Když sedí v sedle, není těžké si představit, že kůň a jezdec vidí svět kolem sebe stejným způsobem. Ale to není pravda. Jízda na koni je příkladem týmového sportu, kde partneři vnímají stejné věci úplně jinak. Barevné vidění je toho jasným důkazem.
Lidské barevné vidění se během evoluce zlepšilo díky mozkovým buňkám zodpovědným za čich. V důsledku těchto buněčných „přehazování“ jsme byli schopni rozlišit asi milion různých odstínů světa kolem nás. Náš čich přitom zeslábl na minimum. Díky pokročilému vnímání barev nemají lidé (ve srovnání s jinými savci) prakticky žádný čich.
Zároveň mají koně stejné nervové mechanismy pro detekci a sledování pachů jako psi čichací. (Pro jasnost poznamenáváme, že bloodhound je schopen zachytit 12 dní starou stopu 20 kilometrů od jejího zdroje a poté tuto stopu sledovat asi 210 kilometrů.) Ano, koně mají úžasný čich. Jejich vidění ale nelze nazvat výjimečným – rozlišují jen asi deset tisíc barev, a to jen vybledlé.
Jaké barvy vidí koně? Nejjasnější barvou je pro ně žlutá. Stačí připomenout jednu úsměvnou příhodu, která se stala na soutěži v roce 2021, kdy pořadatelé umístili na jeden konec hipodromu obrovský zářivě žlutý plakát s nápisem Yellowstone – jako projev vděku tvůrci oblíbeného televizního westernu. Výsledkem bylo, že 19 mladých koní, finalistů šampionátu, odmítlo cválat tímto směrem. Kdyby měl plakát jinou barvu, většina koní by si toho vůbec nevšimla.
Červené a zelené barvy jsou pro koně nerozeznatelné, takže kůň těžko uvidí červenou bariéru na zelené trávě. Ve Velké Británii se díky této skutečnosti od března 2023 začaly používat nové překážky pro steeplechasing. Dříve, po celá desetiletí, byly překážky, které bylo potřeba překonat vysokou rychlostí, označeny sloupky natřenými červenooranžovou barvou. Po zveřejnění vědecké studie o barevném vidění koní si organizátoři dostihů uvědomili, že po celou tu dobu koně na pozadí zelené trávy tyto sloupy vůbec neviděli. Od této chvíle, aby nedošlo ke zranění koní a jezdců, jsou tyče natřeny bílou barvou.
Jednou z nejzajímavějších otázek na toto téma je, jak o tom všem vůbec víme? Koně nám totiž nemohou říct, které barvy vidí a které ne, které se jim zdají světlé nebo vybledlé, které kontrastují s barvou pozadí. Odpověď zní, že porovnáváme studie srovnávací anatomie koní a člověka se studiemi chování a hledáme odpovídající výsledky.
Struktura sítnice koně nezahrnuje typy buněk, které lidem umožňují rozlišovat mezi červenou a zelenou barvou. Právě tento anatomický fakt posloužil jako vážný základ pro hypotézu, že koně s největší pravděpodobností nejsou schopni rozlišovat mezi těmito barvami. Aby to vědci otestovali, navrhli experiment, ve kterém mohli koně reagovat zvláštním způsobem na barvy, které jim byly ukázány (například stisknutím páky, pokud se jim barvy zdály odlišné).
Jakmile se kůň naučí pravidla experimentu, můžete začít testovat jeho reakci na různé odstíny barevného spektra: pokud kůň uvidí rozdíl mezi červenou a zelenou, stiskne páku, aby získal odměnu. Ale pokud se jí zelená a červená zdá stejná, nestiskne páku, protože prostě nevidí rozdíl mezi barvami.
Když sledujete jezdecké závody – dostihy nebo parkur – myslete na to, jak úžasná je tato podívaná. Dva savci, jeden z nich predátor, druhý býložravec, fungují harmonicky a technicky jako tým, a to i přes rozdíly ve vnímání okolního světa. Úžasný příklad interakce!
Překladatel: Arina Armerová
Editor: Ksenia Logacheva
