čelo m čelo, pubis, čelo; lbisha, lbina m. čelo, obočí; část hlavy, obličeje, mezi spánky, od obočí k linii vlasů nebo výše, ke koruně, je správnější rozlišit čelo (čelo), subvertex a temeno. || Přední, vyčnívající část něčeho: průčelí, štít domu, chýše (německy Giebel); || starý interiér trezoru; || roh ocelové letadlo křičícího kladiva, bitva. Měděné čelo, drzý, nestydatý člověk. Pijte na čelo, vypít do kapky, usušit. Podívej, mžourej, zamračený, naštvaný, zachmuřený, nedůvěřivý, tajnůstkářský. Sedm sáhů v čele, hrdina. Měsíc je jasný v čele, hvězdy jsou časté v zadní části hlavy. Čelo je široké, ale hlava je přeplněná. Uši nerostou nad čelo. Nezvedejte obočí výše než čelo. Z čela hezký, ale zezadu mizerný. Čelo je namalované a vši žerou zadní část hlavy. Zloděj nemá své řemeslo napsané na čele. Vypadá jako moucha a na čele nemá žádnou ostudu. Šel jsem za knězem, ale hlavou jsem narazil na zárubeň. Kdyby to jen nezvýšil, bylo by to přímo do čela! Plácněte ho do čela a do tašky. Na Vasiljevově večeru je na čele beránek. Buď do čela, nebo na čelo. Zmátl mě jako poleno do čela, nebo jako rána do čela. Čelem neprorazíš zdi. I kdybych si uřízl čelo, nic si nepamatuji! Bohatý má rubl a chudý má čelo, luky. Čelo bylo oholeno dobrý Čelo nebo zadní část hlavy? dobré nebo špatné, ano nebo ne? od přijímání rekrutů. Čelo svědí, čelo bije: na pravou stranu, na muže, na levou, na ženu. Čelo svědí, klaň se arogantnímu. || pubis, přední konvexita pánve. || pubes, hlavová část kůže, používaná na podpatky, spodní šaty atd. || pubes, hlavy, části hlavy v kožešinovém zboží, vybrané samostatně. Strana chýše je pokryta prkny a zadní strana slámou. Čelní, čelo, čelo týkající se čela Přední strana chaty, před. Přední kolo v autě, konec, rovný dřík, s pěstmi nebo zuby podél okraje, jako pokračování pletacích jehel, naproti. koruna, hřeben. Frontal Scream Hammer, zvednutý ne od ocasu, ale od předního konce, od kovadliny. Čelní, nebo lépe čelní kost, přední část lebky: ona švy přiléhající k temenní, spánkové a zygomatické kosti. Čelní, pokud jde o nábor, od první fáze, především. Lobovaya g. Kursk náborová přítomnost. Čelní nesprávně používané lékaři. vm. čelo. Přední místo, kopec, kopec, kopec, kopec; místo popravy viditelné ze všech stran; v tomto smyslu přeloženo v evangeliu kalvárie, vertex. Přední místo, v Moskvě, kamenná vyvýšenina naproti Spasské bráně: nikdy to nebylo místo popravy, ale místo královské a patriarchální, při rozhovorech s lidmi, při veřejných oslavách a modlitbách; byly z něho čteny výnosy a rozsudky; popravy se konaly nedaleko, na náměstí Kitay-Gorod. Myši se hádaly o místo, kde bude kočka popravena. Přední oběd, pozvaný a slavnostní. Pubická týkající se pubis Pubická srst, složené nebo složené z pubes. čelo, čelo, čelo, s čelem podobným čelu, klenutým do strany, zaobleným a konvexním, zaobleným. čelo, široké obočí, velké obočí. Lobasta a. čepele Vjatsk astrach. mořská panna, mořský muž, suchar, vtipálek. Čelohlavost a. majetek, náležení čela. Loban, lobár Kursk lobyr, lobastic, lobatik Psk. muž s velkým obličejem, surovec. || Loban, Černomorsk. и čelo, parmice, jelec, Mugil cephala. čelo francouzské zlato, na kterém je vyobrazena hlava; paprsek, chervonets. Lobach m. protivítr, ošklivé počasí. || novg. strmá hora, stoupání. Lobovik m. rekrutovat nebo jednoroční, který jde na velitelství, aby se stal vojákem. Lbina, čelo a. (čelo m davy, zvýšit ) vrchol nebo oblouk čela, nejkonvexnější, zaoblené vyvýšení; || konvexnost, kulatost ve formě čela. Lbishche St (davy m. zvětšený čelo) Volžsk hornatý, podsaditý, strmý mys; strmý, strmý břeh, vyčnívající skála. čelo koho, přetlačitudeřit do čela, políbit dobytek, bít, bodat, řezat, modlit se; převrhnout se. || Namlátit rekruta, naplácat ho, oholit se, přijmout za vojáka, prohlásit za způsobilé. Už žiješ ve věku někoho jiného, je čas tě nakopnout! Políbit, být přemožen. Lobachat o větru, udeřit do čela, sfouknout setkání. Lobovka g. hřiště. dřevěný pohár, ze kterého se pije (z výrazu pít na čelo, čistý?). Lobur m Kursk zachmuřený, nevrlý, kdo se dívá zpod obočí. Vrtat nebo lobovat, škubni, bručet, podívej se zpod obočí. Lobodyrovatý hloupý, hloupý. Lobotes M. Brann. osoba se strmou hlavou nebo s vysokým obočím. Lobotok táborák povaleč, povaleč m. hrubý blázen, hlupák, skalní zub. Mokasíny s vysokým nosem. Lobunina? Psk. šílený? Lobezka g. Kaluga bojovník ze shitsu nebo kumachu.
čelo, čelo, nabídka. o čele, v čele, na čele, м. 1. Horní nadočnicová část lidského obličeje nebo zvířecí tlamy. Šikmé čelo. □ Tvar jeho obličeje připomínal Sokrata: stejně vysoké, hrbolaté čelo. Turgeněv, Khor a Kalinich. Jalovice přivázaná ke stromu s bílou skvrnou na čele okusovala na zahradě trávu.. Paustovský, Pohádka o lesích. 2. obvykle množné číslo h. (čela, čela). Jednoduchý zanedbané. nebo žert. O dětech, které vyrostly a staly se velkými dospělými. [Mikhei Zotych] se několikrát zmínil o své zesnulé manželce. “Neviděla by, že taková čela narostla.”. Ano! – vykřikl stařec, ačkoli jeho syny nenapadlo se hádat. Mamin-Sibiryak, Chléb. [Babička] pochválila Vasjutku před svými staršími bratry: “Měli byste se učit od malých, jak pomáhat babičce.”. Bazhov, Ermakovovy labutě. 194◊ Měděné čelo cm. měď. Tolstého čelo cm. ovesné vločky. čelo – 1) (válečný.) zepředu, čelní úder. Zaútočit na výšinu Preobraženskaja, která městu dominuje, by znamenalo způsobit zbytečné ztráty a zbytečně riskovat.. Sajanov, V bojích o Leningrad; 2) (mor.) směrem k pohybu plavidla. Čerstvý, nepříjemný vítr, který foukal, jak námořníci říkají, přímo „čelem“, nedovolil clipperu přiblížit se ke břehu. Stanjukovič, Maksimka; 3) převod. příliš přímočaré, bez mlácení kolem křoví. Krylov se začervenal: poprvé v životě byl chválen tak otevřeně, kategoricky, jak se říká, do čela. Granine, mířím do bouře. Oči se vám valí z hlavy cm. oko. Oholte si čelo komu cm. holit Dejte (sebe) kulku do čela – zastřel se. Je to napsané na čele na koho cm. napsat. Co na čele, to na čele (vláda; jednoduchý.) – všechny stejné, stejné. Sedm se rozpíná v čele kdo cm. rozpětí.
- 1. Horní nadočnicová část lidského obličeje nebo zvířecí tlamy.
- 2. trans. Strmý, holý svah (hora, ledovec atd.).
- 1. Přestárlý povaleč.
čelo čelo, nabídka; o čele, v čele, na čele; m viz také v oblasti čela, obočí, frontálně, frontálně 1) Horní supraokulární část obličeje člověka nebo tlamy zvířete. Šikmé čelo. Široké čelo. Rozbij si čelo. Škrábance na čele. Ofina visí přes čelo. Udeř se do čela. Dejte kulku do čela. (zastřel se) Oči se vám valí z hlavy (ve velkém překvapení) Něco je napsáno na čele něčího čela (hovorové; povahové rysy, záměry někoho jsou okamžitě viditelné) Ať už na čele nebo na čele (lidově: všichni stejně, stejně) Sedm polí v něčím čele (velmi chytré) Oholte si čelo. (zastaralé; stát se vojákem) Čelem zeď neprorazíš (o nepřekonatelných překážkách v něčím životě nebo činnosti) Tlačit něčí čela k sobě (donutit někoho vstoupit do otevřeného sporu, vyprovokovat hádku, rvačku atd.) 2) obvykle množné číslo: čela, čela, rozpusťte O zdravých, silných, vysokých mladých lidech, teenagerech. Podívejte se, jaká čela narostla! Zdravé čelo přišlo požádat o peníze. Měděné čelo. (o hloupém člověku) 3) rozpusťte přední strana koho Čelo auta. Střela zasáhla tank do čela.
čelo 1, čelo, o čele, v (na) čele, m Horní obličejová část lebky. Vysoký l. (velký). Nízká l. (úzký). Otevřete l. (velké a konvexní). Udeřit do čela a čela. Dejte si kulku do hlavy. (zastřel se). Tlačit něčí čela k sobě. (také přeloženo: způsobit mezi někým hádku, vzájemnou nespokojenost; hovorový nesouhlas). Něco je napsáno na čele. od někoho (je hned zřejmé, kdo to je; hovorové). Co je v obličeji, to na čele (slovní: totéž, bez rozdílu; jednoduché). Uši nerostou nad čelo (není možné udělat víc, než je jeden schopen; hovorové). ◊ Čelem – 1) zepředu, čelním úderem, na předek něčeho. Zaútočte na nepřítele čelně; 2) bod prázdný, rovný, tupě (hovorově). Ptejte se, řekněte přímo.
čelo 2, čelo, m (jednoduchý). Přestárlý flákač, povaleč.
čelo, čelo, o čele, v (na) čele, м. Horní část obličeje. Nízká l. Vysoký l. Otevřete l. ◊ Je to napsané na čele (hovorově) – viz psát. Měděné čelo – viz měď. Sedm se rozpíná v čele (přísloví) – velmi chytrý. Co na čele, to na čele (hovorově) – je to všechno stejné. Oholte si čelo — viz holení. Dejte si kulku do čela – zastřel se. Čelem (vojenské a speciální) – přímo před vámi nebo před něčím. Setkejte se s blížícím se nepřítelem čelem s palbou. Připravte dva pluky na čelní útok. Srfmh. Udeř něco do čela. Zářez na čele – viz hack.
- etymologický slovník: původ slova čelo
- synonymický slovník: synonyma slova čelo
- slovo čelo – souhrnný článek ze slovníků
