Asi před čtyřiceti lety žil v Petrohradě na Vasilievském ostrově majitel pánského penzionu. Mezi třiceti nebo čtyřiceti dětmi studujícími na této internátní škole byl jeden chlapec jménem Aljoša, kterému tehdy nebylo více než 9 nebo 10 let. Jeho rodiče, kteří žili daleko, daleko od Petrohradu, ho před dvěma lety přivedli do hlavního města, poslali ho do internátní školy a vrátili se domů, přičemž zaplatili učiteli dohodnutý honorář několik let předem. Aljoša byl chytrý, roztomilý kluk, dobře se učil a všichni ho milovali a hladili.
Dny studia mu ubíhaly rychle a příjemně, ale když přišla sobota a všichni jeho soudruzi spěchali domů ke svým příbuzným, Aljoša hořce pocítil jeho osamělost. Aljoša krmil kuřata, která žila u plotu v domě speciálně postaveném pro ně a celý den si hrála a běhala na dvoře. Obzvláště miloval černou chocholatou jménem Chernushka. Chernushka k němu byla milejší než ostatní.
Jednoho dne, během dovolené, kuchař chytal kuře a Alyosha, který se jí vrhl na krk, zabránil zabití Chernushky. Za to dal kuchaři císařský – zlatou minci, dar od babičky.
Po dovolené šel spát, málem usnul, ale slyšel, jak na něj někdo volá. Přišla k němu malá černoška a řekla lidským hlasem: pojď za mnou, ukážu ti něco pěkného. Rychle se oblékněte! A odvážně ji následoval. Jako by jí z očí vycházely paprsky a osvětlovaly vše kolem sebe, i když ne tak jasně jako malé svíčky. Procházeli halou.
“Dveře jsou zamčené klíčem,” řekl Aljoša; ale kuře mu neodpovědělo: zamávala křídly a dveře se samy otevřely.
Potom, když prošli vchodem, zabočili do pokojů, kde žily stoleté Holanďanky. Aljoša je nikdy nenavštívil. Kuře znovu zamávalo křídly a dveře do komnat staré ženy se otevřely. Vešli jsme do druhé místnosti a Aljoša uviděl šedého papouška ve zlaté kleci. Chernushka řekl, aby se ničeho nedotýkal.
Aljoša, která procházela kolem kočky, ji požádala o tlapky. Najednou hlasitě zamňoukala, papoušek si prohrábl peří a začal hlasitě křičet: „Blázne! blázen! Černuška spěšně odešla a Aljoša se rozběhla za ní, dveře za nimi silně zabouchly.
Najednou vstoupili do sálu. Po obou stranách viseli na hradbách rytíři v lesklé zbroji. Černuška šla po špičkách napřed a nařídila Aljošovi, aby ji tiše a tiše následoval. Na konci chodby byly velké dveře. Jakmile se k ní přiblížili, dva rytíři seskočili z hradeb a vrhli se na černé kuře. Chernushka zvedla svůj hřeben, roztáhla křídla a najednou byla velká, vysoká, vyšší než rytíři a začala s nimi bojovat! Rytíři na ni ztěžka postupovali a ona se bránila křídly a nosem. Aljoša dostal strach, srdce se mu začalo prudce chvět a omdlel.
Další noc přišla Chernushka znovu. Šli znovu, ale tentokrát se Aljoša ničeho nedotkl.
Vešli do další místnosti. Chernushka odešel. Tady vešla spousta malých lidí, vysokých maximálně půl aršína, v elegantních pestrobarevných šatech. Aljoši si nevšimli. Pak vstoupil král. Protože Aljoša zachránil svého ministra, Aljoša teď znal lekci, aniž by učil. Král mu dal konopná semínka. A požádali, aby o nich nikomu nic neřekli.
Začalo vyučování a Aljoša znal každou lekci. Chernushka nepřišel. Aljoša se nejprve styděl, ale pak si zvykl.
Alyosha se navíc stal strašlivým nezbedníkem. Jednoho dne ho učitel, který nevěděl, co s ním dělat, požádal, aby se do druhého rána naučil nazpaměť dvacet stránek, a doufal, že ten den bude alespoň více utlumený. Ale v tento den byl Aljoša záměrně zlobivější než obvykle. Druhý den jsem nemohl vyslovit ani slovo, protože tam nebyla žádná semínka. Odvedli ho do ložnice a řekli mu, aby se poučil. Ale kolem oběda Aljoša stále nevěděl, co je to ponaučení. Znovu ho tam nechali. Za soumraku se objevil Chernushka a vrátil mu obilí, ale požádal ho, aby se polepšil.
Druhý den lekce odpověděla. Učitel se zeptal, když se Alyosha naučil svou lekci. Aljoša byl zmatený, přikázali mu přinést pruty. Učitel řekl, že by mu nedal výprask, kdyby mu to Aljoša řekl, až se naučil. A Aljoša vše řekl a zapomněl na slib daný králi žaláře a jeho ministrovi. Učitel tomu nevěřil a Aljoša byl zbičován.
Chernushka se přišla rozloučit. Byla připoutaná. Řekla, že lidé se nyní budou muset stěhovat daleko. Požádal jsem Aljošu, aby se znovu opravil.
Ministr potřásl Aljošovi rukou a zmizel pod vedlejší postelí. Druhý den ráno měl Aljoša horečku. Po šesti týdnech se Aljoša vzpamatoval a snažil se být poslušný, laskavý, skromný a pilný. Všichni ho znovu milovali a začali se s ním mazlit a stal se příkladem pro své soudruhy, ačkoli už se najednou nemohl naučit nazpaměť dvacet vytištěných stran, které mu však nebyly přiděleny.
Co můžete říci o převyprávění?
Co bylo nejasné? Našli jste chybu v textu? Máte nějaké nápady, jak nejlépe převyprávět tuto knihu? Prosím piš. Udělejme převyprávění srozumitelnější, kompetentnější a zajímavější.
