Je to něco málo přes rok, co byl na tomto blogu zveřejněn poslední příspěvek. Nebudu popisovat důvody mlčení, ani nebudu slibovat, že tento a další mé blogy budou pravidelně zaplňovány novým obsahem. Bylo to prostě nutné a pokud bude potřeba, budou nové příspěvky. Řeknu vám podrobněji historii tohoto příspěvku. Moje stará přítelkyně Olya žije na Krymu, ve městě Sevastopol, a čas od času mi dělá velkou radost svými dopisy s fotografiemi. Moc dobře zná mou vášeň k přírodě, ke všemu živému a krásnému, a tak ráda překvapuje, zvláště když jsme ještě v zimě, fotografiemi probouzející se jarní přírody Krymu. Obzvláště fascinující jsou fotografie mandlových květů vonných poblíž jejího domu. Nikdy jsem neviděl samotnou rostlinu v přírodních podmínkách. A pak jsem dostal e-mailem sérii krásných fotografií, takovou krásu nemohu před svými přáteli skrýt, zvláště v předvečer 8. března, svátku, který mnozí milují, prostě milují, aniž bych k tomu připojoval jakoukoli politickou symboliku nebo přibarvování.
Budu citovat malou část naší korespondence. Olya píše: „Marku! Nemohu odolat a poslat tyto fotky mandlových květů. Takoví jsme teď.” Odpovídám: „Olyo, děkuji mnohokrát, jsem potěšen. Hlavně ta druhá fotka, kde můžete vidět květiny zblízka. A tady je buď sníh, nebo jaro. Včera ráno bylo sněhu až na kost, jak se říká, a k večeru bažiny až po uši. Do květin je ještě daleko. A jak chci cítit tu vůni rozkvetlých mandlí, i když z květin nemusí být cítit zvláštní vůně, ale v takové elegantní dekoraci je určitě vůně ze samotného stromu! Uvidíme se později! Ještě jednou děkuji. A můžu dát tvoje fotky na FB? Byl by hřích nepodělit se o takovou krásu s přáteli. :-)“. Olya znovu píše: „Značky, ano, samozřejmě, dejte je! Zde je více – vyberte si! Mandle silně voní. Bydlím v 9. patře, ve vnitrobloku pod oknem roste sedm mandloní. Ráno, když otevřu okno, cítím vůni květin. Je poměrně silná, viskózní a nasládlá. S ničím jiným si to nespleteš.”
Jak můžete uhodnout z naší korespondence, chtěl jsem fotky dát na Facebook, ale nějak se tam rychle ztrácejí a zapomínají, ale na mém osobním blogu je snáze najdete, když se budete chtít podívat, a zároveň čas si zapamatovat příběh, jak se tam dostali, a blog je užitečný. Mandle jsou pro mě spíše kořením do cukrářských a kulinářských výrobků, vím, že se jejich plodu mylně říká ořech, ale ve skutečnosti je to peckovina. Někdo, koho jsem znal, měl mandle v květináči jako pokojovou rostlinu, ale viděl jsem je kvést jen na fotografiích. Toto nejsou první obrázky této rostliny, které Olya poslala. Její fotografie mandlových květů již zdobila příspěvek na tomto blogu. Fotografie nezáří ladností fotografické zručnosti ani práce s programy na zpracování grafiky, jsou prostě živé a pořízené s čistým a laskavým srdcem, což je mi o to vzácnější.
Jak krásná a úžasná je naše Země! Díváte se na fotografie a nemůžete uvěřit, že někde nedaleko je jaro už v plném proudu. Uplynulý i letošní rok věnoval veškerou mou pozornost událostem na Ukrajině. V tomto příspěvku nebudu uvádět žádná politická hodnocení, o což vás žádám, abyste to nedělali ani v komentářích. Právě události na Ukrajině ukázaly, jací jsou mnozí lidé, došlo k mnoha konfliktům, ne tak vážným a hrozným jako na samotném území Ukrajiny, ale velmi nepříjemných ve vztazích s těmi, kteří jsou velmi daleko od válečné zóny. Pokud by někdo chtěl opravdu něco říct o Ukrajině a Ukrajincích, můžete se vyjádřit v komentářích k příspěvkům „Jak se zachází s Ukrajinou a Ukrajinci v Evropě a proč byste mohli chtít jet do Austrálie?“ a „Ukrajina a Ukrajinci, jaký je postoj v Evropě z osobního hlediska?“, napsaný na podzim roku 2013, ale změnil svůj postoj k tomu, co bylo řečeno dříve, nebo ponechte zápal pro diskusi v budoucích tematických příspěvcích, ale tady jen obdivovat skromnou krásu kvetoucích stromů.
Co jsem pro sebe zjistil nové, je to, že mandlové květy mají silnou vůni. Vlastně jsem si myslel, že její květy nemusí mít silnou vůni jako mnoho jarních květů prvosenky. První květy obvykle přitahují hmyz pouze svou barvou mezi obecným šedým pozadím časného jara, ale jižní rostliny také vydávají úžasnou vůni. První květy jsou většinou velmi skromné, ale jsou krásné už jen proto, že jsme je přes zimu minuli. Z nějakého důvodu se mi vůně mandlí zdá podobná vůni jejích plodů používaných jako koření. Teď budu mít velkou touhu cítit tu vůni, kde mandle kvetou v přirozených podmínkách.
Pro ty, kterým mé příběhy na blozích chyběly, řeknu, že v období ticha v blogosféře se můj život nezastavil, ale bylo tam spousta zajímavých, příjemných a nezapomenutelných okamžiků. Navštívil jsem krásná místa v Bělorusku – Mir, Nesviž, Snov, Baranoviči, Bereza a další města a obce. Loni v létě jsem byl na dovolené na břehu jezera Bershtovskoye a letos na jaře jsem již navštívil jezero Svityaz. O těchto místech vám povím v blízké budoucnosti. Pořadí příběhů nebude v chronologickém pořadí a pro příspěvky budou použity osobní fotografie z různých cest. Některé příběhy jsou již v konceptech, jen je třeba je dovést k logickému závěru. Nastal čas, kdy silnice znovu lákají. V zimě se mi hůř odchází z domu, který je potřeba vytápět, aby v něm neumrzly pokojové květiny a obyvatelé akvária. Ano ano, akvárium, které jsem loni obnovoval, bylo pár let prázdné a předtím jsem měl více než 20 let zkušeností akvaristy, o které se chci v budoucnu také podělit. Jak vidíte, plánů je spousta, hlavní je, že je čas a chuť je realizovat.
Rád bych poznamenal ještě jeden moment z mého osobního života – bylo mi 45 let a už jsem přestal počítat, kolikrát jsem toto datum musel slavit, ale vím, že oslavy ještě neskončily a zdá se, že budou stále mi to připomíná. Je moc hezké, že za ta léta mám velkou sbírku přátel a známých, kteří na mě vzpomínají a zjevně mě upřímně milují a respektují, což je naprosto vzájemné. Díky všem co mám! A právě pro vás, přátelé, obnovuji tento blog. Za sebe mohu psát v konceptech (platforma Blogspot takovou funkci má). Blog před ostatními nezavírám, čtou ho i ti, které lze nazvat přáteli v uvozovkách, proto bych chtěl takové „přátele“ poprosit, aby se zdrželi negativního vnímání mě a mých blogů, stejně jako vyjadřování jejich názory urážlivým způsobem pro kohokoli. Samozřejmě je možné a dokonce nutné se hádat, ale spor musí být v rozumných mezích slušnosti. Nevím, jestli je to, co jsem řekl, jasné, ale pro každý případ zakončím příspěvek slovy Alexandra Sergejeviče Puškina:
Na příkaz Boží, ó múze, buď poslušný
Nelíbí se nebojí, nevyžadují korunu,
Lhostejnost byla chválena a urážka
A blázna nezpochybňujte.
