Stuck fish (lat. Echeneis naucrates, anglicky Sharksucker) alias pruhovaná ryba, obyčejná, velká nebo remora – středně velká mořská ryba z čeledi clingaceae. Cestuje tropickými a subtropickými částmi světových oceánů, drží se žraloků nebo mořských želv. Nezpůsobují nepohodlí svým řidičům, nepijí jim krev, nejsou parazity a neovlivňují rychlost pohybu majitele. A živí se zbytky žraločích obětí, načež se opět přidržují žraloka a plavou dále společně. Tím si zajistí bezpečnou existenci – nikdo se neodváží zaútočit na rybu na hřbetu impozantního predátora. Umožňuje také překonávat velké vzdálenosti prakticky bez námahy. Někteří lnouci žijí, když se drží na dně lodí a živí se potravinovým odpadem.
Ryby se lepí na různé povrchy pomocí přísavky, která je umístěna na zadní straně hlavy. Takový přísavník není nějaký nový orgán, je to prostě hodně upravená hřbetní ploutev. Přídržná síla jejich přísavky je velmi silná a je téměř nemožné se jí zbavit. Obyvatelé Madagaskaru a průlivu Torres mezi Austrálií a Novým Zélandem dokonce používají k lovu želv klacíky. Svážou je provazem za ocas a vypustí do moře, když hůl najde želvu a přichytí se k ní, rybáři je společně vytáhnou ke břehu nebo do lodi. Pokud se však ukáže, že želva je velmi velká, může hůl jednoduše roztrhnout na polovinu, přísavka zůstane na želvě a lapači želv vytáhnou ocas. Proto k chytání velkých želv používají svazek několika tyčinek. Nosnost jedné ryby je cca 30 kg.
Samotné lepkavé ryby se také dají jíst a jejich maso je velmi chutné. Dorůstají ale maximálně do délky 110 centimetrů, málokdy překročí velikost 90 centimetrů. A jelikož mají úzké vřetenovité tělo, jejich maximální hmotnost nepřesahuje 2,3 kg. Komerční lov této ryby je také nemožný, protože většinu svého života tráví na žralocích. Jako vedlejší úlovek velmi zřídka končí v unášených sítích a dlouhých lovných šňůrách. Obvykle lpí na majiteli v párech opačného pohlaví. Hnízdí na jaře a v létě a ve Středozemním moři na podzim. Kladou kulatá průhledná vejce o průměru 2,6-2,7 mm. Potěr volně plave a živí se zooplanktonem, dokud nedosáhne 4–8 centimetrů. Přísavky se objevují, když ryba dosáhne délky 1 cm a při délce 3 cm je přísavka již plně vytvořena. Pak se přichytí na rybičky a živí se drobky, zbytky jídla. Když lepkavé ryby dospějí, najdou žraloka. Jeden velký žralok může mít na sobě 10-12 tyčinek.
Tělo palice má tmavě šedou nebo nahnědlou barvu a po celém těle od čelistí k ocasní ploutvi probíhá tmavý pruh, přerušovaný očima a prsními ploutvemi. Jejich zuby jsou malé, spodní čelist mírně vyčnívá dopředu. Přísavka je oválného tvaru, připomínající stopu, kterou zanechala bota se silně rýhovanou podrážkou, a má 21-27 příčných plátů, připomínajících pruhy na roletách, vytvořených z paprsků přeměněné hřbetní ploutve. Okraje přísavky jsou tvořeny kruhovým svalem. Aby se lepkavá ryba odtrhla od hladiny, musí se pohnout dopředu, ale pokud ji zatáhnete zpět, síla přitažlivosti se jen zvýší. Když se tyčinka dotkne těla zvířete přísavkou, destičky rotují napříč přísavkou, čímž se zvětší velikost dutiny a mezi nimi vznikne podtlak. Toto částečné vakuum umožňuje, aby lepidlo zůstalo na těle zvířete bez sebemenší námahy. Neradi plavou sami, drží se svého páníčka, i když vyskočí z vody.
Kromě žraloků mohou stickies cestovat také na velryby, delfíny, rejnoky, mořské želvy, dugongy, manty, mečouny, plachetníky a tuňáky. Každá lepkavá ryba si volí místo uchycení podle své chuti, některá preferuje místa blíže tlamě nebo vedle žaberních krytů, jiná se přichytí na střed těla a další – do ocasu. Často se ryby přilepí na horní část těla a bez sebemenších nepříjemností plavou hlavou dolů, například na hřbetě želvy. Samolepky pravidelně opouštějí svého hostitele a chytají malé ryby poblíž a také ochotně zkoumají kůži zvířat a jedí vnější parazity, čímž hrají roli sanitářů. Někdy potápěče na krátkou dobu doprovází lepkavé ryby. Zvláštností tyčinek je absence plaveckého měchýře, takže nemohou regulovat hloubku ponoření. Ryby to prostě nepotřebují, protože hlavní část svého života tráví lpěním na majiteli.
Podle starověkých kronikářů přispěla lepkavá ryba k vývoji mnoha historických událostí. Tak podle jedné ze starověkých verzí byl slavný spolubojovník Julia Caesara Mark Antony poražen na mysu Actium v Řecku kvůli tomu, že nemohl ovládat flotilu – jeho loď byla zadržena tyčemi . To sehrálo osudovou roli v námořní bitvě s Octavianem Augustem a v důsledku toho rozhodlo o budoucím osudu starověkého Říma. Fatální následky mělo i zadržení galeje císaře Caliguly na cestě do Antia tyčemi – mnozí kronikáři spojují smrt tyrana s tímto zpožděním.
Fotografie uvízlých ryb
