Pracovníci deratizační stanice Dezprof mají s ošetřováním areálu bohaté zkušenosti, svým jednáním dlouhodobě zabrání rozmnožování a pohybu klíšťat. Nemusíte utrácet hubení klíšťat po celou sezónu a příští rok budete přesně vědět, na koho se obrátit o pomoc při řešení problémů s určitým hmyzem.
Zavolejte ještě dnes a my vám zítra pomůžeme
Odborné ošetření území proti klíšťatům všech typů (495) 988-01-85, (495) 644-60-77
Video: Ničení klíšťat
Jedním z nejnebezpečnějších členovců hmyzu jsou bezesporu klíšťata. Tato malá ošklivá stvoření dokážou opravdu zkazit dovolenou venku a nejvíce jimi trpí zvířata a děti hubení klíšťat – urgentní práce. Moderní věda zná asi 30000 4500 druhů klíšťat, z toho asi XNUMX XNUMX encefalitických, jsou velmi nebezpečná i pro zcela zdravého člověka, o nemocném nemluvě.
Klíšťata velmi milují vlhkost, žijí v místech, kde je vysoká tráva, bažiny, vlhké lesy, často listnaté. Dříve pracovníci energetických společností ošetřovali oblasti sousedící s obytnými budovami, ale dnes je ve všem totální hospodárnost, takže klíště na encefalitidu vás může kousnout téměř vedle vašeho domu. Břehy veřejného rybníka, hřiště a parky jsou dnes absolutně nebezpečné pro lidi i zvířata.
Efektivní hubení klíšťat včetně encefalitidy je možné pouze za použití profesionálního dezinfekčního zařízení a technologie pro přípravu přípravku na boj s klíšťaty s ochranou před smýváním deštěm.
Klíšťata musí být zničena, protože se zakousnou do otevřených oblastí kůže lidí a zvířat a živí se krví svých obětí. Již v dubnu se klíšťata stanou natolik aktivními, že zaútočí na své oběti. V květnu jejich počet neúprosně narůstá milionkrát, aktivně útočí na každého, ať už je to dospělý nebo dítě. Klíšťaty trpí i zvířata, která chodí venku. Samice klíšťat, které mají dostatek krve, rodí potomky, takže se objevuje stále více klíšťat, která chtějí pít i vaši krev.
Ničení klíšťat – velmi důležitá činnost, protože trpí velmi hrozným onemocněním zvaným klíšťová encefalitida. Tisíce lidí ročně zemřou a stanou se invalidními na tento virus; postihuje centrální nervový systém člověka, což vede k paralýze a v nejkritičtějších případech smrti. Nakazit se můžete nejen po přisátí klíštěte, ale také po vypití syrového mléka od kozy nebo krávy, kterou klíště na encefalitidu kouslo.
Klíšťata sedí a čekají hodiny na svou kořist. Útočí jak na lidi, tak na zvířata.
Speciální pozornost zabíjení klíšťat musí být podávány v prázdninových domech, turistických střediscích, dětských prázdninových táborech, kde děti i dospělí tráví velké množství času v lese, na louce, v blízkosti řeky.
Pamatujte, že ve vašem životě není nic cennějšího než zdraví a pohoda vašich dětí, blízkých a příbuzných. Za žádné peníze si to nekoupíte, ale zabránit jim v kousnutí klíštětem na encefalitidu je docela možné a nestojí to moc.
Bojovat a zničit klíšťata – záležitost pro skutečné profesionály. I když stále můžete bojovat s jiným škodlivým hmyzem sami, s klíšťaty to nebude fungovat.
Pokud potřebujete zničit klíšťata, kontaktujte nás o pomoc jako nejlepší profesionály v této oblasti (495)988-01-85
Fotografie naší práce: Ničení klíšťat
Životní cyklus roztočů
Pojem životní cyklus zahrnuje ontogenetický vývoj, který probíhá od narození až po schopnost reprodukce.
U členovců je životní cyklus často velmi složitý. Může zahrnovat život v různých prostředích, formách a s různými typy výživy.
Pro parazitická klíšťata ixodida je život plný nehod, které podléhají jednomu velkému vzoru – nutnosti pářit se, aby mohl pokračovat svůj druh. Od tohoto okamžiku začíná životní cyklus, protože při oplození vzniká embryo, tedy nový organismus, který musí projít všemi evolucí naprogramovanými fázemi.
Aby mohlo dojít k oplodnění, musí se samec a samice potkat, a to není tak snadné. K setkání může dojít na rostlině, kde se samec živí mízou, nebo na savci, kde samice pije krev, ale v každém případě dojde k oplodnění dříve, než se samice napije krve.
Vztah samce a samice je nápadným příkladem funkce samců u těch druhů, kde se péče o potomstvo projevuje poněkud jinak než u lidí. Samci klíšťat mají velmi krátký život. Jeho funkcí je dorůst jeho těla k pohlavní dospělosti, najít samici, oplodnit ji a brzy zemřít. Jeho funkcí je přenos genetického materiálu. Funkce ženy je složitější. Potřebuje také přenést genetický materiál, ale také musí zajistit pohodu mláďat.
Jde o to najít teplokrevníka po páření, napumpovat do sebe teplou krev v gigantických velikostech (3-5x větších, než je běžná velikost těla samotné samice), najít odlehlé místo, kde bude spotřebována všechna vypitá krev na vejcích vzniklých. Poté už zbývá jen najít vhodné místo, kde budou vejce v bezpečí. Když je odloží, samice odejde a dokončí svou funkci.
Dále rozmnožování klíšťat pokračuje změnou stadií larvy, nymfy a poté dospělce, která začíná znovu. Celý životní cyklus vývoje klíštěte ixodida může mít různé trvání – od 2 do 8 let. Tento rozptyl je způsoben tím, že ne vždy se nymfě nebo larvě podaří najít vhodnou zásobu potravy.
První fáze – kladení vajec
Poté, co se samice napije teplé krve, uplyne asi 7 dní a nastává okamžik kladení vajíček. Vzhledem k tomu, že život klíšťat je plný překvapení, vždy existuje v jejich ontogenezi záložní možnost. Pokud jsou podmínky nepříznivé a samice nebyla oplodněna, naklade po vypití krve vajíčka, ze kterých vycházejí pouze samice. Tento proces je podobný klonování, protože bez oplodnění mohou být produkováni pouze jedinci, kteří replikují genetickou informaci své matky. Najednou samice naklade až 2000 vajíček. Takovou plodnost zajišťuje vysoká energetická a biochemická hodnota potravy, tedy krve teplokrevných živočichů.
Rozmanitost životní cesty
Klíšťata Ixodid mají své vlastní preference při výběru místa pro kladení vajíček. Někteří z nich ukrývají vajíčka v norách různých zvířat, pro které dostali název nory. Jsou zde stabilní podmínky prostředí a méně predátorů ochotných pochutnat si na budoucích klíšťatech.
Jiná klíšťata kladou vajíčka v lesních podlahách, na mýtinách, pastvinách a v budovách, kde se chovají hospodářská zvířata. Toto umístění poskytuje nové generaci zaručený přísun potravy.
Svilušky však projevují i jakousi péči o larvy, protože v noře žijí zvířata. Není třeba je pronásledovat – potrava sedí opodál, stačí se vylíhnout z vajíčka a lehce dojít do teplého těla.
Jediné místo, kde klíšťata ixodida nekladou vajíčka, jsou obydlené oblasti, kde je hodně lidí. Ve městech a obcích je mnoho míst, která jsou vhodná pro umístění vajec. V tomto případě se však hostitelem fakultativního parazita musí stát člověk, který je faktorem, kterým životní cyklus klíštěte končí. Člověk sleduje své tělo a nemilosrdně hubí přisáté samice klíšťat. Člověk tedy není ani tak zdrojem potravy, jako spíše pastí, která přerušuje životní cyklus.
Klíšťata mají další znak rozdělení do kategorií. Pastevní klíšťata jsou klasifikována jako jednohostitelská, dvouhostitelská a dokonce tříhostitelská. V prvním případě klíšťata stráví celé své vývojové období parazitováním na těle jednoho zvířete. Ve druhém se larva napije krve a přesune se do půdy, kde se promění v nymfu. Po takové metamorfóze si budoucí klíště najde druhého hostitele. Po nasátí krve se nymfa opět dostane do půdy, kde se promění v dospělého jedince.
Klíšťata, která mění tři hostitele, si v každé fázi dospívání hledají jinou oběť. Ve stádiu larvy klíště, které přijalo potravu od první oběti, spadne na zem a promění se tam v nymfu první generace, která si musí najít nového hostitele. Pokud jde vše podle programu, po nasycení krví z dalšího hostitele dochází k přeměně na nymfu druhé generace. Třetí oběť parazita krmí budoucí pohlavně zralé klíště. Cesta je podivně dlouhá – vždyť délka životního cyklu závisí na tom, jak rychle se podaří najít nového majitele.
Těžko říct, proč se vytvořil tak složitý vzorec střídání vlastníků. To je koneckonců evolučně nerentabilní, protože existuje riziko, že dalšího hostitele vůbec nenajdeme. Evoluce má však svou logiku, která není vždy pro lidskou mysl srozumitelná.
Taková změna hostitele je však výhodná pro mikroorganismy, které využívají tělo klíštěte jako prostředek k přesunu z jednoho organismu do druhého. Mluvíme o těch nemocech, které klíšťata, aniž by o tom věděli, přecházejí z jednoho majitele na druhého.
Fakultativní podstata parazitismu klíšťat spočívá v tom, že klíšťata se živí pouze zvířaty. Jejich hlavní vývoj probíhá v půdě. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla jsou roztoči svrabové, pro které je člověk potravou, životním prostředím a dokonce i místem, kde se daří rozmnožovat.
Klíšťata Ixodid raději sedí v půdě. V těchto relativně klidných podmínkách línají a zvětšují se.
Faktory ovlivňující reprodukci
Efektivita reprodukce klíšťat závisí na následujících faktorech.
1. Výživa. Nemluvíme jen o krvi teplokrevníků, kterou k růstu vajíček potřebuje pouze samice. Samec a samice potřebují přijímat i další potravu – především rostlinnou organickou hmotu. Nejtěžší proces je však vždy najít teplokrevné živočichy.
Larvy se živí asi 4 dny. Aby se nymfy posunuly na další úroveň, musí se krmit alespoň 7 dní. Dospělé klíště potřebuje krmit asi 10 dní. Samci navíc během života zkonzumují podstatně méně potravy než samice.
2. Důležitým faktorem při rozvoji klíšťat je teplota. Tito členovci mohou odejít na zimu v jakékoli fázi svého vývoje. Teploty vzduchu a půdy však v létě velmi ovlivňují aktivitu klíšťat a jejich larev. Přeci jen jde o chladnokrevná zvířata. Čím déle trvá špatné počasí s nízkými teplotami, tím menší je příležitost najít si zásoby potravy, protože to vyžaduje pohyb, což je při nízkých teplotách obtížné.
Teplotní faktor však nemá na imago silný vliv. Jsou schopni vykazovat vyhledávací aktivitu i v době, kdy na jaře ještě všude sníh neroztál.
Pavoukovci, kteří jsou schopni lovit dříve než ostatní, se množí úspěšněji než ostatní. Raní jedinci však často pijí krev v neoplodněné formě, protože samci se potřebují živit rostlinami, kterých je stále málo. Nejlepší snášky se tedy provádějí do konce května.
3. Významnou roli hraje také vlhkost. Klíšťata, zejména samice, totiž potřebují „mít rezervu“, aby při pumpování krve z těla teplokrevníka do svého malého tělíčka nabobtnala. Tvar klíštěte je velmi podobný sáčku s nožičkami. Je špatně chráněn chitinovým obalem. Při nízké vlhkosti vzduchu se klíšťata cítí špatně a ztrácí hodně vody. Nejlepší počasí pro lov je, když je teplo a vlhko.
Déšť není pro klíšťata překážkou při hledání oběti. Nemluvíme samozřejmě o tropickém lijáku, ale o mrholení, ve kterém klíšťata dokonale najdou zdroj své potravy.
Přebytek vody v půdě se však pro tyto členovce může stát přírodní katastrofou. Vejce hynou při povodních, zatímco jedinci v aktivních fázích životního cyklu se vyhnou smrti přesunem na suché místo.
4. Vliv antropogenního faktoru na rychlost reprodukce klíšťat lze nazvat rozporuplným. Jak již bylo zmíněno dříve, obydlené oblasti a davy lidí snižují počet klíšťat, protože lidé tyto pavoukovce zabíjejí sami na sobě. Hospodářská zvířata, především krávy, koně a ovce, jsou však vynikajícím zdrojem potravy pro všechny pijavice. Tam, kde se hodně pase dobytek a hlavně na výběhech dobytka (tam se přece tvoří maximální hustota), je vždy hodně klíšťat.
Existuje názor, že zemědělské požáry snižují počet klíšťat tím, že ničí jejich vajíčka a larvy. To se však do jisté míry může týkat pouze pastevních klíšťat. Hrabaví roztoči úspěšně skrývají svá vajíčka. V tomto případě umírá velké množství přirozených nepřátel těchto členovců – draví brouci, pavouci, stonožky, ještěrky atd.
V důsledku toho se při pravidelném zemědělském pálení počet klíšťat pouze zvyšuje. Je to způsobeno také tím, že vypalování se provádí za účelem vytvoření pastvin bez stromů. Časté požáry samozřejmě ničí organickou hmotu, kterou se živí mnoho členovců, ale zároveň se klíšťata ixodida cítí dobře, protože mají dostatek zbývající organické hmoty, ubývá přirozených nepřátel a přibývá hospodářských zvířat.
Reprodukční aktivita klíšťat je tedy složitý proces, který podléhá vlivu velkého množství faktorů. Počet těchto pavoukovců se však nesnižuje, protože jejich nabídka potravy se neustále zvyšuje.
