Roste téměř všude v SSSR se stromy různých velikostí, podle tvaru antipky. Ve stepní zóně Ukrajiny mají 13leté stromy nízkých forem výšku 4,5-5,5 m, průměr koruny 2,1-5,2 m a obvod kmene 26,3-52,1 cm. U středně velkých forem , antipki jsou 13leté stromy dosahují výšky 6,1-7,6 m, průměru koruny 2,2-5,1 m a obvodu kmene 36,4-81 cm Stromy vitálních forem v 18 letech měly výšku 8,5-14,2 m , průměr koruny 4,8-8 m a obvod kmene 97-148 cm.
Výše uvedené formy antipoků (celkem jde o 18 čísel) vyrostly na farmě Experimentální zahradnické stanice Melitopol a později nám posloužily k výběru těch nejlepších z nich.
Když už mluvíme o antipce jako podnoži pro třešně, je zajímavé citovat výroky L.P. Simirenko (1963), který svého času doporučoval šlechtit třešně především pučením k planým třešním, stejně jako k magalebu. Všechny odrůdy třešní a griot rašily především na antipce, u třešní byly jako podnož brány především sazenice planých třešní. Nicméně podle L.P. Simirenko, na velmi vápenitých půdách je lepší použít stromy naroubované pouze na magaleb (antipka); pro plísňové nebo mřížovinové plodiny používejte pouze stromy naroubované na antipku, která je méně náročná na kvalitu půdy než třešně, méně trpí suchem a vyznačuje se mimořádně vysokou odolností kořenového systému.
Kořenový systém 3leté odrůdy třešně Franz Joseph jsme studovali na různých formách antipky ve třetím poli školky (obr. 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62; tabulky 34, 35, 36). Byly vykopány kořeny rostlin naroubovaných na nízko rostoucí antipce – forma č. 5, středně rostoucí antipka – formy č. 14, 16 a silně rostoucí – formy č. 17, 18.
Výsledky vykopávek naznačují, že u nízko rostoucí formy antipky kořeny pronikly do hloubky 280 cm, u středně rostoucí formy – do 360 cm a u silně rostoucí formy – až 520 cm. v souladu s hloubkou pronikání kořenů se zjišťuje celková délka kosterních a polokostrových kořenů a výška mateřských stromů, kterými byla odebírána semena pro pěstování sazenic, a to: 4,5 m – z rostlin os. formulář č. 5; 7,5-7,6 – u rostlin forem č. 14, 16 a 8,5-9,5 m – u rostlin forem č. 17, 18. Co se týče vláknitosti kořenového systému, v pokusu se ukázala jako nejvyšší v r. nízkorostoucí forma a 5 (54 ks laloků na 1 m délky kořene), dále pro středně rostoucí formu č. 14 (48 ks laloků na 1 m délky kořene) a nakonec pro vitální formu č. 18 (33 ks laloků na 1 m délky kořene). Kořeny druhého a třetího řádu se vlnovitě větvily u všech forem antipky, zvláště patrné je to však u stromů na bujně rostoucích sazenicích. Stejně jako u podnoží jiných druhů (hrušky, slivoně) docházelo v půdních vrstvách k různému stupni rozvětvení kořenů v důsledku jejich rozdílné kvality. Převážná část kořenů u nízko rostoucích a středně rostoucích forem antipky ležela v 10-80 cm vrstvě půdy, distribuce kořenů mezi výkopovými vrstvami byla u silné formy odlišná. Kromě svrchní 5-20 cm vrstvy půdy, která byla více nasycená kořeny, se v následujících vrstvách jejich délka a množství do hloubky zmenšovaly, sice zvlněné, ale velmi plynule.
Obecně je kořenový systém třešní naroubovaných na antipce dosti mohutný, proniká hluboko do půdy, ale je slabě vláknitý. Podle našeho názoru jsou jako podnož pro třešně nejcennější mohutné a středně rostoucí formy antipky, zejména pro aridní oblasti a polohy s hlubokou spodní vodou.
Struktura kořenového systému u středně velkých forem č. 14, 16 a u bujně rostoucích forem č. 17 se od sebe svým charakterem příliš neliší, s výjimkou pouze hloubky průniku. Průměr kořenového systému byl ve všech těchto případech stejný – 2 m. Struktura kořenového systému vitální formy angipky č. 18 se výrazně liší od výše uvedených. Kořeny, které se rozvětvují již v horní vrstvě půdy v kruhu o průměru 1,2 m, sestupují hlouběji v téměř souvislé chomáč.
Produktivitu antipky jako podnože pro třešně dokládají následující údaje o růstu a výnosu stromů. 8leté třešně odrůdy Franz Joseph tak podle našich zkušeností dosahovaly na nízko rostoucí antipce výšky 3,6 m, na středně rostoucí 3,8, na silně rostoucí 4,1 m. Koruna průměr byl 3; 3,1 a 3,3 m, obvod kmene – 39,6; 41,3 a 43,8 cm; výnos na strom -34,9; 39,1 a 40 kg.
Kořenový systém silné antipky má tedy vysoké ukazatele z hlediska hloubky a délky kořenů
Úspěšně zásobuje nadzemní část roubované odrůdy živinami a především vodou z hlubokých horizontů půdy, o relativně menším průměru než jiné formy antipky.
P.A. Mezhuev (1940) vykopal 160leté třešně odrůdy Napoleon pink, naroubované na antipce, do hloubky 34 cm a dospěl k závěru, že většina kořenů se nachází ve vrstvě půdy 10-80 cm Hlouběji jich je méně, ale jsou poměrně mohutné (tab. 37). To jsou však nepodložené závěry, protože nejsou potvrzeny rozborem celého kořenového systému. Před vykopanou P.A. Mezhuevova hloubka podle našich pozorování leží jen asi 1/3 kořenového systému stromu (co se týče délky kořenů a hloubky jejich pronikání), a právě z této „kritické“ hloubky se kořenový systém znovu zvyšuje svůj výkon až k hladině podzemní vody. Nicméně údaje P.A. Mezhuevovy práce jsou cenné, protože rozšiřují naše chápání horní vrstvy větvení kořenů.
Přerůstající kořeny této vrstvy se koncentrují ve větším množství blízko povrchu ve vrstvě půdy 5-40 a poté ve vrstvě 60-80 cm, jsou rozmístěny ve vlnách a do šířky. Tedy do 1 m od kmene byla jejich délka 371,4 m, od 1 do 2 m – 78,9, od 2 do 3 m – 255,8 a od 3 do 4 m – 151,8 m. Mezitím délka kosterních a polokosterních kořenů tato vrstva, stejně jako hloubka jejich výskytu, klesala úměrně vzdálenosti od kmene stromu.
Použití rostlin různých typů a odrůd jako podnoží pro třešně (antidka, třešeň a třešeň) je jednou z příčin částečného úbytku stromů na zahradě, nejčastěji ve věku 12-15 let, kdy stromy začínají produkovat velké výnosy. Odborníci vysvětlují příčiny úhynu třešní různě, ale ve většině případů jde o neúspěšný výběr podnoží, přičemž vyzdvihují protiprášek, na kterém je údajně nejvíce napadení. Abychom zjistili příčiny úhynu některých stromů v zahradě na Antipce, vykopali jsme kořeny dvou 12letých stromů odrůd Franz Joseph a Napoleon pink se zcela zdravými korunami a kmeny a vedle každého z nich – kořeny dvou stromů stejných odrůd, ale s napůl vysušenými korunami a zdravými kmeny. Nadzemní části zdravých stromů měly
byly zaznamenány tyto rozměry: u odrůdy Franz Joseph – výška 5,2 m, obvod kmene 45,2 cm; u odrůdy Napoleon pink – 5,8 m, resp. 48,4 cm (tabulka 4,6).
U zdravých stromů kořenový systém pronikl do půdy do hloubky 8-8,2 m, dosáhl zvodnělé vrstvy, a u stromů s napůl scvrklá korunou – pouze do 3,8 – 4 m, což se ukázalo jako zjevně nedostatečné. plně uspokojit zvýšený růst v důsledku bohatého plodu vyžaduje rostliny pro vodu v půdních a klimatických podmínkách stepní zóny. Expresivní obraz o rozložení kořenového systému v hloubce poskytují podmíněné grafy konstruované v jednotném měřítku na základě údajů o rozsahu kosterních a polokosterních kořenů podél vrstev výkopů. Tvary těchto grafů jsou podobné u zdravých rostlin a u vysychajících (obr. 63).
Kořenový systém zdravých rostlin má velmi výrazné rozšíření kořenů v horních vrstvách půdy, maximálně se zvyšuje ve vrstvě přibližně 40-60 cm a poté klesá na minimum ve vrstvě 160-200 cm, což přibližně odpovídá údajům výše uvedeným P.A. Mezhuevem. Pod touto vrstvou se rozsah kořenů postupně opět zvyšuje na nové maximum, umístěné v hloubce 7 m, poskytující rostlinám dostatek vláhy. V této hluboké části je soustředěno asi 60 % délky všech kosterních a polokosterních kořenů systému. U rostlin s napůl scvrknutou korunou se jednotlivé vrstvy horního patra větvení, kořeny jsou sice delší na délku než u zdravých rostlin, ale obecně kořenový systém podnože nebyl schopen proniknout do hloubky, která by zaručují normální fungování rostliny v těchto podmínkách růstu.Vzhledem k relativně mělkému výskytu v suchých letech kořeny trpěly více suchem a v bezsněžných, krutých zimách – nízkými teplotami. Není zřejmě náhoda, že při vykopávkách bylo u nemocných stromů pozorováno mnoho mrtvých kořenů, zatímco u zdravých stromů nebyly nalezeny prakticky žádné. Výsledky vykopávek dávají důvod tvrdit, že k předčasnému odumírání třešní v tomto případě došlo z nedostatečné hloubky pronikání kořenů, což mohlo být způsobeno důvody, na kterých závisí vznik, růst a vývoj kořenového systému stromu.
* Na kořenech se vytvořily otoky kořenové rakoviny velikosti slepičího nebo holubího vejce.
Pro ilustraci toho, že antipka je plnohodnotná podnož pro třešně, uvádíme údaje o úbytku rostlin na zahradě (tab. 39) a výnosu stromů na různých podnožích.
Stromy vysazené v roce 1940 na tři účetní roky (1953, 1954 a 1960) dávaly v průměru následující výnos na strom: na nízko rostoucí antipce – 22,6 kg, na středně rostoucí antipce – 25,7 a na silně rostoucí antipce – 28,3; na odrůdách třešní Stepnyachka – 29,6, Petrikovka – 21,1 a Shpanka Odesskaya – 26,5; na odrůdách třešní Franz Joseph – 27,9, francouzská černá – 27,1 a Drogana žlutá -23,5 kg. Průměrný výnos stromů podle druhů podnoží je přibližně stejný – 26 kg.
Můžeme tedy usoudit, že odrůdy třešní roubované na antipce rostou a plodí v závislosti na tvaru této podnože. Tvar stromu také určuje strukturu, růst a vývoj kořenového systému stromu. V aridních podmínkách stepní zóny Ukrajiny jsou bujně rostoucí podnože produktivnější a velmi spolehlivé u mnoha odrůd třešní, u některých odrůd třešní i středně rostoucích forem antipky, které je vhodné k výrobě doporučit.
