V současnosti mezi jezdci
a existují majitelé koní
nějaký zmatek kolem
Kdo jsou tito poníci?
Pro většinu nezasvěcených lidí –
jsou to jen malí koně.
Ve skutečnosti to však není tak jednoduché.
A mají své vlastní nemoci a nejsou vůbec jednoduché.
Skuteční poníci jsou opravdu malí koně, ale mají také některé znaky exteriéru (vnější stavba), které je odlišují od běžných koní: velká hlava, krátký krk, dlouhé tělo a malé nohy. Takoví poníci žijí volně v přírodě především na ostrovech Velké Británie a za jednoho z charakteristických zástupců lze považovat plemeno shetlandský pony. Většina ostatních u nás známých plemen poníků (haflingové, velšští, estonští poníci), stejně jako jejich kříženci, se shetlandským koním vůbec nepodobají, protože spolu s jejich nízkým vzrůstem mají vynikající harmonickou stavbu těla a v vzhledem připomínají spíše jezdecké koně, ale pouze v miniatuře. Proto se jim často říká jednoduše jezdecké nebo sportovní pony.
Klasifikace poníků podle výšky
Popularizace a aktivní rozvoj dětského sportu, zejména pony sportu, vedl k nutnosti nějak organizovat a třídit malé koně. Mezinárodní federace jezdeckého sportu přijala pravidla, že třída pony zahrnuje všechny koně bez ohledu na plemeno, jejichž výška v kohoutku nepřesahuje 150 cm bez podkov nebo 151 cm s podkovami. A v rámci této třídy pony jsou koně rozděleni do skupin, ale také pouze podle výšky. Do jedné skupiny přitom mohou spadat zcela odlišná plemena a jejich křížení: arabští čistokrevní, terekové, baškirští a samotní ponyští koně – haflingové, velšští, estonští atd. Pro sport je taková klasifikace nepochybně prostě nezbytná, ale z hlediska vědy o zvířatech (nauka o správné údržbě, krmení a chovu) je velmi obtížné a někdy i nebezpečné takto odlišné koně seřadit.
Není žádným tajemstvím, že většina zdravotních problémů koní má původ v nedodržování základních zootechnických norem při jejich údržbě a výcviku. Pokud jde o pony (pozn. autora: dále se slovem pony budou označovat pouze ti koně, kteří patří mezi plemena pony: velš, hafling, dales, estonský, shetlandský atd.), pak tato zvířata jsou v přírodě (a podobných podmínkách) extrémně silné, odolné a mají vynikající zdraví. V praxi však, jakmile se ocitnou ve stabilních podmínkách, jsou často mnohem rychlejší než jakákoli jiná plemena koní vystavena nepříznivým faktorům, které výrazně „podkopávají“ jejich zdraví a vedou k různým vážným onemocněním. A to se týká především problémů s trávicím a dýchacím systémem. Jaké jsou tyto faktory a na co byste si měli při chovu pony nejdříve dát pozor? O tom si povíme v článku.
Podobné a různé vlastnosti
Anatomická stavba sportovních plemen koní a pony je s výjimkou velikosti naprosto totožná. To znamená, že pony má úplně stejnou stavbu kostry, počet zubů, umístění střevních úseků atd. jako běžní koně, ale pouze miniaturní. Z fyziologického hlediska mají velká a pony plemena koní ještě určité rozdíly. Například průměrná dechová frekvence u poníka je 14-30 dechů za minutu a srdeční tep je 30-45 tepů za minutu, zatímco u koní je toto číslo nižší a rovná se 8-16 pro dýchání a 24-42. pro tlukot srdce. Navíc je důležité si uvědomit, že čím menší je poník, tím rychlejší bude jeho srdeční frekvence a dýchání. Co se týče tělesné teploty, mezi koňmi a poníky není výrazný rozdíl, a proto jsou pro pony vhodné i akceptované výkyvy pro koně v rozmezí 37,5-38,5°C.
Nepřehřívejte svého poníka
Poníci, zejména shetlandští, mají velmi hustou srst, v zimě mají i podsadu. Ve venkovních podmínkách to zvířatům pomáhá odolávat nepřízni počasí: nemrznou a dokonce ani nezmoknou. Ale ve vyhřívané stáji a aréně je tato vlastnost předurčuje k přehřátí a dokonce úpalu. Proto je při chovu poníka v takových podmínkách důležité nezapomínat na pravidelné stříhání, alespoň jednou za 3 měsíce.
Problém s nadváhou
Co se týče zažívání, tělo poníka je jako každé jiné zvíře z čeledi kopytníků přizpůsobeno časté konzumaci nízkokalorické rostlinné potravy (trávy). Za jeden z rysů poníků (a všech zdejších plemen krátkých koní) lze směle považovat extrémní sklon k obezitě, pro který existuje celkem jednoduché vysvětlení. Faktem je, že v procesu evoluce se všechna tato plemena formovala především v severních nebo stepních oblastech, kde je velmi málo času na příznivé období s bohatou vegetací. Aby tato zvířata přežila, musela se ve velmi krátké době adaptovat, aby „nakrmila tělo“ a vytvořila si v těle zásoby živin, aby pak bezbolestně přečkala všechna nepříznivá období (která je mimochodem hodně delší v přírodě). Bohužel takové rysy těla pomáhaly zvířatům přežít pouze ve volné přírodě, ale v podmínkách moderního stájového chovu je to pro ně jen velký problém.
Pravidelné, celoroční vysoce kalorické krmení na pozadí fyzické nečinnosti vede nejen k obezitě, ale také k řadě nemocí. A laminitida, neboli revmatický zánět kopyta (starý název pro nemoc), pravděpodobně ano jeden z nejběžnějších a nejstrašnějších důsledků takového překrmování. Statisticky je u poníků dvakrát vyšší pravděpodobnost, že budou trpět laminitidou a téměř vždy mají vážnější poškození kopyt, což s sebou nese velmi střeženou a špatnou prognózu jejich budoucího uzdravení.
Mnohem méně častý, ale o to nebezpečnější pro život poníka je další důsledek obezity – růst „stopkatého lipomu“ v břišní dutině. Tento relativně neškodně vypadající a nezhoubný nádor (jakási tuková zásoba) se může snadno omotat kolem kličky tenkého střeva, což velmi rychle vede k těžké kolikě, která bez chirurgické pomoci vždy končí pro koně smrtí na střevní nekróza.
Chyby v krmení poníků
Obecně mají majitelé velmi velké mylné představy o krmení poníků. A v první řadě se to týká rychlosti krmení. Jak často musí lékaři řešit situaci, kdy jsou poníci krmeni koncentráty v množství 1/2 stravy dospělého koně, což jsou v průměru 2-3 kg ovsa denně! A to i přesto, že jen málokterý poník váží ve skutečnosti 1/2 váhy běžného koně, tedy 250 kg, a ještě málo z nich unese alespoň třetinu zátěže, kterou unese průměrný tréninkový nebo sportovní kůň. stabilní.
Například shetlandští poníci s kohoutkovou výškou 90-110 cm váží v průměru asi 150 kg, což je v nejlepším případě jen třetina hmotnosti běžného koně. Přitom takový pony pracující v klusu a cvalu je ve stáji (s výjimkou specializovaných pony klubů) obecně extrémně vzácným jevem, v lepším případě je lze vidět jen při chůzi.
křehké kosti
Dalším problémem nesprávného krmení je výskyt poruch v těle poníka při metabolismu minerálních látek, zejména vápníku a fosforu. Vědecky se toto onemocnění nazývá „vazivová osteodystrofie“ a vyskytuje se u všech druhů zvířat, nejčastěji však u poníků a miniaturních koní. A opět ze stejného důvodu – vydatné krmení koncentráty: oves, obilné směsi (müsli, granule), otruby.
Hlavní změny u tohoto onemocnění postihují kosti, a zejména kosti hlavy (odtud starý název nemoci – nemoc velké hlavy), které se stávají křehkými, bolestivými a náchylnými ke zlomeninám. Často dochází k případům, kdy má nemocný kůň v důsledku bolesti čelistních kostí problémy se žvýkáním hrubé potravy a majitel, který si ještě neuvědomuje, že to mohou být první příznaky onemocnění, začne poníka intenzivně krmit měkkým krmivem. , což jeho stav jen zhoršuje. Fibrózní osteodystrofie je nebezpečná i proto, že spontánní zlomeniny žeber a kostí končetin, které se u nemocných poníků vyskytují, se v důsledku zhoršeného metabolismu vápníku prakticky nehojí, a proto se nedají léčit, což nutí lékaře k humánní eutanazii.
Krmení poníků
Obecně je řešení problému krmení poníků celkem jednoduché. 80 % až 100 % stravy by mělo tvořit objemné krmivo – seno, tráva, travní moučka, které lze podávat ad libitum. Koncentráty jako takové mohou být jednoduše pochoutkou (ne více než hrst zrnek denně!), nebo je třeba použít speciální nízkokalorické müsli a granule, kde je obsah obilnin minimální a hlavním složením je sušená zelenina a ovoce. Zvýšené koncentrace koncentrátu mohou být potřeba pouze v případě, že pony je sportovní a pravidelně pracuje alespoň dvě hodiny jako tréninkový kůň. Normy krmení je v tomto případě nutné dohodnout se specialistou, aby zohledňovaly jak váhovou kategorii ponyho, tak množství práce při výcviku. Ve všech případech nesmíme zapomínat na přídavek vitamínů a minerálů, protože tradiční krmiva jimi nejsou vždy zásobována v dostatečném množství. V současné době je na trhu velký sortiment různých doplňků, takže by neměly být žádné problémy, jen je potřeba striktně dodržovat pokyny výrobce ohledně rychlosti krmení a nepřekračovat doporučené dávkování.
Proč poník kašle?
Nyní pojďme mluvit o problémech s dýcháním. Kašel je pravděpodobně jedním z nejdiskutovanějších a nejpalčivějších problémů moderního jezdeckého sportu a poníci bohužel nejsou výjimkou. V aréně se tito malí huňatí koníci přehřívají mnohem rychleji a trpí prašnou půdou než jezdečtí koně.
V jedné ze zahraničních studií bylo při zkoumání dýchacích cest poníků nalezeno mnohem více minerálních inkluzí (nebo zjednodušeně řečeno zrnek půdního písku) než u sportovních koní, kteří také prošli tréninkem s poníky ve stejné aréně. Důvod je zřejmý, protože poníci jsou kvůli svému malému vzrůstu nuceni používat vzduch k dýchání přímo zpod kopyt, a je to dobře, i když jen zpod vlastního. Jen si představte, kolik prachu a písku může ubohý malý kůň vdechnout, když v aréně kromě něj pracuje několik dalších velkých koní. No, jak se tady nemůžete vykašlat?
Jak udržet svého poníka zdravého
Řešení tohoto problému kupodivu není tak obtížné, jak se na první pohled zdá, a je v silách každého majitele koně. Pokud chováte poníka pro vlastní potěšení na venkově nebo ve stáji a nehodláte ho pravidelně cvičit, pak arénu nepotřebujete. Nechte své koně trávit co nejvíce času venku bez ohledu na počasí. Neboj se, na rozdíl od tebe a mě mají nádherný „kožich“ a vrstvu tuku, takže se nebojí zimy. Můžete je dokonce krmit venku, ale nezapomeňte mít volný přístup k čisté vodě a úkryt před počasím. Pokud ale ještě plánujete nějaký sport, pak je v tomto případě lepší chovat ponyho ve speciálním klubu, kde jsou podmínky pro oddělený výcvik poníků a jezdeckých koní a také v aréně je dobrá, bezprašná půda, je cool a má aktivní ventilační systém. Abyste si ověřili, zda se dostanete do dobrého klubu nebo ne, měli byste jej nejprve navštívit sami, bez koně. Procházet stájemi, věnovat pozornost tomu, zda některý z koní nekašle nebo těžce dýchá? Navštivte také arénu a sledujte trénink. Zpravidla platí, že čím více kašlajících koní ve stáji potkáte, tím vyšší je riziko, že vaše i původně zdravé zvíře, pokud je takovým podmínkám vystaveno, může po nějaké době vážně onemocnět.
Základem plemene je
• Čistokrevní shetlandští poníci
• Američtí klasičtí poníci
Pro vytvoření plemene Groberové vybrali nejlepší koně této třídy z celého světa.
V roce 1965 byl tedy z USA přivezen legendární hřebec Daytona Jiggs, který byl tehdy 3násobným šampionem USA mezi pony. Inteligence, elegance, síla, atletická ladnost – to je stručná charakteristika Jiggse, který se stal zakladatelem nového plemene.
Popis plemene.
Popis plemene na Wikipedii
Vypadají jako čistokrevný jezdecký kůň v mini formátu.
Typ těla: štíhlý, pravidelný s dobře tvarovanými klouby, tvrdá kopyta. Výška a proporce dodávají celkový elegantní vzhled.
Výška: do 112 cm.
Hlava: malá, dobře nasazená, ušlechtilá. Široké čelo, inteligentní a přátelské oči, malé široce nasazené uši, dlouhá štěrbinová tlama, široké nozdry s růžovou čirou blánou, zuby a čelisti správného tvaru.
Krk: Dobře nasazený, lehce a ladně ohnutý, se širokými a rozmístěnými ganachami. Plná hříva.
Tělo: obdélníkového tvaru, šikmá ramena, široká a dlouhá záď s dobrým osvalením, hrudník ne úzký, vysoký a dlouhý kohoutek, harmonické uspořádání tělesných proporcí mezi přední, střední a zadní částí těla.
Pohyb: temperamentní a ladný; s elasticky se stahujícími zády a přirozeným zvednutím hlavy s aktivně pracujícími zadními končetinami, zřetelně se zvedajícími od hladiny.
Možnosti využití
Univerzální poník pro ježdění, závodění a ježdění. Funguje skvěle v saních.
Speciální funkce
Chytrý, snadno vycvičitelný, společenský, má vyrovnaný charakter. Nenáročný na životní podmínky. Ideální pro dětské sporty, procházky a turnajové soutěže.
Jedná se o čistokrevného jezdeckého koně v mini formátu.
Hlavním kritériem je charakter a temperament. „Poníci jsou pro děti. Povaha musí být ideální ve všech situacích“ – citát z knihy o historii chovu plemene German Classic Pony, autor Volkmar Hallensleben (Vom englischen Shetland zum Deutschen Classic-Pony. Die Geschichte des Pony-Gestüt-Clus der Familie Grober ).
Nyní němečtí klasičtí poníci zaslouženě získávají uznání v mnoha zemích světa: v USA, Kanadě, Velké Británii, Holandsku, Švýcarsku. V roce 2012 se na mezinárodní výstavě v Dormagenu (Německo) stala absolutní šampionkou mezi klisnami různých plemen Hesla von Klus, klisna plemene German Classic Pony.
Němečtí klasičtí poníci v Rusku
V únoru 2010 dorazilo z Německa na farmu Koshelev V.V. dvanáct koní plemene German Classic Pony.
Plemenní koně byli vybíráni po dobu dvou let. Výběr provedli tvůrci, chovatelé koní Grobers, ale i chovatelé koní a majitelé šampionů plemen a nejlepších chovatelských směrů.
Na mezinárodním setkání chovatelů koní plemene NKP v Klus (Německo), konaném ve dnech 4. – 5. července 2015, byla „Chovárna Koshelev V. – German Classic Pony“ uznána Svazem chovatelů německých pony jako největší v Evropě! Jsme jediní chovatelé poníků tohoto plemene v Rusku!
K 1. říjnu 2022 je na farmě 124 hlav. German Classic pony se úspěšně šíří po celém Rusku. V Moskvě, Petrohradu, Tveru, Jekatěrinburgu, Ishimu, Chanty-Mansijsku a dalších městech dělají naši poníci radost dětem i dospělým.
Všeruský výzkumný ústav chovu koní každoročně registruje a eviduje hospodářská zvířata. Všichni koně jsou zapsáni v chovných registrech a mají pasy třídy Elite.
Bylo odvedeno mnoho práce a nyní můžeme s plnou odpovědností říci: German Classic Pony jsou koně pro Rusko!
- Poníci se plně aklimatizovali a výborně snášejí ruské zimy;
- nenáročný na krmení;
- odolné vůči nemocem a mají vrozenou silnou imunitu;
- dobrý vztah k lidem, zejména k dětem, je geneticky vlastní vaší povaze;
- sportovní, krásné, elegantní.
Jsou univerzální: Dětské sporty. Řízení. Chůze pod sedlem. Sáňkování.
German Classic Pony se snadno udržuje. Nepotřebují teplé stáje. Komunikace s krásným zvířetem dává lásku a radost dospělým i dětem!
