Cibule je jednou z nejoblíbenějších druhů zeleniny široce využívané při vaření po celém světě. Přestože má tato rostlina dobře vyvinutou cibulku, chybí jí kořeny. To je vlastnost, která odlišuje cibuli od většiny ostatních rostlin.
Důvodem nedostatku kořenů v cibuli je její genetická podstata. Cibule patří do čeledi amaryllis a od ostatních rostlin této čeledi se liší tím, že její kořeny se vyvíjejí ze spodní části cibule. To znamená, že samotná cibulka funguje jako kořen a absorbuje živiny z půdy.
Tato adaptační vlastnost cibule umožňuje efektivně využívat omezené zdroje v půdě. Cibulka je rezervním orgánem rostliny, který akumuluje živiny potřebné pro její vývoj a růst. Díky tomu může cibule přežít v podmínkách suché půdy nebo nedostatku živin.
Absence kořenů také usnadňuje pěstování cibule. Bez kořenů rostlina mnohem snáze snáší přesazování a skladování. Absence kořenů navíc usnadňuje sklizeň, protože cibule se snadno oddělují od půdy. Všechny tyto faktory dělají z cibule velmi oblíbenou a pohodlnou zeleninu pro pěstování jak na zahradách, tak na průmyslových plantážích.
Nedostatek kořenů v cibuli: příčiny a vlastnosti
Cibule (Allium cepa) je jednou z nejrozšířenějších zeleninových plodin na planetě. Na rozdíl od mnoha jiných rostlin však cibule nemá kořeny. Proč se tohle děje?
Hlavním důvodem nedostatku kořenů v cibuli je její zvláštní způsob rozmnožování. Na rozdíl od většiny rostlin, které se rozmnožují semeny, se cibule množí pomocí cibulí. Cibule jsou upravené stonky rostlin, které uchovávají živiny pro budoucí růst. Kořeny, které většinou slouží k nasávání vody a živin z půdy, proto cibule nepotřebuje.
Cibule má však stále kořeny v počáteční fázi svého vývoje. Jak cibulka dozrává, rostlina vyvíjí malé kořeny, které zajišťují její růst a vývoj, dokud se cibulka plně nevytvaruje a není připravena k reprodukci. Poté kořeny obvykle odumírají, protože jejich funkce již byla dokončena.
Absence kořenů v cibuli je tedy znakem jejího množení pomocí cibulí. To umožňuje rostlině efektivně využívat uložené živiny a zajišťuje její vysokou produktivitu. Navíc nedostatek kořenů usnadňuje pěstování a skladování cibule, což z ní dělá oblíbenou zeleninu mezi zahradníky a farmáři.
Původ cibule
Cibule (Allium cepa) je jednou z nejběžnějších zeleninových plodin, široce používaná při vaření a má mnoho zdravotních výhod. Tento druh cibule patří do čeledi amaryllis a je to jednoletá rostlina.
Původ cibule je spojen se střední a jižní Asií, kde se pěstovala a jedla před několika tisíci lety. Zpočátku cibule rostla divoce a poté se začala rozvíjet kultivovaná odrůda. V procesu šlechtění a výběru byly vyvinuty četné odrůdy cibule, aby se zlepšily užitečné vlastnosti, jako je chuť, květ a trvanlivost.
Kultivovaná cibulová rostlina získala své jméno díky své struktuře. Hlavní částí cibule je hustá růžice spodních, šťavnatých listů, které tvoří podzemní růžici zvanou cibulka. Cibulka se skládá z četných šupin obsahujících rezervní látky pro růst nových výhonků a kořenů.
Absence kořenů u cibule je tedy způsobena její botanickou strukturou a způsobem reprodukce. Cibule má místo kořenů speciální orgány – kořínky, které zajišťují výživu rostlině a jejímu růstu.
Specifická struktura cibule
Relativně jednoduchá stavba cibule je dána jejími specializovanými funkcemi a způsobem rozmnožování. Hlavními prvky této struktury jsou žárovka a žárovkové váhy.
Cibulka je specializovaný podzemní orgán, který plní funkce uchovávání živin a rezervních látek pro budoucí růst a reprodukci. Má dobrou odolnost vůči nepříznivým podmínkám a může zůstat aktivní po dlouhou dobu.
Šupiny žárovky jsou ochrannou vrstvou obklopující žárovku. Mají podobu dužnatých, šťavnatých listů a pomáhají uchovávat živiny, chrání před vlivy prostředí a mechanickým poškozením.
Zajímavé je, že jedna žárovka může mít několik vrstev šupinek žárovky. Zároveň jsou vnější šupiny silnější a pevnější, zatímco vnitřní jsou měkčí a zranitelnější. Tato konstrukce slouží jako další ochranný mechanismus a zajišťuje odolnost žárovky proti nepříznivým vnějším vlivům.
Uvnitř cibule jsou navíc soudkovité vrstvy, které slouží k ukládání a akumulaci živin. Prostřednictvím speciálních cév procházejících žárovkou jsou živiny dodávány do míst růstu a rozmnožování.
Výživové mechanismy cibule
Cibule – rostlina, která patří do kategorie vytrvalých bylin. Jeho schopnost přežít a vyvíjet se bez kořenů je zajímavou vlastností jedinečnou pro tento rostlinný druh.
Hlavním nutričním mechanismem cibule je proces fotosyntézy, který se provádí díky zelené hmotě cibule. Fotosyntéza je chemický proces, kterým rostliny přeměňují sluneční energii na organické látky nezbytné pro jejich růst a vývoj.
Během procesu fotosyntézy cibule využívá dříve nashromážděné živiny, které jsou uloženy uvnitř cibule. Tyto látky jsou produkovány v období aktivního růstu rostliny, kdy má kořeny přístup k vodě a minerálům přicházejícím z půdy.
Na rozdíl od většiny rostlin však cibule nemá neustále aktivní kořeny. Místo toho vyvíjí kořeny pouze během počáteční fáze růstu, kdy se tvoří nové cibule. Jakmile cibule dosáhnou určité velikosti a jsou schopny fotosyntézy, kořeny odumírají.
Adaptivní vlastnosti cibule
Cibule (Allium cepa) je odrůda cibule, která se od ostatních druhů liší svými adaptačními znaky. Jednou z těchto vlastností je absence kořenů u cibule. Místo kořenů má oddenek, který plní funkce podobné kořenům, ale má své vlastní vlastnosti.
Oddenek cibule se skládá z četných hlíz, které slouží k absorpci vlhkosti a živin z půdy. Tyto hlízy obsahují mnoho nitkovitých kořenů, které umožňují cibuli proniknout do půdy a získat potřebné zdroje. Tato struktura oddenku umožňuje cibuli úspěšně existovat a rozvíjet se v různých suchých a hustých půdních podmínkách.
Cibulový oddenek má také speciální duté tkáňové buňky, které jsou schopné hromadit zásoby živin. To umožňuje rostlině přežít v podmínkách nedostatku vlhkosti a výživy. Kromě toho má cibulový oddenek schopnost tvořit nové hlízy, což umožňuje rostlině rychle se množit a obsazovat nová území.
Adaptační vlastnosti cibule se projevují i v její schopnosti ukládat živiny. Uvnitř cibulových hlíz jsou zásoby cukrů, pektinů a vitamínů, které umožňují rostlině přežít v období vegetačního klidu a poskytují potřebnou energii pro vývoj nových výhonků a květů.
Vliv absence kořenů na fyziologické procesy cibule
Nedostatek kořenů v cibuli má významný vliv na její fyziologické procesy. Kořeny jsou důležitou součástí rostliny, zodpovědné za vstřebávání vody a živin z půdy. Cibule však na rozdíl od většiny rostlin netvoří kořenový systém.
Nedostatek kořenů ovlivňuje schopnost cibule přijímat dostatek vody a živin. Místo toho využívá své baňaté květenství k ukládání živin po celý svůj životní cyklus. Cibulka funguje jako rezervní orgán, který obsahuje rezervní látky nezbytné pro růst a vývoj rostliny.
Nedostatek kořenů ovlivňuje i fyziologickou aktivitu cibule. Absence kořenů například omezuje schopnost rostliny absorbovat velké objemy vody, což může vést ke snížení tolerance sucha. Cibule bez kořenů navíc není schopna vyměňovat plyny s půdou, což může ovlivnit její schopnost fotosyntézy a růstu.
Obecně platí, že nepřítomnost kořenů v cibuli představuje určité vlastnosti a způsobuje určitá omezení jejích fyziologických procesů. Prostřednictvím adaptací a evolučních změn si však cibule dokázala vyvinout svou vlastní speciální strukturní strukturu a mechanismy, které jí umožňují přežít a prospívat v různých podmínkách.
Vedoucí státního ovocnářského a bobulového závodu Kirov A.A. Paladich ve svých přednáškách boří nejoblíbenější mýty o metodách sázení zeleninových plodin a péči o ně. Zkušený agronom dává jedinečné rady, nikoli planá doporučení!
Existuje legenda, že šipky se tvoří poté, co cibule zmrzne. Tohle je pohádka! Šípky se tvoří kvůli nesprávnému skladování. Cibuli nelze skladovat při teplotách pod 25 stupňů, proto je nejlepší skladovat ji někde výše. Ale pokud to nefunguje, pak měsíc před výsadbou ji udržujte při teplotě 30-35 stupňů. Pak se přizpůsobí a střelec se nevzdá.
Mnoho lidí se pokouší zasadit cibuli na začátku května a jdou se podívat: kdy budou dávat peří? Cibule ale není blázen, proč by vysílala kořínky do studené země? Nejsou zde žádné podmínky pro klíčení. V květnu máme ještě často mrazy! Pokud cibule zasadíte alespoň 15. května, stihne dozrát do poloviny srpna.
Obvykle začínáme zakládat záhony velmi brzy, v této době semena plevelů ještě nevyklíčila – také nechtějí jít ven do chladu. Když se země zahřeje, začne masivní růst plevele a začneme s ním bojovat! Záhon je nejlepší ustlat 10. – 12. května – plevel je v tuto dobu již ve fázi bílé nitě. Při kopání nebo uvolňování se tyto nitě odtrhávají, rychle vysychají a 80 % plevelů odumírá. Takže, když si uděláte záhon později, budete muset později méně plevel.
Pokud cibule roste pomalu, má to jediný důvod – hnojivo se ještě nerozpustilo. Když je pírko 4-5 cm, kořenový systém je stále malý. V tomto případě doporučuji dobré krmení – vezměte jakékoliv dusíkaté hnojivo (3 lžíce na 10 litrů vody) a zalévejte, ne konví, ale naběračkou, na každou cibuli. Toto hnojivo dá impuls růstu peří. Nebojte se, žádné dusičnany zde nebudou. Krmíte starou cibulí, protože nová začíná tuhnout až kolem července!
Pamatujte na jednu velmi důležitou věc: cibule nemá ráda kypření! Hospodyňky se naopak snaží cibulový záhon neustále načechrat! Všimli jste si, že když ho povolíte, pírko začne okamžitě žloutnout? Cibule má malý a velmi jemný kořenový systém, který se snadno poškodí. Druhým důvodem je poškození mouchy cibule. Nemůže klást vajíčka do tvrdé země, ale jakmile byla postel načechraná, byla pro ni tato příležitost usnadněna. Sedí hned vedle žárovky a klade vajíčka.
Záhon s cibulí doporučuji zamulčovat vrstvou mulče (2-3 cm). Pod mulčem nikdy nebude na půdě škraloup, půda se nezhutní a dřevomorka neklíčí. A není třeba kypřít a plevel! A ještě jedna výhoda – při kladení vajíček se muška cibulová nedostane do půdy, protože její vejcovod je malý. Naklade vajíčka do mulče, ten vyschne a vajíčka zemřou.
Dalším mýtem je, že když pírko začne žloutnout, všichni popadnou kuchyňskou sůl, udělají si roztok a zalévají ji prý proti mouchám. Tvoje sůl jí nedala! Ona se toho nebojí, ale cibule se bojí soli. Spalujete jeho kořeny. Také kupují čpavek a také začnou otravovat mouchu – nefunguje to. To vše sledujeme už mnoho let a říkáme: sůl nebo čpavek spálí kořeny cibule, čímž ještě více zežloutne.
Našli jsme dobrý způsob, jak odpuzovat mouchy – puškvorec a pelyňkový prášek. Po troškách kropíme, zápach je velmi nepříjemný, moucha uletí!
Vysazujeme také řádek mrkve a řadu cibule – také nesmysl: cibulová muška ovlivňuje cibuli, mrkvová moucha mrkev.
Cibule vedle nich nemá ráda vysoké keře – rybíz, angrešt. Postel je přitom špatně větraná a špatně vytápěná.
Nyní o skladování. Pokud někdo splétá copánky z mašle, je to velmi dobré. Ale ti, kteří ořezávají, si musí pamatovat: cibuli musíte před ořezáváním sušit alespoň 20 dní, aby krk úplně vyschl. Pokud není děložní čípek zcela suchý, vyskytují se v něm různé nemoci. V zimě pak začneme sténat, proč je v bytě zápach, proč poletují mouchy.
Při pokládání cibule na sušení se musíte ujistit, že vodnice směřuje k vodnici a pírko je v opačném směru. Neumisťujte řadu na řadu, aby pírko neleželo na tuřínu. Peří je živnou půdou pro plísňová, bakteriální a virová onemocnění. Pak veškerá tato infekce pronikne do žárovky.
Máme také ve zvyku cibuli před výsadbou seřezávat podél dna. Nedělejte to – takto nakrájíte nohy cibule. Nezapomeňte ho také ponořit do popela. To je nesmysl: popel je alkálie, koroduje to, co jste nerozřezali. Co se stane: rozříznou dno, ponoří ho do louhu a zapíchnou do studené země. A čekají, až vyroste.
Cibulky stačí namočit na tři hodiny do obyčejné vody a zasadit do teplé půdy. Můžete použít roztok manganu, ale musí být tmavý. Nedržte to dlouho, stačí 30 minut.
Až uděláte rýhu, zalijte ji vydatně, ale ne konví, ale naběračkou. Semena zakryjte zeminou a asi dva centimetry zamulčujte pilinami. Při tomto způsobu výsadby se získají sazenice bez dodatečného zavlažování, což znamená, že se nevytvoří kůra.
Jak zasít? V dnešní době není na sáčcích uvedena klíčivost. Chcete-li semena otestovat, nasypte je do dlaně a dobře je protřete. Pokud je cítit jasná vůně, jsou semena dobrá a rychle vyklíčí. Ale pokud nevoní, nezasévejte.
Zasít tlustší — tlusté není prázdné. Pak můžete ztenčit. Sazenice mrkve nelze přesadit. Všichni zemřou. Mrkev rozhodně potřebuje růstový bod.
Když mrkev vyraší, seberte odvahu a proříďte na vzdálenost krabičky od sirek. Pokud to necháte tlustší, budou tam jen ocasy.
Mrkev miluje uvolnění. Při každém uvolnění je dán vzduch, což způsobí, že kořenová plodina bude sladká a hladká.
Droga “Orbigum” je velmi užitečná pro mrkev. Koncem srpna začnou vršky žloutnout nebo černat, tomu se říká komóza, která přechází na okopaninu. Pomocí experimentální metody jsme se tedy dozvěděli, že „Orbigum“ pomáhá proti této nemoci: musíte ji jednou týdně postříkat tímto lékem.
Když se v horkých a suchých dobách začne tvořit okopanina, nebuďte líní ji zalévat, a to ne konví, ale opět naběračkou, každý řádek a co nejvíce. Když pak přijdou deště, mrkev vám nepraskne.
Popelem také rádi poprášíme mrkev – to škodí, ačkoli mrkev popel miluje. Ale je lepší ho dát do půdy, pod výsadbu, bude to vynikající hnojivo. Ale opylení je škodlivé: v tomto případě popel zůstává na listech, z rosy nebo deště se získává zásaditý roztok, který pak teče do země a padá na kořenovou plodinu a spálí ji. Začnou padat vršky.
Jak skladovat? Existuje užitečná zkušenost: vykopejte mrkev, omyjte a osušte, odřízněte dno (uříznou se poupata a nerostou), pak je vložte do běžných plastových kbelíků, zakryjte je pouze novinami, ne víčky a dejte je do sklepa. Mrkev budete mít i na jaře svěží jako čerstvá.
Z nějakého důvodu se snaží zasadit zelí po 1. červnu. To je chyba! Zelí je mrazuvzdorná rostlina. Musíte ji vysadit na záhony začátkem května, zatímco není brukvovitá blecha. Během této doby zelí dobře zakoření, listy zhrubnou a blecha se ho nebude bát.
Na blechy existuje dobrý lék – zasaďte je do hlubokých děr a zakryjte je spandbond. Skvěle pod ním roste – proniká, světlo, voda. Ale co je nejdůležitější, blecha pod tento úkryt nezaleze. Po 2 týdnech jej můžete odstranit.
Máme takové škůdce, jako jsou krtonožky a červci – je těžké je chytit. Pamatujte, že když zasadíte zelí do díry, vložte tam jehličí, nejlépe vánoční stromky. Tlamy tohoto hmyzu jsou měkké a uvíznou na jehlách a odcházejí.
Při výsadbě do díry nezapomeňte nalít lžíci popela – zelí nemá rád kyselé půdy.
Tato rostlina má spoustu škůdců, ale není třeba používat chemikálie: každý hmyz klade své larvy v různých časech, takže se objeví jed a další.
Existují prostředky biologické kontroly – dendrocilin, bitoxibcilin, lepidocid, fytovern, akarin. Lze je používat opakovaně. Nehromadí se, neškodí, ale velmi dobře bojují se škůdci. Na housenky je také jeden dobrý trik – na 7-8 litrů vody vezměte 3 lžíce octové esence, nařeďte a nastříkejte.
Zelí miluje vzácnou, ale vydatnou zálivku.
Na zelí nestrhávejte listy. Aby hlávka zelí nepraskla, otočte ji. Pokud dobře netuhne, zaléváme superfosfáty.
(Z novin „Rural Tribune“
okres Kilmez).
