Vnější struktura listu. List zaujímá v výhonu vždy boční polohu, umístěnou v uzlinách stonku. U převažujícího počtu vyšších rostlin má list plochý tvar. Tím se odlišuje od všech ostatních rostlinných orgánů. Plochý tvar listu zajišťuje největší kontakt povrchu rostliny se vzduchem a slunečním zářením.
List rozlišuje čepel listu, řapík, palisty a báze, kterým je připevněn ke stonku (obr. 46). Existují rostliny, kterým chybí řapík a palisty.
Obr. 46. Vnější struktura listu: 1 – listová čepel; 2 – žíly; 3 – řapík; 4 – palisty; 5 – listová báze
Mnoho rostlin má listy prostý – mají pouze jednu listovou čepel (obr. 47, 1, 2, 3, 5). Existují rostliny, jejichž list má několik listových čepelí. Takové listy se nazývají komplex (obr. 47, 4, 6, 7, 8, 9).
Obr. 47. Rozmanitost listů. Jednoduché listy: 1 – šeřík; 2 – Jabloň; 3 – javor; 5 – pampeliška. Složené listy: 4 – jetel; 6 – šípek; 7 – maliny; 8 – jahody; 9 – lupina
Při studiu vnější struktury listu je jasně vidět, že na listové čepeli mnoha rostlin jsou jasně vyjádřeny žíly. Představují je svazky vodivé a mechanické tkáně. Žíly přivádějí vodu a minerální soli do listu a odstraňují organické látky vytvořené v listu. U některých rostlin jsou žíly přibližně stejně velké a leží obloukovitě nebo paralelně jedna ke druhé. U jiných jsou představovány zpeřeně rozvětvenou sítí drobných žilek, sbíhajících se do jedné velké centrální žilky uprostřed listu. cirrus и jako dlaň žilnatost je charakteristická pro listy dvouděložných rostlin a paralelní и oblouk – pro listy mnoha jednoděložných rostlin.
Velikost listů rostlin se liší. Palmy, monstery, bílé lekníny a žluté lekníny mají tedy velmi velké listy: jejich délka spolu s řapíkem dosahuje 150-200 cm, u některých palem – dokonce 5-12 m. Ale u vřesu a koštu řeznického jsou velmi malý, dlouhý pouze 2 m. -3 mm.
Vnitřní (buněčná) stavba listu lze pod mikroskopem vidět na řezu listovou čepelí (obr. 48).
Obr. 48. Schéma vnitřní struktury listu
Vnější strana listu je pokryta stažené z kůže. Je tvořena vrstvou průhledných buněk kožní tkáně, těsně přiléhajících k sobě. Slupka chrání vnitřní pletiva listu. Stěny jeho buněk jsou průhledné, což umožňuje světlu snadno pronikat do listu.
Na spodním povrchu listu, mezi průhlednými buňkami pokožky, jsou velmi malé párové zelené buňky, mezi nimiž je mezera. Pár strážní buňky и stomatální štěrbina mezi nimi volají průduchy. Pohybem od sebe a zavíráním tyto dvě buňky buď otevírají nebo zavírají průduchy. Přes průduchy dochází k výměně plynu a odpařování vlhkosti.
Při nedostatečném zásobování vodou jsou průduchy rostlin uzavřeny. Jakmile voda vstoupí do rostliny, otevřou se (obr. 49).
Rýže. 49. Účast průduchů na výměně plynů a odpařování vlhkosti
Průduchy se nacházejí v kůži všech suchozemských rostlin. Jejich počet v rostlinách je enormní – od 80 do 300 kusů i více na 1 mm2 povrchu listu. Například v javoru je 1 průduchů na 2 mm550 povrchu listu a ve žluté tobolce vajíček je 650.
U většiny rostlin jsou průduchy umístěny primárně na spodní straně listu, ale u některých (například eukalyptus, zelí) jsou umístěny na obou stranách listu. U rostlin s listy plovoucími na vodě (leknín, leknín) se průduchy tvoří pouze na horní straně listu, obrácené do vzduchu.
Listová tkáň. Uvnitř listu je spousta buněk chlorofylové tkáně – dužina listu. Vzhledem k velkému množství chloroplastů v buňkách dřeně je list zelený. Přítomnost velkého množství zelených chloroplastů v dužině listu naznačuje, že v této částifotosyntéza, tj. vznikají zde organické látky. To je důvod, proč se tkáň, která tvoří dužinu listu, často nazývá fotosyntetická tkáň.
List je součástí výhonku. Jedná se o speciální orgán obsahující buňky, které zachycují sluneční záření nezbytné pro fotosyntézu (výživu vzduchu).
V dužině listu jsou dva typy buněk. Některé stojí jako sloupy, těsně vedle sebe a jsou umístěny v horní části listu pod slupkou. Pod nimi volně, s velkými mezibuněčnými prostory naplněnými vzduchem, jsou umístěny další, zaoblenější buňky. Na základě vzhledu buněk a jejich umístění v listové dřeni se rozlišují sloupovitý и houbovitý tkáně.
Buňky cylindrické tkáně obsahují většinu (asi ¾) všech chloroplastů v listu. Jsou lépe osvětleny a vzniká v nich nejvíce organických látek. K výměně plynů a odpařování vody dochází prostřednictvím volné houbovité tkáně (viz obr. 49).
Struktura dužiny listů je u listů vyvíjejících se za různých světelných podmínek zastoupena odlišně. Rostliny pěstované v jasných světelných podmínkách mají obvykle dvě nebo tři vrstvy sloupovité tkáně nazývané listy. U rostlin pěstovaných s nedostatkem světla, ve stínu, tvoří sloupovité buňky pouze jednu tenkou vrstvu v horní části listu – říká se jim stínové buňky.
U stejné rostliny mají listy pěstované v dobře osvětlené části koruny světlou strukturu, zatímco listy odebrané ze stinné strany nebo vyrostlé hluboko v koruně mají strukturu stínovou.
Hlavní funkce listu
provádění výživy vzduchu (fotosyntéza), výměna plynů a odpařování vody.
Na příčném řezu listu jsou kromě dužiny patrné žilky, ve kterých se nacházejí vodivá a mechanická pletiva listu.
Jsou prezentovány vodivé tkaniny svazky. Skládají se z dřevo и lýko. Vodivé svazky jsou obklopeny mechanickou tkaninou, která chrání plech před roztržením a dodává mu pružnost a pevnost.
Laboratoř #7
Téma. Vnější struktura listu.
Účel: studium vnější stavby jednoduchých a složených listů.
Zařízení a materiály
1. Pokojové rostliny: pelargonium (pelargónie), tradescantia. 2. Herbář listů šípků, jeřábu, dubu, šeříku.
Průběh práce
1. Zvažte zelený list pokojové rostliny pelargonium (pelargónie). Najděte části listu. Nakreslete si je do sešitu a označte.
2. Prozkoumejte žilky na listové čepeli pelargonia. Porovnejte je s žilkami listu Tradescantia. Všimněte si, jak se liší.
3. Prohlédněte si v herbáři listy jeřábu, šípku, dubu a šeříku. Najděte mezi nimi jednoduché a složené listy.
4. Udělejte závěr o rozdílu mezi jednoduchými a složenými listy.
5. Zaznamenejte výsledky do tabulky.
Rostliny s jednoduchými listy
Rostliny se složenými listy
List je postranní orgán výhonku. Má plochý (deskový) tvar, zajišťující největší kontakt povrchu rostliny se vzduchem a slunečním zářením. To přispívá k efektivní realizaci hlavních funkcí listu: fotosyntéza (přívod vzduchu), výměna plynů a odpařování vlhkosti. V zelených buňkách listu dochází k fotosyntéze, přes průduchy dochází k odpařování a výměně plynů.
1. Jak rozumíte pojmu „specializovaný orgán“?
2. Uveďte příklady rostlin s jednoduchými a složenými listy.
3. Porovnejte listy pokojových rostlin Aloe arborescens a pelargonium zonalis. Pojmenujte jejich podobnosti a rozdíly.
4. Najděte žilky na listech různých pokojových rostlin a určete, jak se nacházejí v listu.
Stáhnutí:
| Příloha | velikost |
|---|---|
 seznam.rar | 2.34 MB |
Popisky snímků:
TVAR LISTU:
KOLO
(manžeta)
VE TVARU SRDCE
(obecná meruňka)
VENATION
ODRAZ:
Dnes ve třídě:
– bylo to pro mě těžké.
-Dnes jsem se naučil.
– nejzajímavější bylo.
LIST
– boční část výhonu;
vegetativní orgán, ve kterém se tvoří organické látky.
SEČASNÉ DOVOLENÉ
UPEVŇOVÁNÍ
(
Příběh s chybami
)
„Miluji sbírání listů. Krásné listy
u javoru
, mají mnoho listových čepelí. Listy jahodníku mají stejnou strukturu,
limes
,
Kaštan Tyto listy se nazývají složené listy. Zajímavé je i uspořádání žilek na listech – je to znát
až 10 druhů
venace. Například,
u břízy
to je
oblouk,
konvalinka má paralelu
, listy jabloně mají síťovaný vzor.“
“VNĚJŠÍ A BUNĚČNÁ STRUKTURA LISTU”
Zkompilovaný:
Učitel zeměpisu a biologie
Městský vzdělávací ústav střední škola č. 18
Komsomolsk na Amuru
Savina Anna Anatolyevna
Vnitřní struktura listu
LISTY ŘAPKU
LISTY JSOU
:
JEDNODUCHÉ – skládají se z jedné listové čepele (například šeřík, heřmánek, javor atd.)
KOMPLEXNÍ – mají několik listových čepelí na jednom řapíku (například šípky, jahody, kaštany atd.)
Struktura listu
ZÁVĚRY:
– list se skládá z listových čepelí, řapíku, báze, palisty;
– list s řapíkem se nazývá řapíkatý. List bez řapíku, přisedlý; krytí stonku pod úhlem – interkalární;
– list s jednou listovou čepelí – jednoduchý, s několika složitými umístěnými na společné stopce;
— složené listy mohou být trojčetné, dlanitě složené, zpeřeně složené, paripirnatité a nezpeřené;
– žilnatina listů může být síťovitá, obloukovitá nebo rovnoběžná.
TVAR HRANY LISTU:
DOMÁCÍ PRÁCE:
Převyprávěj odstavce 23, 24, 25 v sešitu k zadání č. 76-79, str. 34-35.
2. Připravte si křížovky a hádanky na téma „List“.
– fotosyntéza – tvorba organických látek z anorganických;
–
г
výměna dusíku;
–
и
odpařování vlhkosti, podílet se na koloběhu vody v přírodě (v létě mírní vedra);
— hromadí škodlivé látky a prach (ochrana před škodlivými nečistotami).
Funkce listu
TVAR LISTU:
LINEÁRNÍ
(rákos)
JEHLA
(jedle)
LABARAČNÍ PRÁCE
„Listy jsou jednoduché a složité, jejich žilkování a uspořádání listů“ (Pokyny na straně 106 učebnice)
Název rostliny
Listy/jednoduché nebo složené
Venation
uspořádání listů
1.Lípa
2.
6.
Dub
7. Žlutý akát
