Bolotnikové a bažiny (nazývají se také kikimorové a bastardi, karakondzhalové), – ve slovanské mytologii – satelity a pomocníci Dash of the One-Eyed. Nečekejte od nich dobro. Karakondžalové, rohatí, střapatí, oškliví, útočí na lidi v bažině, jezdí na nich až do prvních kohoutů. Bažiny a bažiny lákají lidi do bažiny.
Bažina (bažina, bažina, bažina, bažinný dědeček-ko, bažinný šašek) – majitel bažin.
Věřilo se, že bažina je tvor nehybně sedící na dně bažiny, pokrytý bahnem a řasami, plži a rybími šupinami. Podle jiných pověstí jde o muže s dlouhými pažemi a zatočeným ocasem, obrostlého vlnou. Někdy předstírá, že je starý muž a prochází se po břehu močálu.
Bolotnik žije v bažině se svou ženou, bažinou. Od pasu dolů vypadá jako krásná dívka, ale místo nohou má husí tlapky pokryté černým peřím. Bažina sedí ve velkém leknínu, aby tyto tlapky skryla, a hořce pláče. Pokud ji někdo přijde utěšit, bažina se na ni vrhne a utopí ji v bažině.
Podle legendy bažina láká lidi do bažiny sténáním, smíchem nebo řevem a poté je utopí a za nohy je stáhne ke dnu.
“Tady jsi šťastně usnul a tvůj Vedogon vyšel jako myš, toulající se po světě.” A nikam nejde, jaké hory, takové hvězdy! Projděte se, vše si prohlédněte, vraťte se k vám. A vy po takovém snu ráno vstanete šťastní: vypravěč sestaví pohádku, písničkář zazpívá píseň. To je vše, co vám Vedogon řekl a zazpíval – jak pohádku, tak píseň.
(A. M. Remizov. “K moři-oceánu”)
Jestliže se lidé mezi lesy a poli mohli cítit relativně svobodně, pak bažiny s jejich bažinami a bezednými víry zůstaly tajemné a nepředvídatelné. Člověk, který spadl do bažiny, byl ve smrtelném nebezpečí a toto nebezpečí nepocházelo od nepřítele, se kterým by se dalo bojovat, ale ze zlověstného místa.
Odtud strach z bažiny, v níž se, jak se věřilo, usadili nelaskaví duchové. Mezi těmito duchy jsou tuláci a bažiny žijící na zcela neprůchodných místech.
Přečtěte si také Brodnitsy
Někdo věří, že tuláci nebo tuláci jsou duchové vody, někdo je viděl na vlastní oči a někdo je považuje za zcela hmotné bytosti. Tak či onak, ale je zcela jasné, že za brody, jejich ochranu, pořádek a čistotu „nesou zodpovědnost“ tuláci. Podle dávných pověstí a pohádek patří k hodným tvorům.
Dohlížejí například na malé děti, když jsou v blízkosti jejich pozemku, a předcházejí nehodám, pokud se dítě nechá příliš unést a půjde příliš hluboko do vody. V tomto případě ho tuláci jednoduše vystraší z nebezpečného místa hlučným šploucháním vody. Pomáhali i vojákům, varovali je před přiblížením se nepřítele.
Na rozdíl od tuláků byly bažiny a bažiny považovány za ztělesnění zlých duchů, přičemž měly velmi vágní vzhled. Proto se různí obyvatelé bažin v představách lidí často mísili se skřety, vodou, čerty a démony.
Podle lidových pověr vypadá vlastní bažina (duch bažin) jako šedovlasý stařec s širokým nažloutlým obličejem (jako bažinatá voda) nebo jako člověk s dlouhými pažemi, tělem pokrytým šedými vlasy a dlouhým hákem. ocas (ve skutečnosti je to obraz vodního démona nebo ďábla).
Má obnažené břicho a žabí stehýnka, vypoulené oči, obrovská ústa a dlouhé vousy, kterými protéká bažinatá břečka. Bažině si léta pěstuje vousy a nikdy je nerozplétá ani nečeše, proto bývá špinavý, rozcuchaný do chuchvalce.
Často byla bažina popisována stejně jako ta vodní: například v některých eposech vypadá jako stařec pokrytý bahnem, černoch oděný do bažinných rostlin atd. Obecně platí, že bažina dokonce více než ten vodní, byl považován za náchylný k vlkodlakům, protože věřil, že může mít formu, jakou chce.
Bolotnikovi se nikdy nepřipisovaly dobré skutky: byl jako démon považován za tvora jednoznačně zlomyslného a velmi nebezpečného pro lidi, kteří se dostali do jeho vlastnictví. Například se věřilo, že bažina často děsí lidi procházející bažinou ostrými zvuky: vzdychá, klokotá, sténá a sténá ve střevech, vyfukuje vzduch bublinkami, hlasitě mlaská rty a tleská dlaněmi o vodu.
Přečtěte si také Bagan
Bažina navíc na neznalé lidi často klade pasti – klade jim do cesty zelenou trávu nebo úskalí, kládu, pod kterou je bezedná bažina nebo bažina. Jakmile cestovatel šlápne na klamné místo, okamžitě se mu vymkne zpod nohou a člověk se zřítí do vody.
Pak se bažina zasměje, bude potěšena a zatáhne ho za nohu, aby se muž ponořil do bažiny až po krk. Je známo, že bažina, jak se říká, má mrtvé sevření – čím více sebou škubete, tím hlouběji klesáte!
Jindy dlouhé žabí paže popadnou ztraceného člověka a stáhnou ho ke dnu. Vymanit se ze silného objetí bažiny je velmi obtížné. K tomu musí mít člověk pozoruhodnou sílu, odvahu a klid. Rudé oči bažiny se často plní hněvem a nenávistí k lidské rase, ale mimo bažinu nemůže její majitel s člověkem nic dělat.
V noci bažiny vypouštějí duše dětí, které se utopily nepokřtěné, a pak uprostřed bažin běží a blikají modrobílá bludná světla. Podle některých názorů navíc někdy záměrně lákají lidi do své bažiny, aby je utopili nebo je alespoň přiměli toulat se mezi bažinami. Na mnoha místech se tedy věřilo, že po okraji bažiny putuje bažina v podobě černocha s lucernou v rukou a osvětluje cestu cestujícím. Zároveň je srazí z cesty a zavede do kaluže.
Je známo, že bažina žije ve svém podzemním království se svou ženou a dětmi. Jak rolníci dlouho věřili, ženou bažiny je bažina, stává se panna utopená v bažině.
Proto se tomu říká jinak – bažina, bažina, čert. Stejně jako mořské panny byly bažiny často spojovány s mrtvými; věřilo se například, že dívka unesená nečistým duchem se může proměnit v bažinu.
Přečtěte si také Swamp
Kdysi však byla bažina považována spíše za ducha podobného démonům a ďáblům: ve víře někdy vystupovala jako druh zlých duchů, kteří ve svém původu neměli nic společného s lidskou rasou. Vzhled bažin, stejně jako vzhled mořských panen, byl různorodý, ale obecně to byly ošklivé démonické bytosti, střapaté, černé, s velkými převislými prsy, křivými zuby, někdy s ocasem, rohy, drápy atd.
Byly jiné myšlenky: jako by ta bažina byla nepopsatelně krásná. Takže v eposech a příbězích bývala popisována jako mladá, bledá dívka se zelenýma nebo modrýma očima, s vlasy vždy ležérně rozhozenými přes ramena a zdobenými ostřicí a pomněnkami. Jedním slovem neobyčejně krásné.
Jako by obvykle chodila nahá a její tělo je také bledé, „není v něm krev“, téměř průhledné, polovzdušné a jakoby svítivé, zářivé, „třpytí se a prosvítá před paprsky měsíc.” Krásu bažiny podle všeobecného přesvědčení kazí pouze nohy, protože jsou husí s membránami. Nebo – podle jiné verze – žába, jako bažina.
Když bažina spatřila muže, začala hořce plakat, takže ji každý chtěl utěšit. Ale stojí za to udělat k ní alespoň krok přes bažinu, protože zákeřný padouch se okamžitě vrhne, uškrtí ji v náručí a odtáhne do bažiny, do propasti. A občas k sobě začne volat myslivce nebo houbaře – zvláště jde-li o muže –, aby sváděl, sliboval věčnou lásku nebo poklady ukryté na dně.
A to není podvod: věří se, že bažina a bažina chrání utopené poklady a poklady před lidským okem. Bažina se také dokáže proměnit v rybu, aby nalákala neopatrného rybáře nebo lovce do bažiny. V noci bažina a bažina rozsvěcují jasná světla a čekají na návštěvu svých četných příbuzných.
