se rodí dobře vyvinutá, pokrytá hustým chmýřím. Jakmile uschnou, začnou rychle utíkat a samy klovat potravu. Jejich vývoj je nejprve rychlý a pak se zpomaluje. Již třetí den se objevují pahýly jejich letek a mláďata dokážou klouzat z výšky půl metru a létat až asi 30 cm.V deseti dnech věku se objevují ocasní pera a pírka na bocích. V jednom měsíci věku dosahuje hmotnost kuřat 130 g, mohou létat do výšky až 3 m a létat až 30 – 40 m. Ve věku 50 dnů létají dobře a až ve 4-5 měsících věku dosahují velikosti dospělých.
Hnízdo se nejprve krmí blízko hnízda, později se od něj vzdaluje, ale neopouští oblast svého hnízdiště.
Mláďata zůstávají v odchovech poměrně dlouho. Zpočátku žijí mláďata odděleně od sebe, ale později – koncem července – začátkem srpna se jich několik spojí a potulují se ve stádech čítajících někdy až 50 kuřat. Mláďata vychovává pouze slepice a kohout se ke snůšce připojuje až na podzim. V této době můžete často vidět rodinu bažantů se dvěma nebo dokonce třemi starými kohouty. V září – říjnu dosáhnou mláďata velikosti dospělých jedinců, poté se mláďata rozpadnou.
Brzy poté, co skončí období páření a samice usednou na vejce, začnou samci línat. Samice začnou línat později, když kuřata vyrostou a dosáhnou velikosti asi dvou třetin dospělého ptáka. Línání začíná změnou opeření hlavy a krku, letky línají téměř současně a o něco později ocasní. Ke změně velkého a malého peří dochází současně. Línání dospělých ptáků trvá dlouho – více než tři měsíce a končí v říjnu a dokonce i v listopadu. Během línání ptáci znatelně ztloustnou a jejich hmotnost se zvýší.
Na podzim se bažanti shromažďují v hejnech a samci se nacházejí odděleně od samic a tvoří větší shromáždění – několik desítek, někdy až stovek jedinců, zatímco v hejnech samic není pozorováno více než deset ptáků.
Do zimy bažanti velmi tloustnou, ale s nástupem chladného počasí tukové zásoby rychle mizí. V zimě se bažant schovává na nejhustších místech, chráněn před větrem. Vychází se nakrmit po východu slunce a vrací se před západem slunce. Během krátkého zimního dne prý nestihne nasbírat potřebné množství potravy, následkem čehož hubne.
Potrava bažantů je mimořádně pestrá a tvoří ji jak drobní živočichové, tak různé části rostlin. Mezi zvířaty, která chytají, jsou klisničky, listonohy, brouci, mravenci, dřevomorky, pavouci, červi, hlemýždi atd. Nebrání se spolknout mládě ještěrky, hada, a pokud se objeví i myš. Například v Tádžikistánu jídelníček bažantů zahrnuje asi 80 druhů hmyzu a mnoho druhů dalších bezobratlých živočichů. Z rostlinné potravy jedí semena, plody, bobule, zelené listy a výhonky mnoha divokých rostlinných druhů, spadlá zrnka chleba atd.
Zpočátku se kuřata živí pouze hmyzem, později začnou jíst rostlinnou potravu.
Požíráním škodlivého hmyzu a semen plevelů bažant prospívá zemědělství.
V tuhých a zasněžených zimách bažanti hladoví a často ve velkém umírají. V takových letech potřebují zejména krmení a ochranu.
Bažanti mají mnoho nepřátel. Napadají je kočky pralesní, lišky, šakalové, kočky domácí, toulaví psi, výr, kaňáci, sovy bílé, jestřábi a mnoho dalších. Vejce a mláďata žerou také varani, zmije, hadi atd. Na tyto četné nepřátele a další příčiny umírá v průměru asi polovina kuřat v každém chovu.
Bažant patří mezi cenné pernaté ptactvo. Jeho maso je vynikající kvality a chutná jako kuřecí. Způsoby lovu bažantů jsou velmi rozmanité. Loví je se střelným psem zpod stojanu, stopují je v zimě v prašanu a někdy je chytají rozprostřením sítí přes strniště. Na Kavkaze je stále zachován lov se sokoly a jestřáby. Na některých místech se praktikuje jeden z nejškodlivějších a nejničivějších způsobů lovu bažantů – hromadný zátah při sněžení.
Prudký pokles stavů bažantů v mnoha částech jeho areálu vyžaduje přijetí opatření na jeho ochranu. Zejména je nutné vymýtit destruktivní způsoby lovu a pytláctví. Bažant se dobře aklimatizuje na nových místech, což umožňuje úspěšně rozšiřovat své distribuční území prostřednictvím dopravy.
Mezi jinými druhy bažantů některé vynikají svým úžasným jasem a pestrostí opeření. Pojďme si poukázat na nejznámější typy.
Zdroj: Život zvířat. Svazek 3 Ptactvo; editovali profesoři N. A. Gladkov, A. V. Mikheev
