Vždycky jsem si myslel, že u dveří je hejno ryb a stádo koní.
Ze známého zdroje: Škola je v chovu koní relativně malá, 9-30 hlav, samostatná rodinná skupina koní, skládající se z několika klisen (obvykle 12-20 hlav), jejich hříbat a jednoho hřebce.
Školy se zakládají v období rozmnožování koní za účelem jejich volného páření, po kterém jsou zvířata opět spojena do stád (každé z nich zahrnuje několik bývalých škol). Na jaře příští sezóny se ze stáda oddělí klisničky a hřebci, dříve přidělení do různých škol, a z nich se vytvoří nová škola
Existuje dokonce koncept jako „hřebec z hejna“, není to kůň nebo nějaký problém)
Koně se prostě chovali špatně
Jo a nejsou koně, ale koně))
Podobné příspěvky
Existuje oficiální odpověď
10 měsíci
Jak zjistit skutečné číslo prodejce z Avito? Ohrožení života zvířete
Dáno. Mám hrozného „písaře sho“, starého a velmi nemocného koně. Všichni veterináři a hipologové ve městě ji znají od vidění, protože za více než dvacet let historie jejích nemocí jsme se obraceli na všechny. Rozedma plic, dlouhodobý zánět žaludku, některé zuby má nenávratně opotřebované, některé prostě chybí, jeden zub visí volně (koňský zubař doufá, že zub doroste. Zbylo jich tak málo, že ne nechci odstranit i tento). Srst visí dolů v chuchvalcích, kopyta jsou trochu přerostlá. Čistě proto, že nenávidí podkováře. A každá jeho návštěva probíhá podle stejného schématu: stará se vyděsila, zhoršila se jí gastritida, pak trpěla bronchospasmem, pak jsem kolem ní běhal 24 hodin s léky. Kopyta zkrátka ještě nevyrostla natolik, aby mohla podstupovat taková rizika.
Podle výsledků posledních testů jí odpadla játra. Ale dokud bude stará žena žít, jsem připraven ji podpořit. Naštěstí je u domu stáj a můžu dávat injekce. Klisna má pravidelně záchvaty alergie na život, kdy nemůže dýchat. Dexamethason je naše všechno! No a hromada dalších léků.
Takže je tu hrozný kůň, o kterého se starám mnoho let pod plnou veterinární kontrolou.
Včera mi zazvonilo telefonní číslo. Žádají prodat koně údajně do útulku. Jeden problém, poměrně brzy, z tónu jižanů, kteří se nenechali zahanbit seznamem koňských diagnóz, vychází najevo, že jejich útulek téměř jistě nese skromný název „soukromá jatka“. Se děje. Muži vytrvale chodí podél mého plotu. Hora zeleného sena pod nohama koně (je vidět z plotu) je vůbec netrápí. Prodat, ano prodat. Chceme ji zachránit! Hned dodám, že městské koňské dobrovolníky znám jménem, využíváme služeb stejných veterinářů. Nebyli to oni.
Během rozhovoru mi s radostí oznamují, že ve skutečnosti přišli na základě inzerátu zveřejněného na Avitu! Což říká, že na mé adrese žije „opuštěné zvíře“. A dokonce je tam i fotka mého starého kobylka! Poslali mi odkaz.
Telefonní číslo uvedené v inzerátu nezvedá. Avito nesmaže inzerát v reakci na mé požadavky.
Reklama říká „opuštěné zvíře“, adresa mého domu a fotka mé smutné staré paní.
Je jasné, že řezníci k nám nyní budou chodit pravidelně. Ano, lidi, tohle je byznys. Koně se nekradou tak zřídka a téměř vždy na klobásu. Pokusili se je alespoň koupit. Myslím, že poté, co viděli můj plot. Fotka v inzerátu budí dojem, že tam žádný plot není. A stále posílají textové zprávy. Už jsme se domluvili, bastardi.
Sním o tom, že zavolám „laskavé duši“, která toto zveřejnila. Jak vyškrábat její skutečné telefonní číslo z Avita? Chci na něj praštit organizátora „oslavy života“! Protože v reklamě nikdo nezvedá telefon!
Tento kůň je mi stejně drahý jako vaše kočka vám. V žádném případě se nechystám prodávat a málokdo dokáže takto nemocnému zvířeti zajistit řádnou péči. Ochrany zvířat se nebojím. Všichni veterináři ve městě tu klisnu opravdu znají.
Znám všechny vtipy o klobáse. Prosím nehlaste nové)
Pps.
Prosím, neobviňujte mě z chyb) Pokud mě chcete kontaktovat, zanechte svůj e-mail, určitě napíšu.
Stádo se obvykle nazývá stádo nebo společenství koní, které má svou vlastní strukturu. Skládá se ze škol – rodin 12-18 klisen, hříbat a jednoho hřebce. Hřebec chrání své klisny před útoky ostatních samců a také před predátory. Mnohem efektivnější je ale bránit se společně, proto se většinou několik škol spojí do stáda. Stádo putuje a hledá dobré pastviny a zdroje vody. Někdy koně ujdou desítky kilometrů sami nebo s pastýři.
Koně ve stádě jsou extrémně sevření, a proto se nálada v této komunitě šíří velmi rychle. Pokud se tedy jedno nebo více zvířat něčeho zalekne, celé stádo velmi rychle uteče a je téměř nemožné ho zastavit. Koně běží, dokud se neuklidní a nezastaví.
Stáda ve volné přírodě
Ve volné přírodě se koně shromažďují ve velkých stádech a toulají se na velké vzdálenosti. Například v pampách Jižní Ameriky můžete najít stáda divokých koní – cimmarones, skládající se z tisíců zvířat. Koně ze stejného stáda se dobře znají. Kdysi se stejným způsobem po prériích Severní Ameriky proháněly miliony mustangů – potomků koní přivezených evropskými osadníky, nyní jich zbylo mnohem méně. A v evropských stepích už tarpani nezůstali vůbec. Jsou ale koně, kteří žili na volné pastvě po celou svou historii. Jedná se o jakutského koně z dalekého severu a mnoho druhů poníků, například Dartmoor, Exmoor, Gotland.
Ve školách, které tvoří taková stáda, je hlavní hřebec. Jedna z klisen, alfa samice, se hlásí přímo jemu. Zajišťuje pořádek a vybírá si nové pastviny. Je to však vůdce, kdo mladé (tří-, čtyřleté) hřebce vyhání. Osamělí hřebci si vytvářejí své vlastní mládenecké skupiny a potulují se odděleně a čekají na okamžik, kdy se odrazí samice a vytvoří si vlastní školu. Mezi divokými koňmi existují i další skupiny – samostatné rodiny skládající se z hřebce, klisny a hříběte. Takové rodiny raději žijí na území, které se jim líbí. Může to být část stepi nebo lesostepi – místa, kde je dostatek jídla a vody.
Hříbě, jak se mezi kopytníky očekává, není vůbec tak bezmocné jako lidské dítě. Hned po narození se postaví na nohy a může následovat svou matku, která je ve volné přírodě nucena neustále hledat potravu. Domácí koně nemají potřebu shánět potravu, ale hříbě stojí stejně pevně na nohou. První měsíc se živí pouze mateřským mlékem, proto je potřeba klisnu v této době velmi dobře krmit. Na dva týdny je uvolněna ze všech prací. Hříbě začne jíst oves samo o sobě v jednom měsíci, ale saje mléko ještě několik měsíců. Asi do šesti měsíců zůstává hříbě vedle své matky.
Stáda v chovu koní
V chovu koní se stádo nazývá také velká skupina koní skládající se z několika škol. Chov stádových koní byl mezi kočovnými národy již dlouho běžný. Dnes mnoho koní žije ve stájích a pase se přes den na pastvinách mezi poli a lesy, poblíž vesnic. Ale i nyní se stáda koní chovají v mnoha zemích a regionech, například v Mongolsku. K takovému hospodaření přispívají obrovské pastviny. Lesní poníci v Evropě žijí stejně, celý rok pod širým nebem. Samozřejmě jsou chráněné a krmené. Na jaře lidé takové koně shromáždí, prohlédnou a případně ošetří. Pak jsou někteří vybráni k prodeji nebo na školení. Zbývající koně tvoří nové školy. K tomu vezmou několik dvouletých klisniček a čtyřletého hřebce. Nějakou dobu jsou chováni v kotci, aby si na sebe zvykli, pak jsou vypuštěni. S tímto přístupem je ale nevyhnutelné brzké a úzce související páření, proto se ke zušlechťování plemen používají úplně jiné metody a to se dělá na hřebčínech.
Mnoho koní tráví celý svůj život ve stádě, pokud nejsou prodáni na ježdění nebo zapřahání. Otužilá stepní a lesní zvířata žijí podle vlastních pravidel – podle prastarých přírodních zákonů. Ale pokud jsou mustangové skutečně svobodní, pak mongolští koně mají pastýře. Někdy jeden ovčák zvládne stohlavé stádo. Když je potřeba vyhánět zvířata na vzdálené pastviny, které jim lidé vybrali, pastevců přibývá.
Stáda mají velkou soudržnost, ale školy jsou ještě přátelštější. Vůdce označí všechny své klisny. Pokud se hřebec z jiné školy odváží s ním soutěžit, bude nucen bojovat. Mladí hřebci z bakalářských skupin, kteří se snaží získat samice pro sebe, také často bojují s uznávanými vůdci a mezi sebou, když na to přijde čas.
