Jak houby pomáhají stromům?

Můžete si představit les, ve kterém všechny stromy spolu komunikují pomocí mycelia, ale za touto fantazií není téměř žádná věda.

(Foto: Egor Kamelev / Unsplash.com)

Lesní půda je prostoupena vlákny myceliového podhoubí, které vstupuje do úzkého přátelství se stromy. Název tohoto přátelství je mykorhiza: houby obalují kořeny pochvou, nebo dokonce úplně pronikají do samotných rostlinných buněk. Díky soužití s rostlinami houba přijímá potřebné organické látky jako sacharidy, aminokyseliny atd. a sama dodává svým partnerům minerální látky, zejména fosfáty, které samotná rostlina špatně vstřebává.

To, že houby sedí na kořenech stromu, neznamená, že nikde jinde nerostou. Plísňové nitky-hyfy se šíří od kořenů různými směry a dokážete si představit, jak narážejí na sousední strom – například na mladou sazenici, která vyrostla ze semene stromu s houbou. Při této představě si dokážete představit, jak jsou všechny stromy propojeny jedinou sítí hub a jak staré stromy krmí své děti živinami nebo je dokonce varují před škůdci.

Takové fantazie nejsou neobvyklé v populárních publikacích, blozích, filmech atd., dokonce i na konferencích TED, ale jak píší v Ekologie a evoluce přírody zaměstnanci univerzit v Albertě, Britské Kolumbii a Mississippi, to je do značné míry přesně to, co je fantazie. Symbiotické houby mohou dosáhnout z jedné rostliny na druhou. Kromě toho mohou být látky z jedné rostliny přenášeny do druhé prostřednictvím houbových hyf. Do druhé rostliny se však dostane jen pár procent látek, které houba vezme z první rostliny, a i ta procenta zůstanou v mykorhizních kořenech, to znamená, že se nerozšíří po celé rostlině. A takové studie zatím existují pouze pro dva druhy rostlin a tři typy mykorhizních hub.

Pokud jde o rozsáhlé mykorhizní sítě, je jednoduše neznámé, zda lze spojitá houbová spojení mezi široce oddělenými stromy skutečně vidět v přírodě – ne v laboratoři. Hyfy mycelia jsou extrémně křehké a málo odolné, i když je nikdo neruší, samy odumírají. Kontinuitu houby v podzemí je téměř nemožné přímo vidět, nezbývá než věřit genetické analýze, která ukáže, zda stejné mycelium sedí na dvou stromech nebo ne na stejném. Ale i kdyby se ukázalo, že je to ten samý, neexistuje žádná záruka, že tam síť skutečně je. To znamená, že houba rostla ze stromu na strom a hyfy-můstky se pak zhroutily.

ČTĚTE VÍCE

Jaké jsou nejlepší pracovní desky?

Existuje také dva a půl tuctu výzkumných prací, které se zabývají tím, zda si stromy mohou navzájem přenášet živiny prostřednictvím houbových vláken. Obecně platí, že látky mohou skutečně jít od kořene ke kořenu podél symbiotického mycelia. Pokud ale mluvíme o tom, zda taková výměna prospívá stromům, pak jsou vědecká data rozdělena na tři přibližně stejné části. Někteří výzkumníci viděli, jak sazenice získává určitý užitek z toho, co k ní přichází prostřednictvím sítě hub. Jiní naopak viděli, že se sazenice začala hůře rozrůstat – to znamená, že po síti hub by zřejmě mohlo přijít něco nepříliš příjemného. Nakonec se stane, že sazenice prostě není studená ani horká ze společné houbové sítě se sousedním stromem. Pokud jde o látky, které varují před nebezpečím, existuje mnoho zpráv, že ano, stromy si navzájem posílají varovné signály prostřednictvím mycelia, ale žádná z těchto zpráv není vědeckou publikací nebo není založena na vědeckých publikacích.

Jak však asi tušíte, nejčastěji jsou uváděny výsledky, které hovoří ve prospěch univerzální sítě hub a univerzální komunikace stromů prostřednictvím této sítě. I když se však bavíme o vědeckých pozitivních výsledcích, koexistují zde se stejně vědeckými negativními výsledky (kterých si ovšem nikdo nevšimne), a zatím prostě koexistují, aniž by se navzájem vyvracely. Jsou prostě data „pro“ i „proti“ a dokud se vzájemně nedohodnou, dokud nezjistí, kdo koho vyvrací, pak je lepší říci, že o této problematice víme málo.

Samozřejmě můžeme říci, že „neznámý“ neznamená „ne, neexistuje“, ale prostě to neznamená, že „ano, existuje“. Můžete si představit jediné podhoubí pokrývající celý les, podél kterého se ze stromu na strom pohybují balíčky živin a různé chemické signály. Musíte si však uvědomit, že mezi existujícími vědeckými údaji a těmito fantaziemi je propast a je nepravděpodobné, že by ekologové a lesní služby museli vyvozovat nějaké praktické závěry – s tak nespolehlivým odůvodněním se vše může ukázat jako prostě nesmyslné plýtvání časem, úsilím a penězi.

Autor: Kirill Staševič