Nosila Marie Curie opravdu na krku přívěsek s radiem? Komu patří slova, že každý blázen se dokáže vyrovnat s krizí? A jaká hygienická pravidla dodržovala Evropa ve středověku? Podrobnosti jsou ve speciálním projektu Kommersant FM a Provereno.Media.
Radioaktivní dekorace
Ukončete režim celé obrazovky
Rozbalte na celou obrazovku
Nosila Marie Curie na krku přívěsek s radiem?
Zmínky o tom, že si velká vědkyně vážila prvního gramu radia, který izolovala natolik, že nosila talisman s tímto radioaktivním prvkem na hrudi, lze nalézt na různých zdrojích. Neexistence jakýchkoliv opatření prý vedla k fyzikově předčasné smrti na leukémii, jak o tom údajně psala její dcera Eva Curie.
Kniha memoárů skutečně zmiňuje, že si Curieovi velmi cenili prvního vzorku látky, kterou získali. Maria jej pečlivě uschovala a následně odkázala své laboratoři. Ale Curie mladší netvrdila, že její matka nosila tento vzorek s sebou. Navíc Eva zmiňuje, jak během první světové války byl stejný gram radia poslán z Paříže do Bordeaux a k přepravě byla použita tlustá olověná krabice.
Objevitelé radia samozřejmě nemohli vědět o plném nebezpečí této látky. Je ale naprosto jisté, že v roce 1900 se Pierre Curie vystavil tomuto kovu přiložením na své předloktí. To způsobilo vážné poškození tkáně, které se hojilo nejméně dva měsíce. Bylo by zvláštní věřit, že s vědomím takové zkušenosti by Marie Curie nosila na krku ampulku radia.
Ale tvrzení, že Curie odkázala první gram radia své laboratoři (nyní Radium Institute v Paříži), je pravdivé. O přívěskové ampuli, ve které by fyzik mohl tento kov nosit, se však nikde nezmiňuje.
Verdikt je falešný.
Cyklus lží na blogu
Ukončete režim celé obrazovky
Rozbalte na celou obrazovku
Foto: Pavel Kassin, Kommersant
Řekl Alexandr Solženicyn: „Lžou nám? Víme, že lžou. Vědí, že víme, že lžou“?
Údajný citát spisovatele koluje na sociálních sítích a internetových stránkách s citacemi již několik let. Tuto frázi lze na internetu nalézt nejen v ruštině, ale také v angličtině, francouzštině, němčině a čínštině. Nejčastěji se uvádí, že citát o lhaní je převzat ze souostroví Gulag. V textu práce je slovo „lež“ zmíněno sedmkrát, ale citát, který nás zajímá, se tam nevyskytuje ani významově. V jiných dílech Solženicyna v ruštině a angličtině také žádná taková fráze není.
Podobnou myšlenku vyslovil na počátku 60. let americký admirál Arleigh Burke. Když mluvil o vyhlídkách na jednání s Moskvou o odzbrojení, řekl: „Lžou. Vědí, že lžou. Vědí, že víme, že lžou, a přesto lžou. A vůbec se nestydí, když jsou přistiženi při lži, protože pokud mají moc, je jim to jedno.”
Ale zdrojem, ve kterém se fráze, která nás zajímá, se objevuje téměř doslovně, je kniha spisovatelky Eleny Gorokhové „Mountain of Crumbs“. V sovětských letech se Gorokhova provdala za Američana a odešla do USA. Přeloženo do ruštiny zní její myšlenka takto: „Pravidla hry jsou jednoduchá – lžou nám, víme, že lžou. Vědí, že to víme, ale stále lžou a my předstíráme, že jim věříme.
A před několika lety byl tento citát správně připsán svému skutečnému autorovi na internetu, ale v roce 2019 se fráze v angličtině začala objevovat online pod Solženicynovým podpisem, načež skončila v ruskojazyčné blogosféře.
Verdikt – nesprávné přiřazení citátu.
Umění půjčovat si
Ukončete režim celé obrazovky
Rozbalte na celou obrazovku
Foto: Foto archiv časopisu Ogonyok / Kommersant
Řekl Pablo Picasso, že dobří umělci kopírují a skvělí umělci kradou?
Nejčastěji se tato fráze ospravedlňující plagiátorství, kupodivu, vyskytuje v souvislosti s prohlášením zakladatele Applu Steva Jobse. V roce 1996 mluvil o práci tvůrce počítačů a jako příklad uvedl tento citát. Také frázi označující autorství Picassa lze nalézt na webových stránkách BBC v sekci „Kultura“. Konečně ve francouzské verzi uměleckého časopisu Artsper je příběh o tom, jak byl v roce 1911 Picasso po vyslovení této fráze zcela neopodstatněně obviněn z krádeže „La Gioconda“ z Louvru.
Žádný citát podobný tomuto aforismu nenajdeme ani v umělcových dopisech, ani v denících. Nenachází se ani v dostupných vzpomínkách na Picassa. Nejbližší citát však pochází od Picassova současníka, modernistického básníka Thomase Stearnse Eliota. V knize The Sacred Forest: Essays on Poetry and Criticism se vyskytuje věta: „Nezralí básníci napodobují; zkušení básníci kradou.“ Později se tento citát začal uvádět v mírně pozměněné podobě. V práci o díle Jamese Joyce od Marvina Magaleinera je tedy slovo „imitovat“ nahrazeno „půjčit“ a „básník“ výrazem „umělec“.
V průběhu několika desetiletí se fráze o napodobování a krádeži objevila více než jednou v té či oné podobě. Například v knize o hudbě 20. století Peter Yates citoval Igora Stravinského, který řekl: „Dobrý skladatel nenapodobuje – krade.“
Verdikt – nesprávné přiřazení citátu.
Dědictví uměleckých tradic
Ukončete režim celé obrazovky
Rozbalte na celou obrazovku
Foto: RIA Novosti
Napsal Anton Čechov, že každý blázen se dokáže vyrovnat s krizí?
Celý citát zní: „Každý blázen zvládne krizi. Co je pro nás těžší, je každodenní život.“
Čechovovo literární dědictví se vejde do 30svazkové sbírky děl, ale žádná taková prohlášení nejsou ani v dopisech, článcích, denících spisovatele, ani v uměleckých dílech. Vyhledávání navíc ukazuje, že tento citát se objevil a rozšířil v ruskojazyčném segmentu internetu teprve v posledním desetiletí. Navíc jedním z prvních případů byl překlad článku v americké publikaci „The Chronicle of Higher Education“ v roce 2013, jehož autor jednoduše nemohl najít tento Čechovův citát, protože jej slyšel od své manželky.
Tento aforismus připisovaný Čechovovi se skutečně poprvé objevuje v anglicky psaných publikacích v 1980. letech 1912. století. odkud se vzal? Vědci z Quote Investigator našli podobnou myšlenku v románu Daddy Long Legs z roku 40 od americké spisovatelky Jean Websterové. O XNUMX let později, v The Country Girl, postava Binga Crosbyho, alkoholika, který se snaží dostat zpět do showbyznysu, říká: „Dostal jsem se do krize tam dole v Bostonu a dostal jsem se z ní. Téměř každý může čelit krizi. Každodenní život je těžký.”
A v roce 1971 byla ve Spojených státech vydána antologie nazvaná „Theatrical Tradition“, včetně Čechovovy hry „Višňový sad“. V předmluvě autoři citovali větu z „The Country Girl“ a poznamenali, že scénárista, dědic dramatické tradice Čechova v Americe, vtělil do této věty lekci svého učitele. Jeden ze čtenářů nepozorně četl myšlenku literárních vědců a fráze o bláznu a krizi skončila ve sbírkách aforismů jako citát velkého ruského spisovatele.
Verdikt – nesprávné přiřazení citátu.
Hygiena předsudků
Ukončete režim celé obrazovky
Rozbalte na celou obrazovku
Foto: Galina Azulai, Kommersant
Středověcí Evropané se sotva myli?
Přetrvává stereotyp, že ve středověku lidé nedodržovali hygienická pravidla a téměř se nemyli. Evropa je přitom často kontrastována s „čistou“ starověkou Rusí. Pokud jde o hygienu, ve středověku samozřejmě jen stěží odpovídala moderním standardům, už proto, že tekoucí voda v té době byla skutečným luxusem. Ale opravdu se lidé ve středověku vůbec nemyli? Historici s tím nesouhlasí.
Mytí rukou před jídlem bylo běžné mezi šlechtici i prostými lidmi: příbory byly vzácné, a to bylo poměrně důležité pravidlo. Pokud jde o mytí těla, často uváděným příkladem je královna Isabella Kastilská, která se údajně za celý život vykoupala jen dvakrát. Neznamená to však, že by hygienu neudržovala i jinak a historici o pravdivosti této skutečnosti v zásadě pochybují.
S jistotou se ale ví, že anglický král Jan Bezzemek si s sebou všude bral vanu a lazebníka. Edward III přinesl vodu do Westminsterského paláce. A Karel Veliký miloval vodní procedury natolik, že organizoval kolektivní koupele pro příbuzné, společníky a služebnictvo.
Ve středověkých městech byly veřejné lázně, sloužily jako centrum přitažlivosti. Obyvatelé města se tam přicházeli nejen umýt, ale také si vyměňovat zprávy, jíst, pít a – není žádným tajemstvím – setkávat se se ženami snadné ctnosti. Těmito koupelemi samozřejmě prošlo hodně lidí, voda se tam moc často neměnila, takže otázka účinnosti takové hygieny zůstává otevřená.
Ale je naprosto známo, že úpadek hygieny a koupelí v Evropě nastal později – v raném novověku, a ve středověku už vůbec ne. Pak se rozšířil názor, že mytí je škodlivé, protože nemoci se do těla dostávají rozšířenými póry kůže. Možná to bylo způsobeno tím, že se v Evropě objevila syfilis, která se mohla snadno nakazit ve veřejných lázních, i když jste se tam šli pouze umýt.
Verdikt je většinou nepravdivý.
- “Kommersant FM”. Odhlásit odběr speciálního projektu „Test sluchu“.
