Kaškaldak – toto slovo, původem z Turků, se na jihu Ruska (zejména v oblasti Astrachaň) někdy používá k označení lysky – obyvatele klidných nížinných nádrží, jejichž břehy jsou obvykle pokryty hustým rákosem a rákosovými houštinami. Tento ptáček má však i řadu místních jmen, včetně těch nepříliš uctivých. Jakmile se vtipní lovci neposmívají nevinnému ptáčkovi vymýšlením přezdívek! Jaká je cena notoricky známé „hydraulické vrány“.
Lyska má dosti originální vzhled a mezi ostatními loveckými ptáky si ji lze splést pouze s bahniskem (slepice bahenní). Ta je ale znatelně menší, má červenou skvrnu „na čele“ (namísto bílé v lysce) a mnohem častěji a ochotněji se pohybuje na souši. V některých zdrojích jsem narazil na informaci, že bahnice má dobrý vkus, ale nenašel jsem žádné živé důkazy o jeho lovu v naší oblasti. A tak nějak se vyskytuje téměř výhradně v městských nádržích. Ale vraťme se k naší hrdince. V evropské části Ruska je nejrozšířenější v jižních oblastech. Obývá různé nádrže, ale zpravidla s nízkým průtokem, nebo ještě lépe s jeho absencí. Pro stavbu hnízda se obvykle vybírá mělká voda, hustě porostlá vegetací.
Sezónní let lysky je velmi specifický. Často masově zimuje v našich vodních plochách, včetně zálivů jižních moří. A v posledních letech, bez mrazivých zim, lze Kaškaldaky stále častěji vidět po celý rok v nezamrzajících oblastech jezer, rybníků a nádrží. Lysky můžete často pozorovat v městských oblastech, například na parkových rybnících. Stává se, že na rozdíl od středoasijských republik v Rusku lysky cíleně téměř nikdo neloví. Nejčastěji se tento pták chová jako procházející kořist při lovu kachen. Často si lovec, který odněkud z dálky zírá na skupinku tmavých siluet připlouvajících k naaranžovaným kachním plyšákům, zvědavě drží jejich malé kulaté hlavy na natažených krcích, říká: „Stojí za výměnu nábojnice? V nedávné minulosti se na našem území vesměs pokoušeli ulovit lysky pouze při úplné absenci kachen. A i tehdy stříleli téměř výhradně na pár ptáků sbíhajících se na zaměřovací čáře, aby se pokusili zabít oba jedním výstřelem.
Podle společného názoru mnoha lovců je Kaškaldak v gastronomickém smyslu mnohem horší než jakýkoli druh kachny. Navíc lyska není moc opatrný ptáček, málo létá a je nějak nešikovná. Každý, kdo pravidelně navštěvuje jižní vodní plochy, zná neohrabaný vzlet lysky, kdy se z hladiny jen po dlouhém „běhání“ vodou snáší s obtížemi. A ani pak, často, dokonce i vystrašený výstřely, se nerozletí naplno, ale po ulétnutí deseti metrů se vrhne zpět do vody a raději po ní plave pryč s charakteristickým „kývnutím“ hlavy. Naprostá většina lysek je proto ulovena vsedě na vodě, což tomuto ptactvu jako trofej samozřejmě nepřidává hodnotu. Ukazuje se tedy, že nezájem o lov lysek je způsoben dvěma důvody: gastronomickou ošklivostí a snadností kořisti.
Proti snadnosti kořisti asi nemá smysl namítat, ale chuťově bych lysku rád trochu rehabilitoval. Často slýcháme, že lyska je nepoživatelná pro svůj specifický rybí zápach. Tento názor je navíc poměrně rozšířen i mezi lidmi, kteří lysku v ruce nikdy nedrželi. Kolik lidí však nemůže vystát jeden zdánlivě neškodný zápach? Setkal jsem se s myslivci, kteří nesnesou vůni srnčí zvěře, zajíce a dokonce i kachny divoké (!). Ojedinělý není mimochodem i opačný příklad – když někdo nadšeně hltá za obě tváře nějaký pozdní listopadový sekáček, ke kterému se kvůli „závodnímu duchu“ při vaření nedalo snadno dostat. Nepříjemné pachy ve zvěři jsou tedy spíše subjektivní otázkou.
Proto si lyska rozhodně nezaslouží kulinářsky ignorovat. Jeho maso je navíc velmi jemné, mnohem měkčí než maso jakékoli divoké kachny. Abych se o tom ujistil, jako návod nabídnu jednoduchý a univerzální recept na pokrm z lysky. Tato metoda vaření je na jihu Ruska poměrně rozšířená a je dostatečně jednoduchá na to, aby byla implementována v terénu. A kde jinde se taková jídla připravují a konzumují, když ne na polních loveckých táborech rozesetých po různých mokřadech naší země?
Podle mých zkušeností nikdo nikdy neodmítl tento pokrm sníst. Navíc díky němu nejméně tucet lovců, které jsem znal, změnil svůj postoj k masu lysky z „nejedlého“ na přinejmenším „velmi dobré“. Pokrmu říkejme „Hunter’s Stew from Kashkaldak“. Peří se tedy odstraní spolu s kůží. Korpus se omyje a naseká na malé kousky, asi 5 centimetrů dlouhé. Dále by měly být tyto kousky marinovány v jednoduché marinádě z vody a plátky cibule. Je také lepší přidat trochu octa. Po marinování (stačí 3-4 hodiny nebo i méně) se kousky masa smaží na pánvi (nebo v jiné nádobě, pokud není pánev na poli), dokud se neobjeví světle zlatá kůra. Je lepší smažit na rostlinném oleji, ale můžete smažit i na živočišném tuku.
Následuje zelenina. Standardní sada – cibule, mrkev, paprika, cuketa, lilek, rajčata. V zásadě však lze tuto sadu snížit nebo zvýšit na základě dostupnosti určité zeleniny. Vše se nakrájí na malé kousky a vloží do kotlíku nebo pánve ve vrstvách střídavě s masem. Sůl a koření se přidávají podle individuálních preferencí stanovených v konkrétní lovecké společnosti. Podle mě je důležité to s nimi nepřehánět. A někdy se najdou i tací, kteří rádi velmi zneužívají různé druhy paprik a další věci, úplně zabíjejí chuť masa a zbavují zvěřinu její gastronomické „šmrnc“.
Samostatnou otázkou je použití brambor. Lze přidat spolu s jinou zeleninou nebo vařit samostatně jako přílohu. Dále se do hrnce přidá malé množství vody a celá věc se umístí na mírný oheň. Obvykle je doba vaření asi hodinu. Obecně tato metoda vaření umožňuje ve velké většině případů zcela odstranit tóny velmi konvenčního „rybího“ zápachu. Mimochodem, v navrhovaném pokrmu je lepší nepoužívat slavné žaludky lysek, ale vařit je samostatně.
Existují další místní recepty. Někde jsou například za delikatesu považovány mršiny lysky vyuzené nad dřevem zvláštním způsobem. A v některých loveckých skupinách obvykle vaří lysku jako obyčejnou kachnu a považují za rouhání odstranit její kůži, protože při tomto procesu nevyhnutelně dochází ke ztrátě tuku, což je podle mnohých nejcennější a nejchutnější produkt. Od takových milovníků jsem slyšel, že lyska je obecně nejchutnější pták ze všech vodních ptáků a nemá vůbec žádný nepříjemný zápach.
Když se vrátím k tématu lovu, rád bych řekl pár slov o zvláštnostech lovu kaškaldaku. Nyní jsou v prodeji kvalitní plastové vycpané lysky – fungují nejen na tohoto ptáka, ale jsou také výborným doplňkem při lovu jiného vodního ptactva. Pokud zakládáte působivé bidýlko z plyšových zvířat, bude skvělou tečkou na závěr pár plastových lysek plujících trochu do strany. To zvýší celkovou realističnost situace a demonstruje klidnou povahu vytvořeného shluku ptáků.
Pokud se však náhle rozhodnete lovit lysky, obejdete se bez speciálních plyšáků. Jak již bylo zmíněno výše, tento pták je docela zvědavý a téměř jistě doplave ke všem vycpaným zvířatům, a zejména k návnadám kachen, které se na jihu Ruska poměrně aktivně využívají na podzim (mimochodem na jaře obecně zakázáno chytat lysku). Lyska často připlouvá z dálky a je vždy v zorném poli lovce. A často se přitom také rád zastaví asi 50 metrů od umělého posedu. V takových případech existuje pokušení začít střílet mimo účinný dostřel brokovnice, čehož bychom se měli zdržet, abychom nevytvářeli případná zraněná zvířata a neplýtvali náboji, ucpávajícími naše vodní plochy přebytečným olovem. Pokud musíte střílet za letu, pak je třeba mít na paměti spíše nízkou rychlost letu lysky. Podle toho musí předstih při střelbě odpovídat této rychlosti.
Autor textu a fotografie Michail Sidorov
