Jaký je správný název v ruštině pro to, čemu se v Americe říká večeře? Je to večeře (protože je večer) nebo oběd (protože je to hlavní jídlo dne)? Stejná otázka ohledně oběda – oběda (je toto slovo obsaženo v oficiálním slovníku?), druhé snídaně nebo večeře (podle denní doby)? Je rozdíl mezi obědem/obědem/večeří určen dobou jídla nebo jídelníčkem?

(Smazaný komentář)

Od: Yodelayhee
Datum: 21. července 2003 09:47 (UTC)

Vždy jsem měl sklon předpokládat, že první věc, večeře, je oběd a oběd je nepochopitelná odpolední svačina

Od: šílený_sharpei
Datum: 21. července 2003 09:54 (UTC)

IMHO: Anglickému čaji neříkáme odpolední čaj. Takže oběd, oběd. Večeře, pokud je to pozdní jídlo.

Od: chmel
Datum: 21. července 2003 23:37 (UTC)

Vždyť večer máme večeři (tu po práci, doma nebo v restauraci). Odpoledne o polední přestávce je oběd (což, jak říkával Fomenko, v Rusku není jídlo, ale denní doba). Přitom oběd (zejména v pracovním týdnu) lze nazvat obědem („oběd“ se jaksi neříká), tím spíše, že mnoho stravovacích zařízení laskavě nabízí návštěvníkům za rozumný poplatek „pracovní obědy“ od 12 do 16 hodin. Polední menu docela oběd/obyčejný: salát, polévka, teplé jídlo a nějaké pití.
Takže v každodenním životě, abych tak řekl, je nepopiratelná snídaně, oběd/oběd (pro kancelářské postižené) a večeře. Mezi hlavními jídly – káva a čaj v neomezeném množství, kterým se říká “káva” a “čaj” :-)).

Od: erez
Datum: 22. července 2003 11:32 (UTC)

Slovo „oběd“ je pravděpodobně i ve slovnících. Dlouho vypůjčené. Ale my, negramotní lidé, jsme to nevěděli a nahradili jsme to „obědem“. Jsem zvědavý, jestli si toho brzy všimnou tvůrci slovníků. Myslím, že se chytnou za svou “literární verzi” 🙂

Od: inostranka
Datum: 22. července 2003 13:02 (UTC)

Souhlasím – dokonce jsem převzal slovo “oběd” ze slovníku, sám jsem viděl/četl pouze “oběd”. Ale „oběd“ se ve slovníku neobjevuje – slovníky zjevně nedrží krok s dobou.

A co večeře – oběd nebo večeře?

Od: erez
Datum: 22. července 2003 13:12 (UTC)

Nepřeložitelný. A naše trávení funguje jinak 🙂

ČTĚTE VÍCE
Co je pod sedlem koně?

Vlastně asi záleží na kontextu. Pokud v pracovní době – ​​oběd/oběd, ihned po práci, resp. večeře/večeře. A večeře, jak se ukázalo, většina lidí prostě nejí (a dokonce i snídaně se skládá z nějakého jogurtu). Pokud se bavíme o Rusku nebo víkendu v Americe, hlavní jídlo je oběd/večeře, pozdní jídlo je večeře/večeře. A brunch je jen oběd. Odpolední svačinu mám spojenou se školkou.

Od: erez
Datum: 22. července 2003 13:15 (UTC)

Právě jsem četl „oběd“, ale v sovětských překladech. A říkají „oběd“. Ale nikdy nevíš jak runglish Oni říkají. Upřímně řečeno, tento oběd mi připadá strašně negramotný, ale zároveň naprosto nevyhnutelný.

Od: verník
Datum: 23. července 2003 01:32 (UTC)

Teorie překladu

Naučili nás používat hlavně situační textový model (možná jsem zapomněl vědecký název).
V takovém modelu je koncept anglického jazyka přeložen odpovídajícím konceptem ruštiny. Oběd se tedy bude překládat jako oběd, večeře jako večeře. A naopak. A abych byl upřímný, nepamatuji si slovo večeře v reálném životě ani v knihách.
Podle jiného modelu – vůbec si nepamatuji název – jde o to, vytvořit stejný obrázek, stejný pocit, stejné emoce, stejné pojmy v hlavě čtenáře – dostanete také stejný překlad. Protože když se řekne oběd, myslí tím jíst jídlo, které se časově a složením shoduje s tím naším. Totéž platí pro večeři.

Od: el_
Datum: 23. července 2003 00:40 (UTC)

Každý z nás má svůj vlastní rytmus života. Jsme zvyklí plánovat si život – každý rok, měsíc, den, někdy i hodinu. Snažíme se dělat, vidět, slyšet, cítit, vydělávat to, co jsme si naplánovali. Jedním slovem, zvykáme si žít v určitém rytmu, dodržovat stanovený harmonogram. Ale z nějakého důvodu každý z nás zapomíná, že kromě našich velkolepých a ne tak velkolepých plánů existuje neméně důležitá věc – naše výživa, která by měla být také podle rozvrhu. Běháme, spěcháme, kvůli urgentní práci nestíháme obědvat a doháníme to, co jsme večer nesnědli. Pak se divíme, proč některé nemoci najednou vznikají. Selhání moderního člověka spočívá v tom, že ztratil tradici přísného jídelníčku. Na rozdíl od mnohých z nás naši předkové striktně dodržovali pravidlo včasné výživy a byli pravděpodobně zdravější.

ČTĚTE VÍCE
Kdy zasadit semena mochna?

Od našich předků se lišíme nejen tím, že porušujeme jídelníček, ale také tím, že některá denní jídla nazýváme jinak. To samozřejmě není překvapivé, v průběhu času náš jazyk prochází změnami. N.I.Kovalev, významný vědec v oblasti vaření, potravinářských technologií a historie výživy na Rusi, však kategoricky nesouhlasí s některými inovacemi, například s tím, že jídlo po obědě nazýváme odpolední svačinkou. Mnoho knih pocházelo z jeho pera. V jednom z nich podrobně vysvětlil, proč pokrmům říkáme snídaně, oběd, večeře a mnoho dalších zajímavostí. Upozorňujeme na fragmenty z unikátní knihy N. I. Kovaleva „Gurmánská encyklopedie“ (St. Petersburg, 1996).

V rytmu minulosti

Dobré, stručné a výrazné slovo „vytí“ je téměř úplně zapomenuto, stejně jako mnoho dalších nádherných slov ze slovníku našich babiček. Spisovatel V.I. Belov, velký odborník na rolnický život na ruském severu, napsal, že pojem „vytí“ má mnoho významů. To je přísný řád ve všem, a především v denním režimu a stravě.

„Vytí je přísná stravovací rutina. Zlomit se dalo pouze v období sklizně. Spořádanost vytí je propojena s pracovitostí a pořádkem vůbec. Nikdo nemohl zrušit oběd nebo snídani. I při nedostatku chleba, tedy obyčejného hladu, rodina dodržovala čas mezi snídaní, obědem, večeří a večeří. Jen kvůli bramborám rozvinuli ubrus. Dobrý jedlík byl málokdy také dobrým dělníkem. Nikdy ale nejedl zbrkle a v záloze. Chamtivost nebyla odpuštěna ani dětem,“ nastínil lidovou estetiku V. I. Belov ve sbírce esejů „Chlap“.

Na Rusi byl pracovní den rozdělen na období podle jídla. Naši předkové dokonce označovali čas slovy: „před snídaní“, „po obědě“, „po večeři“. A problém moderního člověka není v tom, že zapomněli na slovo „vytí“, ale v tom, že ztratili samotnou tradici přísného stravovacího režimu.

snídaně

Slovo „snídaně“ je tvořeno ze slova „ráno“ pomocí přípony „k“. Skládá se ze tří částí: předpona „za“, kořen „vtr“ a přípona „ak“. Kořen slova „úterý“ je stejný jako ve slově „ráno“. Koneckonců říkali a někdy i teď říkají místo „zítra“ – „zítra“. Vzpomeňme, jak A.S. Pushkin napsal: “Paprsek jitřní hvězdy bude zářit ráno.”

Snídaně je tedy rané jídlo, to znamená jídlo před nástupem dalšího dne – „ráno“.

ČTĚTE VÍCE
Jaké druhy tetřevů existují?

V němčině slovo pro snídani („früstück“) doslova znamená „brzké sousto“. Toto německé slovo bylo použito i v ruštině. Objevilo se dokonce sloveso „fryshtykat“, tedy snídat.

Tradice časné snídaně byla přísně dodržována různými národy. Britové snídají velmi brzy (obvykle v 6–7 hodin ráno). Jejich hlavním snídaňovým jídlem je řídká ovesná „kaše“. Conan Doyle ve svém příběhu „The Hound of the Baskervilles“ popisuje, jak sir Henry Baskerville, který přijel do Anglie, byl strašně překvapený, že mu komorník naservíroval ovesnou kaši k snídani, a když se ho zeptali na maso, odpověděl, že se bude podávat k obědu. , ne na snídani.

Podle ruského zvyku by snídaně měla být vydatná.

Chcete více informací o dietetice?
Získejte informační a praktický časopis „Praktická dietologie“ v elektronické nebo tištěné podobě!