„Dobré větrání je jednou z prvních a důležitých podmínek pro bezpečné zimování včel,“ takto definoval roli výměny vzduchu v úlu akademik A.M. Butlerov. To je jedno ze základních pravidel chovu včel. Mimochodem, všichni klasici domácího i zahraničního včelařství jsou v této otázce jednotní. Vědecké výzkumy i praktické výsledky ukázaly, že délka života, energie a výkonnost přezimovaných včel závisí na větrání. Potřebují čerstvý vzduch bohatý na kyslík v poměrně značném množství. Vždyť v dobré normální rodině je 30 000 hmyzu a ještě víc. Podle akademika Butlerova potřebují k dýchání přes den asi 230 litrů vzduchu. “Čerstvý vzduch a klid,” řekl Vitvitsky, “jsou pro tento hmyz v zimě nezbytné ještě více než v jiných obdobích roku.” L. Langstroth věřil, že v zimě „včely vyžadují stejně velké množství vzduchu jako v létě“.
V hnízdě se špatnou výměnou vzduchu se včely chovají neklidně a hnízdo intenzivně větrají. Hluk vycházející z úlu a neustávající ve dne ani v noci, bez ohledu na to, zda zimování probíhá ve volné přírodě nebo uvnitř, není ničím jiným než nahrazením odpadního vzduchu v hnízdě čistým vzduchem bohatým na kyslík, a nikoli reakcí do chladu a ne způsob, jak zahřát „vychlazený“ „hmyz, jak si mnoho lidí myslí. Jinými slovy, včely potřebují v zimě vzduch, vzduch, vzduch.
Snad každý včelař ví, že při snězení kilogramu medu vydá včelí rodina téměř stejné množství vody. Pokud nejsou konečné produkty rozkladu sacharidů – vodní pára a oxid uhličitý – odstraněny včas nebo jsou odstraněny příliš pomalu, pak se vlhkost v úlu postupně zvyšuje a nakonec dosáhne kritického bodu – kapky vody vypadávají ze vzduchu a usadit se na stěnách úlu a plástů. A to už je problém. Otevřený med, je hygroskopický, absorbuje vlhkost a zkapalňuje. Jelikož je med v žáru vycházejícím z palice, začnou se v něm obsažené kvasinky množit; chléb se rozmočí a nakysne. Konzumace zkaženého jídla narušuje metabolické procesy včel. Včely onemocní. Nadbytek vody v krmivu je hlavní příčinou průjmu.
Podle zahraničních výzkumníků se při relativní vlhkosti vzduchu v úlu 97 % zkracuje život včel o čtvrtinu. Bylo zjištěno, že když je vlhko, včely jedí více potravy. Nadměrná vlhkost vzduchu podporuje rozvoj roztočů varroa a přispívá k výskytu a šíření ascosferózy. Aspergilli se množí v namočeném včelím chlebu. Ve vlhkém stavu se plásty neobsazené včelami pokrývají plísní. To je pro rodinu a včelín velmi velká ztráta.
Vlhká hnízda jsou chladná. V zimních boudách odsuzuje vlhký, stojatý vzduch včely k chronické otravě. Včely, oslabené dusnem a prudkostí výparů, se fyziologicky opotřebovávají. Jak ukazuje praxe, na jaře takové rodiny výrazně zaostávají v růstu a vyrovnávají se až ke konci hlavního úplatku.
V učebnicích včelařství se bohužel mluví hlavně o nutnosti hnízdo udržovat v teple, izolovat ho a obalovat polštáři, což způsobuje vlhkost. Včely samy zvládají chlad bez větších potíží. Mechanismus tvorby a uchování tepla byl propracován k dokonalosti.
Při dobrém větrání se při vzniku odstraňují konečné produkty metabolismu a místo nich přichází venkovní čistý vzduch, včely sedí tiše, nejsou téměř slyšet, hnízda jsou suchá, včelstva si udrží energii až do jara a dobře rostou.
Hlavní roli při výměně úlového vzduchu hrají vchody. Některé spodní (spodní) se s tímto procesem včas nevyrovnají, a tak si nechávají otevřené další – horní kulaté. Zcela oprávněně se jim říká zimní. To není nic nového. Staří včelaři, kteří chovali včely v kládách, vyřezali otvory přímo pod stropem a na zimu je otevřeli. Těmito průduchy unikal vlhký vzduch a paluba byla suchá. V zimě včelaři nechali mezeru mezi pouzdrem a dolzheya pro větrání korálků, ačkoli od jara do podzimu byla dolzheya pevně uzavřena. Finští včelaři používají horní mezitrupové štěrbinové vchody.
Praxe posledních let ukázala, že u širokých spodních vchodů je zimování lepší než u otevřených 2-3 nebo 5 cm. Malý vchod je plný velkého nebezpečí. Téměř vždy je zabit.
Velikost otvoru neovlivňuje teplotu v úlu. Malý otvor propouští chlad stejně snadno jako velký, jen se snad vzduch v úlu ochlazuje trochu pomaleji, ale v tání se s malým otvorem pomaleji ohřívá. Když jsou spodní a horní odpichové otvory otevřené, nedochází k průvanu. Vzduch přicházející zespodu, na jehož cestě se plástve setkávají, jen slabě a pomalu omývá kyj na nich sedící, aniž by do něj pronikl a nezpůsobil žádnou odezvu včel. Kůra hole je spolehlivě chrání před pronikáním chladu dovnitř. Otevřené spodní a horní vchody však nemusí zajistit včasné odstranění vlhkého vzduchu z hnízda. Z tohoto důvodu, zejména při silných mrazech, se v úlech ponechaných ve volné přírodě pokrývají plásty a stěny mrazem. „Pro bezpečné zimování včel,“ napsal Langstroth, „musí být splněna jedna z důležitých podmínek, totiž: na rámky musí být umístěno něco, co by absorbovalo vlhkost přicházející z dýchání včel. Pokud na plást nedáte něco, co absorbuje vlhkost, pak je nemožné zajistit včelám bezpečnou zimu a chránit plástve před vlhkostí a plísní.“
Aby bylo zaručeno, další ventilace je připojena přes horní část. Je spolehlivější a účinnější než přes horní otvor pro odpich, který se při velkých mrazech obvykle plní mrazovou zátkou.
Předpokládá se, že oxid uhličitý uvolňovaný včelami vlivem své gravitace klesá na dno úlu a vystupuje spodním vchodem. Včely však vydechují vzduch, který obsahuje pouze 7 % oxidu uhličitého. Smíšený se vzduchem úlu neklesá na podlahu. Pokud je ve stropě horní odpichový otvor nebo otvor, odstraní se přes ně. Horní, stropní větrání je proto velmi důležité. Hnízdo musí dýchat přes horní izolaci.
Při přirozeném větrání směrem nahoru, kdy je vlhkost poměrně rychle odváděna, není v úlu žádná vlhkost. Vertikální vícetělový úl je k tomu mimořádně vhodný.
Přivedení studeného venkovního vzduchu do úlu je jediný způsob, jak odstranit vlhkost. Studený mrazivý vzduch je stokrát sušší než teplý vzduch. Kupodivu je včelám v úlu s dobrou ventilací tepleji než v úlu s vlhkým stojatým vzduchem.
Odstranění vlhkého vzduchu a oxidu uhličitého z úlů umístěných v úkrytech zcela závisí na větrání místnosti. V nahodilých a k zimování nevhodných sklepích, sklepech, podzemních prostorách, skladech, kůlnách, kde přetrvává vlhko a dusno, včely zažívají velké přetížení a neuspokojivě zimují.
Vlhkost a teplota vzduchu v typických zimních chatách jsou regulovány posílením stávajícího ventilačního systému. Je velmi důležité to udělat uprostřed zimy a blíže k jaru, kdy je již ve včelstvech mnoho plodů a zvyšuje se potřeba kyslíku. Včasné odstranění oxidu uhličitého a vodní páry z úlů a dodání kyslíku včelám je možné pouze při desetinásobné obnově vzduchu v zimovišti během dne, jak experimentálně prokázal a vědecky doložil akademik N.M.Kulagin.
Dobré větrání úlů v zimě je neméně důležitým faktorem než hojnost kvalitního medu.
