Hnije douglaska?

Během polních testů v Senežské laboratoři ochrany dřeva se ukázalo, že přirozená odolnost modřínu je jedna z nejlepších mezi dřevinami rostoucími v Rusku.

Odolnost dřeva v zemině (půdě) v bodech (vzhledem k lipové běli) je pro jádro: modřín 9,1; dub 5,2; popel 4,9; borovice 4,6; jilm 2,5; bříza a olše 1,8; pro bělové dřevo: popel 4,6; borovice 4,0; jedle, smrk, buk, modřín 3,8; buk, habr, dub, javor, bříza 2,5; olše, osika 1,8; lípa 1,0.

Upozorňujeme ale na to, že celý test trval 8 let a tato doba není v žádném případě srovnatelná s garantovanou životností u autoklávové impregnace až 45 let. Na základě mimo jiné těchto studií byl vyvinut GOST 20022.2 „Ochrana dřeva“. Klasifikace“, ve které jsou všechna plemena rozdělena podle přirozené odolnosti (tab. 1).

Jak je z tabulky patrné, modřínová běl je středně odolná, na rozdíl od borovice, která vyžaduje úplné odstranění bělového dřeva.

V Evropě je seznam dřevin mnohem širší, proto evropská norma EN350-2 klasifikuje dřeviny podle odolnosti vůči hnilobě, hmyzu a mořské červotoči. Na základě odolnosti vůči houbám se plemena dělí do pěti tříd. Mezi velmi odolné patří teak, eukalyptus, greenheart aj. Mezi odolné patří dub, bílý akát, tis, kaštan, mahagon aj. Mezi málo odolné patří jedle, smrk, borovice, jilm aj. Za nestabilní jsou považovány břízy, olše, osika, buk atd. Tato klasifikace se týká jádrové (axiální) zóny dřeva, zatímco bělové dřevo označuje nestabilní dřevo.

Domácí norma pro kulatinu GOST 9014.0-75 klasifikuje dřeviny podle odolnosti vůči:

Poškození hmyzem

• vytrvalé – jedle, bříza, buk, habr, javor, olše, osika, topol, klen;
• nestabilní – smrk, borovice, modřín, cedr, dub, jilm, jasan.

Plísňové infekce

• vytrvalé – jedle, dub, jilm, javor, platan, jasan;
• nestabilní – smrk, borovice, modřín, cedr, olše, osika, topol, bříza, buk, habr, lípa.

Praskání

• vytrvalé – smrk, borovice, jedle, cedr, olše, osika, lípa, topol, bříza;
• nestabilní – modřín, buk, habr, jilm, platan, javor, dub, jasan.

Závislost na provozních podmínkách

Biologická stabilita dřeva obecně závisí na provozních podmínkách (službě). Dřevo je velmi dobře zachováno pod vodou. Dřevěné pilotové základy v Benátkách, Amsterdamu, Petrohradu bezpečně stojí po staletí (zejména ty z modřínu). Jakmile se ale dřevěná hromada zvedne nad vodu a vyschne, okamžitě ztrácí na trvanlivosti.

Podle výsledků testů ve Velké Británii v laboratoři Institutu stavebního výzkumu (Building Research Establishment) (tab. 2.) není modřín (při absenci chemické ochrany) nejodolnějším materiálem ve styku se zemí.

Průměrnou životnost neimpregnovaného modřínu (i bez přítomnosti bělového dřeva) lze tedy považovat za 10±1 rok, zatímco u borovice impregnované speciálními sloučeninami obsahujícími chrom-měď (například Antiseptic Zelest „A-3“ Standard) je zaručena posledních 45 let (GOST 20022.0 −2018).

Tabulka 2. Klasifikace biostability dřeva a průměrné životnosti.

Všechna plemena byla rozdělena do pěti tříd odolnosti:

Měkké dřevo

Tvrdé dřevo