Země Číny mají starobylou a bohatou historii, která sahá mnoho staletí před naším letopočtem. Starověké buddhistické chrámy, císařské paláce, víceúrovňové pagody zdobí Čínu a harmonicky koexistují s moderní architekturou mrakodrapů a nákupních a zábavních center rostoucích vzhůru.

A dnes doslova stojí za to zapátrat trochu hlouběji, abychom objevili všechny nové a neznámé důkazy o zašlých dobách starověké čínské civilizace. Číňané o tom dokonce vtipkují a říkají, že není možné postavit novou budovu, aniž bychom narazili na artefakty ukryté v útrobách země.

V roce 1974 se xi’anští rolníci vydali na horu Lishan, aby tam vykopali novou studnu. Představte si jejich překvapení, když místo vody našli mnoho podivných střepů. Začaly vykopávky, během kterých bylo nalezeno několik desítek velmi starých hliněných soch válečníků. Některé z nich byly velmi zachovalé, jiné se proměnily v hromadu rozházených trosek. Tak začíná příběh jednoho z nejvýznamnějších archeologických objevů světa, osmého divu světa – Terakotové armády císaře Qin Shi Huanga.

Vykopávky byly prováděny ve třech etapách as největší opatrností, protože hrozilo vážné poškození artefaktů. První etapa probíhala v letech 1974 až 1984, druhá v letech 1985 až 1986. a třetí – z roku 2009 a trvá dodnes. K dnešnímu dni vědci objevili 8099 1,5 pálených hliněných válečníků. Bojovníci se nacházeli ve třech řadách ve vzdálenosti XNUMX km východně od hrobky prvního čínského císaře – Qin Shi Huanga.

Čchin Š’-chuang vešel do čínských dějin jako sjednotitel čínských zemí pod jedinou autoritou, pod jeho vedením začala stavba Velké čínské zdi, která měla Čínu ochránit před nájezdy barbarských kmenů ze severu. Stavba Qin Shi Huangovy hrobky začala ještě za jeho života. A po smrti císaře bylo s ním zaživa pohřbeno asi 70 tisíc blízkých spolupracovníků, konkubín, služebníků a dělníků spolu s jejich rodinami. Čínská armáda byla v tomto smyslu ušetřena.

Na ochranu Qin Shi Huanga v posmrtném životě byly vyřezány jejich kopie. Bojovnice byly vyrobeny z místní hliněné směsi, jejímž základem byl materiál z hory Lishan. Každá postava válečníka byla mistrovsky vytvořena: nejen uniformy vojáků byly dovedně reprodukovány, ale také jejich tváře a účesy. Každý terakotový válečník má svou vlastní jedinečnou tvář: zjevně byly založeny na skutečných lidech. Ale byli vyšší než průměr, asi 2 metry, jak se věří, aby zastrašili nepřátele.

Mezi válečníky byli prostí pěšáci, lučištníci a jezdci s hliněnými koňmi velikosti poníků. Byli seřazeni do bojové formace, válečníci měli v rukou skutečné zbraně. Pravda, postupem času dřevěné luky chátraly, ale oštěpy, kuše a meče se zachovaly docela dobře. Zde je třeba poznamenat, že ne u všech vojáků bylo zjištěno, že mají na sobě zbraně. Vědci naznačují, že některé zbraně ukradli rolníci během povstání za vlády císařova syna Qin Shi Huanga.

ČTĚTE VÍCE
Je možné jíst plody opuncie?

Hliněné válečky se vyráběly ručně a po částech, které se pak spojovaly dohromady. Figurky byly spáleny, odtud název armády – terakota. Poté byly válečníky natřeny, ale bohužel postupem času a dlouhým pobytem v zemi barvy vybledly. Pouze práce restaurátorů umožňuje současníkům vidět je v jejich předchozím zbarvení, které bylo mimochodem docela pestré.

Vědci zjistili, že válečníci a koně byli vyrobeni na různých místech; koně vážili asi 200 kg a sochy válečníků vážily 135 kg. Spolu s hliněnými sochami válečníků a koní byly objeveny i sochy civilistů – úředníků, hudebníků a akrobatů. Bylo také nalezeno asi sto bronzových válečných vozů s měděnými a zlatými prvky. Čínská armáda měla ve výzbroji i dřevěné vozy, ty se však nedochovaly.

Terakotoví válečníci jsou dnes jednou z nejznámějších památek na světě, která je zařazena na Seznam národních památek Číny a Seznam světového dědictví UNESCO. Terakotová armáda tisíců je vystavena v obrovském muzeu o rozloze 16 hektarů, otevřeném přímo na místě vykopávek. Muzeum se nachází ve vesnici Qinling, 30 km od Xi’anu. Můžete se tam dostat autobusem z náměstí Xi’an Station nebo autem po Xitong Expressway.

Je mnoho lidí, kteří chtějí vidět terakotové válečníky, takže musíte vystát dlouhou frontu u pokladny. Všechny nepříjemnosti se ale bohatě vyplácejí. Samotný areál se skládá z muzea a 3 pavilonů, ve kterých pokračují vykopávky. Turistům se doporučuje navštívit pavilony v opačném pořadí, počínaje třetí. Třetí pavilon je nejmenší a obsahuje převážně zničené postavy. Druhý a první pavilon představují zrestaurované terakotové válečníky v celé jejich kráse.

Technika a zručnost, s jakou byly terakotové válečky vyrobeny, svědčí o vysokém stupni rozvoje čínského uměleckého umění již ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. Před objevením terakotové armády byla doba rozkvětu čínského umění považována za dobu dynastie Tang, která vládla Číně o několik století později. V současné době vědci pokračují v senzačních objevech na místě vykopávek, ale zatím se nerozhodli začít s průzkumem samotné hrobky.

Čína se letos znovu otevřela zahraničním turistům a cestování do země se pro Rusy postupně stává dostupnější – v srpnu bylo obnoveno bezvízové ​​skupinové cestování a postupně se otevírá stále více letů do různých oblastí Číny. Vysokorychlostní železniční doprava vám umožní během jedné cesty vidět několik částí země. Například moderní a stará hlavní města – Peking a Xi’an, stejně jako Chengdu – domov pand.

ČTĚTE VÍCE
Je možné hnojit lilie hnojem?

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Když poprvé přijedete do Pekingu, budete překvapeni: na ulicích nedochází k záměně lidí, aut a výfukových plynů, tak typických pro mnoho asijských velkoměst. Dokonale hladký asfalt, široké víceproudé aleje s vyhrazenými plochami pro mopedy a kola, celkem čistý vzduch a opravdu hodně stromů. Po okrajích tříd stojí monumentální budovy. Ve srovnání s nimi se ani hlavní náměstí města Nebeského klidu, které je dlouhodobě největší na světě, nezdá tak obrovské.

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Tajemství čerstvého vzduchu v Pekingu a nedostatku davů v ulicích jsou jednoduchá. Veškerá výroba byla přesunuta mimo její hranice. Elektromobilů na silnicích jezdí poměrně dost a od běžných naftových či benzinových je odlišuje barva jejich SPZ – zelená. Město má rozsáhlou síť metra a rychle roste. První stanice byla otevřena teprve v roce 1971 a intenzivní výstavba začala v roce 2008. V důsledku toho, jak bylo řečeno a ukázáno v Muzeu plánování města Peking, celková délka linek metra je více než 800 km a počet stanic přesahuje 400.

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Využitím jedné z linek se můžete dostat na stanici Yonghegong Lama Temple a skončit v Yonghegong Lama Temple. Zde stojí největší vnitřní socha Buddhy na světě. Předpokládá se, že je celý vyřezán z jediného santalového stromu, jeho výška je více než 25 metrů, z toho 18 na povrchu a 7 pod zemí. Cesta k soše není o nic méně působivá než samotná socha. Musíte projít útulným čínským nádvořím s pomerančovníky a kádí s kadidlem, pak přes malý chrám. Za ním se otevírá další nádvoří s další svatyní a tak dále několikrát. Yonghegong je aktivní náboženské místo, takže je zde mnoho věřících.

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Poté, co jsme se vymanili z buddhistického míru, je čas jít na Velkou čínskou zeď nebo se vrátit do centra Pekingu – do slavného Zakázaného města Gugun, uzavřeného pro pouhé smrtelníky po mnoho staletí. Doba se naštěstí změnila, ale i nyní, abyste se do tohoto největšího palácového komplexu na světě dostali, je potřeba se o to postarat s předstihem zakoupením vstupenky alespoň pár dní předem.

Město je staré tři tisíce let

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Když se podíváme do současného hlavního města, je neméně zajímavé podívat se i na bývalé hlavní město – město Xi’an. Je 900 km od Pekingu, ale dá se do něj dostat za pouhé čtyři hodiny superrychlým vlakem, který se řítí městy, malými vesnicemi a poli rychlostí až 350 km/h.

ČTĚTE VÍCE
Kdy je nejlepší čas rozdělit hosta?

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Historie Xi’anu sahá více než tři tisíce let zpět. 600 let stará zeď, která obepíná centrum metropole a jako by oddělovala minulost a modernu, jasně naznačuje velké dědictví. Mimochodem, mezi hradbami pevnosti neuvidíte žádný z mrakodrapů typických pro Čínu – jakákoliv výšková výstavba je zde zakázána, aby vám nekazila výhled na starou část města.

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

„Visitkou“ Xi’anu je slavná terakotová armáda – hliněná armáda císaře Qin Shi Huanga, určená k jeho ochraně v posmrtném životě. Armáda byla vytvořena před více než 2 tisíci lety z hlíny a poté vypálena, získala charakteristickou barvu, a proto dostala své jméno. Odpočíval pod zemí poblíž hory Lishan až do 1970. let XNUMX. století, kdy jeden z rolníků náhodou narazil na hliněnou postavu válečníka. To byl začátek rozsáhlých vykopávek a objevů.

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Podle vědců čítá Terakotová armáda přes 8 tisíc dovedně zpracovaných válečníků, z nichž se žádný neopakuje. Bojovníci mají různé výrazy obličeje: někteří se usmívají, někteří se mračí, někteří jsou klidní a vyrovnaní. Hlinění vojáci mají také hliněné koně – je jich několik stovek.

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Na místě tohoto nálezu vzniklo muzeum, které je vždy plné návštěvníků. Terakotovou armádu se denně přijde podívat v průměru 30–50 tisíc lidí. Muzeum tvoří tři pavilony postavené přímo na místě stále probíhajících vykopávek. A na vlastní oči můžete vidět, jak se to děje: tu část koně trčí ze země, tu stojí postavy zničené časem. Většina nalezených válečníků musí být obnovena; tento proces zjevně brzy neskončí. Dokončení jednoho obrázku trvá dva až tři roky. Restaurování probíhá přímo tady v hlavním pavilonu, přede všemi.

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Po restaurování je figurka vrácena přesně na místo, kde byla nalezena, zpět do formace – celá terakotová armáda byla původně umístěna pod zem v bitevním pořádku. Výsledkem je, že v hlavním, prvním pavilonu z hliněných zákopů se na návštěvníky dívají tak různé tváře terakotových válečníků stojících v řadách.

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Další prastará, i když méně známá atrakce Xi’anu se nachází na druhé straně hory Lishan – horké prameny Huaqing. Plavky byste si tam ale neměli brát – je to spíše místo pro výlety než pro lázeňské procedury. Podle legendy nechal lázně postavit císař Xuan Zong pro svou milovanou konkubínu Yang Guifei, která je považována za jednu ze čtyř nejkrásnějších žen v čínské historii. Ale v důsledku války ztratil Xi’an svůj status hlavního města, lázně byly opuštěné a zapomenuté na více než deset století.

ČTĚTE VÍCE
Jí někdo brambory v zemi?

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

V 1980. letech se rozhodli na tomto místě postavit hotel a tehdy byla písma objevena. Byly obnoveny ve stejné podobě, místo bylo upraveno a obnoven krásný park, kde rostou 600 let staré kaki a granátová jablka, jsou zde jezírka s teplou vodou (její teplota je 43 stupňů), ale to nebrání místním ryby z toho, že se tu cítí velmi pohodlně.

Planeta Panda

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Jižně od Xi’anu je město Chengdu v provincii Sichuan, které není známé především historickými a kulturními památkami (i když i zde jich je spousta), ale pandami: velkými, nemotornými a velmi roztomilými. Vzdálenost 700 km ze Si-anu do Čcheng-tu urazí rychlovlak za čtyři hodiny, kvůli hornatému terénu zrychlí maximálně na 250 km/h.

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Je to známá věc: každá panda na světě patří Číně. A právě v sečuánských horách roste zvláštní druh bambusu, který černí a bílí medvědi žerou. Jejich populace je na kriticky nízké úrovni. Na světě žije asi 2 tisíce jedinců, z nichž 80 % je v Čcheng-tu. Jsou tu pro ně tři školky: jakýsi „pečovatelský dům“ pro starší pandy, centrum pro chov pand a park pro adaptaci pand ve volné přírodě, otevřený v roce 2015 v Dujiangyan (předměstí Chengdu).

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Velcí medvědi jsou zde chováni v otevřených výbězích a mají přístup ke všemu, co ve volné přírodě potřebují: bambus, spánek a vlhký horský vzduch. Zde pandy jedí (hodně) a spí (ještě více), přičemž nevěnují pozornost nadšeným turistům, kteří se tísní kolem. Aktivní zvířata vyvolávají zvláštní vzrušení. Aktivita, pokud jde o pandu, je velmi relativní pojem. Panda líně chodila sem a tam a pak se posadila, aby pomalu žvýkala bambus – a teď už je z ní superstar, s desítkami kamer na ni namířených.

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Tyto pandy ve výbězích jsou příliš zvyklé na lidi a nikdy nebudou volné. Ale jsou i další, jsou drženi v jiné části parku, uzavřeni pro návštěvníky, v polovolných podmínkách, a pak jsou vypuštěni do hor. Za tímto účelem se vybírají mláďata ve věku dvou nebo tří let, která neznají člověka. A lidé, kteří se o tyto velké medvědy starají, dokonce nosí speciální obleky napuštěné pandí močí, aby necítili lidský pach.

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

ČTĚTE VÍCE
Jak zasadit křen katran?

Park je také domovem pand červených, které vypadají spíše jako mývalové než jejich černobílé protějšky. Tato odvážná zvířata šplhají po stromech a volně se pohybují po obrovském výběhu a mohou se dokonce přiblížit k turistům. Návštěvníky tedy žádáme, aby se jich nedotýkali.

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Po opuštění pandího parku a návratu do Čcheng-tu na medvědy nezapomenete, jejich obrázky jsou všude: tady panda velká vyleze na nákupní centrum, tu na vás kouká z poklopu, tam z obchodu Okna. Suvenýrů se všemi druhy pand je nespočet. Na pěší zóně Jinli si můžete koupit sladkosti s obrázky těchto zvířat a vypít tematický koktejl.

Brokát a štěstí

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

I kdyby v Čcheng-tu žádné pandy nebyly, stále by to stálo za návštěvu. Navzdory své poloze daleko od moře má nepolapitelnou atmosféru letoviska. Metropole je čistá, útulná, světlá a pohodlná, navzdory své působivé velikosti. Čcheng-tu je považováno za jedno z největších měst v Číně a je na prvním místě v zemi, pokud jde o štěstí obyvatel.

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

„Ano, pandy jsou vizitkou města, ale důležitější je pohodlí obyvatel,“ říká místní správa. A zdůrazňují takové výhody, jako je mírné klima a vysoké hory kolem. Říká se, že za jasného počasí můžete vidět zasněžené vrcholky.

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

V centru města je dobře zachovalá pěší zóna, která se do ruštiny překládá jako „široké a úzké ulice“. Zde, v autentických domech, jsou četné obchody a restaurace.

Foto: Interfax / Alexandra Kachalová

Středem města protéká řeka Jinjiang, podél jejích břehů jsou stezky pro pěší a stromy, které jsou ve tmě jasně osvětlené. A v místním muzeu, přímo na náplavce, můžete nasednout na loď a díky 5D technologiím se nechat převézt před mnoha staletími, kdy se zde ještě aktivně vyráběla hedvábná látka – brokát a obchodovalo se s ní se sousedními i vzdálenými zeměmi. Chengdu tehdy bylo nejen centrem taoismu, ale také výchozím bodem Jižní hedvábné stezky a klíčovým bodem Severní hedvábné stezky.

Karavany obchodníků kráčejících po silnicích už dávno zapadly do minulosti, ale dnes Čcheng-tu brázdí železné karavany, jako by se držely tradice. Zde se nachází jeden z největších železničních přístavů v zemi, odkud odjíždějí vlaky severním, středním (evropským) a severním (přes Rusko do Běloruska) směrem. Dodací lhůta pro zboží z Chengdu do Minsku je asi dva týdny.

A lidem trvá cesta do Ruska asi devět hodin: z Čcheng-tu můžete letět přímými lety do Moskvy a Petrohradu. Odletět s touhou se určitě vrátit.