Běžné hnízdící, stěhovavé, tranzitní stěhovavé a zimující druhy v malém počtu. V jižním Bělorusku žijí někteří ptáci sedavě. Nalezeno po celém území. V zimě je vzácný na severu Běloruska a běžný pták na jihu.
Pták je velikosti vrabce, hustě stavěný, s tlustým kuželovitým růžovo-bělavým zobákem. Ocas je poměrně krátký, s vidličkou. Tlapky jsou poměrně velké. Samec je zbarven zelenožlutě, žlutě a šedě. Na jaře a v létě jsou pokrývky hlavy, zad a křídel šedé se žlutozeleným nádechem. Záď, horní ocasní kryty a celá spodní strana těla jsou žlutozelené. Letky jsou černohnědé, se světle šedými špičkami. Jasně žluté vnější pavučiny primárních letek tvoří na složeném křídle velkou podélnou skvrnu. Sekundární letky mají podél vnějšího okraje pavučiny široký pruh stejné barvy jako kryty křídel, světle šedý. Ocas je ostře dvoubarevný: ocasní pera, s výjimkou středového tmavě šedého páru, jsou od základny do tří čtvrtin dolů jasně žlutá, jejich tmavě šedé špičky tvoří široký tmavý pruh podél okraje ocas. V čerstvém podzimním peří vypadají samci méně jasně než v chovném opeření v důsledku vývoje šedohnědého povlaku v celém obrysovém opeření. Hrdlo, střední část břicha a záď zůstávají žlutozelené.
Samice jsou bledší než samci. Horní strana jejich těla je šedohnědá s mírně znatelnými podélnými pruhy; záď zelenožlutá; břicho je zelenošedé. Žlutá barva na křídlech a ocasu je světlejší než u samců a zabírá menší plochu. Mladí ptáci v juvenilním opeření jsou světlejší než dospělí, nahoře šedohnědí, dole bělaví, s podélnými tmavými pruhy po celém těle. Vnější pavučiny letek a ocasních per mají dobře ohraničenou žlutou barvu. Nohy jsou stejně jako zobák masově růžové. Duha je hnědá.
Váha muže 23-34 g, samice 24-37 g. Délka těla (obě pohlaví) 14-16 cm, rozpětí křídel 24-28 cm.Samec délka křídla 8,5-9,5 cm, ocas 5-6 cm, nártoun 1,7-2 cm, zobák 1,2-1,3 cm.Samice délka křídla 8,5-9 cm, ocas 5-6,5 cm, tarzus 1,7-2,2 cm, zobák 1,1-1,3 cm.
Pták je opatrný, zdržuje se ve spodních patrech stromového porostu a nízkých keřů a pouze při krmení slétne na spodní větve a na zem. Let je rychlý a zvlněný.
Zpěv je táhlé „zhiy“ nebo spíše hlasitá píseň s charakteristickým vytahaným a vrzajícím kolenem „jzhzhii“.
Podle Redkina je píseň střídáním znělých trylek a cvrlikání s výrazným hlasitým „vzhzhzhzheee“ s poklesem tónu na konci. Z dálky je slyšet jen bzučivý zvuk. Zpívají na vrcholcích stromů nebo v aktuálním letu. Hovory jsou jemné „tyuv“, bzučící „juyui“ a za letu vibrující vysoké trylky.
Obývá poměrně rozmanité biotopy. Gravituje ke stromům a keřům. Vyhýbá se velkým souvislým plochám. Nejčastěji se vyskytuje na okrajích převážně smíšených a jehličnatých lesů, hojně porostlých rozmanitým listnatým podrostem, smrkovým či borovým podrostem, dále na ostrůvcích malých lesů a křovin mezi lužními loukami, poli a velkými pasekami. Usazuje se na zarostlých pasekách, v mladých plantážích jehličnatých lesů a v rozmanité kulturní krajině: v ochranných lesních pásech podél cest, v parcích a na náměstích, na hřbitovech a dokonce i v uličních stromořadích, v centrálních částech měst (zejména na jihu části republiky), mezi dvorní vegetací, na zahradních pozemcích venkovských a venkovských vesnic, v sadech.
Přílet a migrace ptáků nastává v březnu – první polovině dubna. Na severu let ptáků prochází striktně ze severovýchodu na jihozápad, na jihu se ptáci pohybují různými směry, zřejmě patří místním nomádům, hledají potravu a úkryt a přilétají ze severovýchodních oblastí. Během zastávek na tahu začínají jednotliví zimující samci zpívat. Obvykle koncem března obsazují hnízdiště samci a od té doby je zpěv slyšet. V prvních březnových dnech se počet zelených mušek zvyšuje. Zelení zpívá zvláště nadšeně v první polovině dubna.
Hnízdí v samostatných párech, které se na příznivých stanovištích mohou nacházet blízko sebe a vytvářet malé shluky. Hnízdo je umístěno na malém stromě nebo keři, obvykle u samotného kmene nebo blízko něj ve vidlicích postranních větví, méně často na spodních větvích velkých stromů, ve výšce 1-2,5 m (v obydlených oblastech někdy do 5-7 m). V tomto případě je preferován smrk (hlavně mladé stromky). Hnízdí i na borovicích, jalovci, vrbách a dalších listnatých keřích, v obydlených oblastech navíc někdy na javoru (s hustou korunou), kaštanu a okrasných keřích.
Hnízdo je vždy dobře zakryté v husté koruně a má mísovitou stavbu s dosti hlubokým tácem. Její vnější vrstva není příliš hustá, tvoří ji suché dřevité větvičky (hlavně smrkové), obvykle trčící na všechny strany, ze stonků bylin, z jejich kořenů a oddenků, velmi často promíchané s významným množstvím mechu. Podnos je vystlán tenkými kořínky, peřím, zvířecími chlupy a srstí a rostlinným chmýřím. Kromě toho mohou jako stavební materiály sloužit zbytky nití, lana, vata a kousky papíru. Výška hnízda 5-8 cm, průměr 9,5-15,5 cm; hloubka vaničky 3,5-4,5 cm, průměr 5,5-7 cm.
Plná snůška obsahuje 5-6 vajec, často 4, ojediněle 7, ve výjimečných případech jen 3 vejce. Skořápka je matná nebo mírně lesklá, mléčně bílá, někdy s šedavým nebo světle namodralým nádechem. Jsou v ní řídce roztroušeny fialové a červenohnědé povrchové skvrny, skvrny a kadeře, jakož i načervenalé a šedofialové hluboké skvrny a tečky, často tvořící na tupém konci korunu. Hmotnost vejce 2,2 g, délka 18-22 mm, průměr 12-16 mm.
Čerstvé snůšky se objevují u většiny párů koncem dubna – prvních deset dní května a vyskytují se po celý květen. Ročně jsou dvě mláďata. Druhé snůšky se objevují v druhé polovině června a v první polovině července. Samice inkubuje 13-14, někdy 12 dní. Mláďata jsou pokryta hustým a poměrně dlouhým hnědobílým nebo stříbrošedým chmýřím, ústní dutina je sytě růžová nebo červená, ústní rýhy jsou žlutavě bílé. Vyrušená mláďata jsou schopna vylétnout z hnízda 7.-8. den, obvykle v něm zůstávají 13-16 dní a přijímají potravu od obou rodičů. Na konci května – první polovině června téměř všechny páry hnízdí podruhé.
Po vylétnutí mláďat se ptáci postupně spojují do hejn, často společně s pěnkavami a jinými pěnkavami.
Od května do konce léta převládá v jídelníčku zelenaje živočišná potrava – hmyz, pavouci, malí měkkýši; v ostatních ročních obdobích je typickým zrnožravým ptákem, živícím se především semeny trav, stromů a keřů. Mláďata jsou také krmena převážně rostlinnou potravou (pupeny, pupeny, měkká semena), v menší míře pak bezobratlí. V otevřených biotopech – v houštinách plevelů podél okrajů polí a v pustinách – se živí semeny plevelů.
Podzimní migrace se dobře projevuje na konci září a v první polovině října. Stěhovaví ptáci létají v hejnech 8–45 jedinců, obvykle se drží keřů na okrajích lesů a rádi odpočívají v mladých březových lesích. Poměrně běžná jsou také zimující hejna tohoto druhu (zejména na jihu republiky), kde se k místním na zimu zbývajícím ptáčkům přidávají ti, kteří na zimu přiletěli. V zimě se hejna zelenavých o 20–140 jedincích, na rozdíl od ptactva ze severních oblastí, zdržují převážně na polích bez sněhu. V Belovezhskaya Pushcha se na konci prosince objevují zimující hejna 7–80 ptáků, která zůstávají až do poloviny února a drží se na okrajích ostrovních lesů.
Počet zelených pěnkav v Bělorusku je stabilní a odhaduje se na 100–250 tisíc párů.
Maximální registrovaný věk v Evropě je 13 let 7 měsíců.
1. Grichik V.V., Burko L.D. „Svět zvířat Běloruska. Obratlovci: učebnice. manuál” Minsk, 2013. – 399 s.
2. Nikiforov M.E., Yaminsky B.V., Shklyarov L.P. „Birds of Belarus: A Guide to Nest and eggs“ Minsk, 1989. – 479 s.
3. Gaiduk V. E., Abramova I. V. „Ekologie ptactva na jihozápadě Běloruska. Passeriformes: monografie.” Brest, 2013. – 298 s.
4. Fedyushin A.V., Dolbik M.S. „Birds of Belarus“. Minsk, 1967. – 521 s.
5. Fransson, T., Jansson, L., Kolehmainen, T., Kroon, C. & Wenninger, T. (2017) EURING list of longevity records for European birds.
6. Redkin Ya. A. „Zelenushka“ / Kalyakin M. V. (obecné vyd.) Kompletní průvodce ptáky evropské části Ruska. Část III. Moskva, 2014. s. 266-268.
