Pekelný (hovorový), šílený, násilný (poet.), bouřlivý, rychle letící (zastaralý poet.), rychlý, volný (pop. poet.), vyjící, pomalý, upovídaný, dunivý, tlustý, divoký (hovorový) , ďábelský (hovorový), tulák (oblíbený básník), truchlivý, zvučný, silný, lehký, lehkokřídlý ​​(zastaralý poetický), líný, létající (zastaralý), temperamentní (hovorový), mocný, mocný, měkký, nájezdný, asertivní, zběsilý, nespoutaný, neklidný, nezkrotný, nezkrotný, nemilosrdný, ostrý, zoufalý (hovorový), stěhovavý, hustý, překotný, překotný (zastaralý), náladový, buřičský (oblíbený básník), hravý, ostrý, dokonce, uvolněný, divoký, pískající, volný, silný, skrz, slabý, hrozný (hovorový), rychlý, bláznivý (hovorový), tichý, pomalu se pohybující (zastaralý), zbrklý, napjatý, těžký, hrozný (hovorový), vytrvalý, pružný, hurikán, kousavý, šílený ( hovorový), blázen (hovorový), skřehotavě, skřehotavě, zuřivý, horlivý (hovorový).

O teplotě, stupni vlhkosti.

Mokrý, mokrý (hovorový), shnilý (hovorový), horký, horký, hořící, chladný (hovorový), dusný, chladný, vadnoucí (zastaralý), žíravý, pichlavý, pronikavý, chladivý, ledový (zastaralý), ledový, vlhký, mrazivý , bouřlivý, palčivý, osvěžující, spalující, vlhký (hovorový), pronikavý, pronikavý, chladný, horký, čerstvý, ledový, suchý, vlhký, teplý, mlhavý, studený (zastaralý), studený.

O dojmu, psychologickém vnímání; o fyzickém dopadu.

Voňavý, nelítostný, vonný (zastaralý), voňavý, veselý, povzbuzující, veselý, podbízivý, hořký, voňavý, dusný, žalostný, tvrdý, krutý, životodárný, životodárný (zastaralý), zlý, zlověstný, zlomyslný (zastaralý) , vzteklý, hravý, rozmarný, mazlivý, přítulný, divoký, ponurý, něžný, neposlušný, nepříjemný, nepříjemný, štiplavý, páchnoucí, smutný, pelyněk, svěží, příjemný, rozloučený, radostný, naštvaný, ošklivý, sladký, slaný, drsný, šťastný , kyselý, ponurý, ponurý, skleslý (zastaralý), nudný, hravý. Bezdomovec, vousatý, přelétavý, chlupatý, železný, zubatý, chundelatý, šikmý, kudrnatý, Leningradský, chundelatý, zářivý, s mokrými rty, smirkový, petrohradský, jemný, houpavý, satanský, světlý, šedovlasý, stříbrný, šedý, slunečný, ospalý, pilný, zasmušilý, s tenkými rty, s tuhými křídly, krystalický, sarkastický. Arktida, pobřežní, jízda, vír, východní, blížící se, hora, údolí, dlouhý (zastaralý), západní, kruhový, čelní, moře, monzun, po proudu, pasát, pole, plný, procházející, pobřežní, přímořský, řeka, severní, severovýchod, severozápad, tropický, bouřkový, rovníkový, jihovýchodní, jihozápadní, jih atd.

Zdroj: Slovník ruských jazykových epitet na Gufo.me

Významy v jiných slovnících

  1. vítr – -tra (-tru) a (trad.-básník.) vítr, -a (-u), předch. o větru, ve větru, množné číslo. větry a větry, m. Pohyb proudění vzduchu v horizontálním směru. Slabý vítr. Ostrý vítr. Příznivý vítr. Nárazový vítr. Vítr utichl. Vítr utichl. Zvedl se vítr. Malý akademický slovník
  2. VÍTR – Viz Čl. VZDUCH. Mytologická encyklopedie
  3. Vítr – Pohyb vzduchu v atmosféře téměř rovnoběžný se zemským povrchem. Obvykle se V. vztahuje k horizontální složce tohoto pohybu. Někdy se mluví i o vertikální složce atmosféry, která je zpravidla stokrát menší než horizontální. Velká sovětská encyklopedie
  4. vítr – pravopis vítr, vítr, věta ve větru, množné číslo -ы, -ов и -а, -ов Slovník pravopisu Lopatin
  5. vítr – staroruský – vítr. staroslověnština – vítr. Obecná slovanská – vetrъ. Slovo „vítr“ je součástí ruské slovní zásoby od X! PROTI. a znamená “pohybující se proud vzduchu”. Etymologický slovník Semenova
  6. Vítr – Pohyb vzduchu v atmosféře téměř rovnoběžný se zemským povrchem. Typicky vítr odkazuje na horizontální složku tohoto pohybu. Vzniká v důsledku nerovnoměrného horizontálního rozložení atmosférického tlaku pod vlivem barického gradientu. Letecký slovník
  7. vítr – Vítr v něčí hlavě (hovorové pohrdání) – o prázdném, frivolním člověku. ► Vítr má v hlavě, chce se jen projít. Stát ve větru (hovorově) – tam, kde fouká silný vítr. ► Dědeček stál ve větru. Jděte před větrem (regionální lidový jazyk. Volkova’s Fraseological Dictionary
  8. vítr – VÍTR Proudění vzduchu vzhledem k objektu. Vítr je označen vektorem, jehož velikost je rychlost větru, měřená v metrech za sekundu nebo v uzlech. Směr větru je považován za „na kompas“, to znamená, odkud vítr vane. Slovník sportovních pojmů
  9. vítr – (cizinec) – větrný člověk, heliport, sasanka St. V mé hlavě, jako v prázdné půdě, vítr se stále pohybuje! Ostrovského. Chudoba není neřest. 1, 12. st. Pořád vám hlavou fouká nějaký vítr. Gogol. Inspektor. 4, 14. st. Pusť mě dovnitř. Mikhelsonův frazeologický slovník
  10. vítr – • pekelný ~ • šílený ~ • divoký ~ • krutý ~ • divoký ~ • zběsilý ~ • pronikavý ~ • ostrý ~ • silný ~ • hrozný ~ • šílený ~ • bouřlivě ~ • zuřivý ~ Slovník ruských idiomů
  11. Vítr – Klima Palestiny je do značné míry určováno tamními převládajícími větry. V. ze Středozemního moře v zimě přináší déšť (viz Déšť) (Lk 12), v létě pak chládek po denním vedru. Horký orientální. Biblická encyklopedie Brockhaus
  12. vítr – VÍTR, pohyb vzduchu vzhledem k zemskému povrchu, vyplývající z nerovnoměrného horizontálního rozložení atm. tlak. V. je charakterizována rychlostí (m/s, km/h, body) a směrem (N., N.-E., E. atd. Zemědělský slovník
  13. vítr – vítr (vítr) foukat, vánek, bouře, vánice, vichřice, vichřice, vánice, vánice, sněhová bouře; (pasát, simoom, sirocco, tornádo, tajfun, hurikán, cyklón, bouře, aquilon, borey, zephyr) Přináší, fouká z okna; větrem viz >> frivolní viz Abramovův slovník synonym
  14. vítr – Vítr/. Morfemicko-pravopisný slovník
  15. vítr – podstatné jméno, m., užit. velmi často (ne)co? vítr a vítr, co? vítr, (vidím) co? vítr, co? po větru, o čem? o větru a ve větru; pl. Co? větry a větry, (ne) co? větry a větry, proč? větry a větry, (vidím) co? větry a větry než. Dmitrievův vysvětlující slovník
  16. vítr – Obsesslav. indoevropské charakter. Tvořeno pomocí suf. trъ (srov. řecké iatros „doktor“ se stejnou příponou -tr-) ze stejného kmene jako winnow. Původně to bylo jméno boha větrů. Moderní větrná forma – po pádu redukovaného a změně hlásky „yat“ v e. St. suchý vítr – „suchý vítr, tedy vítr“. Shansky Etymologický slovník
  17. vítr – Pohyb vzduchu vzhledem k zemskému povrchu, obvykle horizontální. Vzniká v důsledku rozdílu v atm. tlak mezi libovolnými body. Zeměpis. Moderní encyklopedie
  18. VÍTR – VÍTR, proud vzduchu, který se rychle pohybuje rovnoběžně se zemským povrchem (vertikální pohyb vzduchu se nazývá updraft nebo downdraft). Vědecký a technický slovník
  19. VÍTR – Od slova „vítr“, nikoli v jeho doslovném, ale v přeneseném významu, větrný, nestálý člověk, o kterém vyčítavě říkali: „Takový vítr! (F) Příjmení Veter je v Unbegunově knize uvedeno jako ruské, odvozené od přezdívky Veter, ale s poznámkou, že může být ukrajinského nebo běloruského původu. Slovník ruských příjmení
  20. vítr – • Voňavý (Fofanov). • Slabá vůle (Gippius). • Bezedné (Balmont). • Serene (Balmont). • Neklidný (Giljarovskij, Surikov). • Lhostejný (Sologub). • Bezdomovci (Bashkin). • Kadidlo (Maikov). Slovník literárních epitet
  21. vítr – WIND -tra (-tru), věta. o větru, ve větru; pl. větry, -s a větry, -s; m. Pohyb proudění vzduchu v horizontálním směru. Slabý, nárazový, hurikán, vichřice. Severní, jihozápadní c. Ostře dovnitř. Najednou se zvedl vítr. Kuzněcovův výkladový slovník
  22. vítr – WIND, wind (wind), o větru, ve větru, pl. s, ov a a, ov, m. Pohyb, proudění vzduchu v horizontálním směru. Rychlost větru. Silný, lehký dovnitř. Vchod dovnitř. Postavte se do větru (tam, kde vítr vane). Rozptýlit něco do větru nebo větru. Ozhegovův výkladový slovník
  23. vítr – WIND, vítr m. pohyb, proud, proudění, proud, proudění vzduchu. Podle jeho síly může být vítr: hurikán, kavkaz. bóra: bouře, bouře (obvykle bouřka a déšť jsou kombinovány s bouří), prudký, silný, vítr: střední, slabý, tichý vítr nebo vánek, vánek, vánek. Dahlův vysvětlující slovník
  24. vítr – V’ETER, vítr, množné číslo. větry (větry jednoduché), větry-větry, muž. 1. Pohyb proudění vzduchu. Silný vítr. Nárazový vítr. Slabý vítr. Západní vítr. Vítr zesílil. Závan větru. Skrze vítr. Příznivý vítr. 2. pouze množné číslo. Ušakovův vysvětlující slovník
  25. vítr je běžné slovanské slovo indoevropské povahy, vytvořené ze stejného kmene jako v’ti – „foukat“. Tak se původně jmenoval bůh větrů. Krylovův etymologický slovník
  26. vítr – vítr m. Pohyb proudění vzduchu v horizontálním směru. Vysvětlující slovník Efremové
  27. VÍTR – VÍTR – pohyb vzduchu vzhledem k zemskému povrchu, způsobený nerovnoměrným rozložením atmosférického tlaku a směřující z vysokého tlaku do nízkého. Vítr je charakterizován rychlostí a směrem. Rychlost se vyjadřuje v m/s, km/h, v uzlech nebo přibližně v bodech na Beaufortově stupnici. Velký encyklopedický slovník
  28. vítr – druh větru. p. vítr, ukr. Viter, jiný Rus, starý Slovan. vítr ἄνεμος πνεῦμα (Supr., Ostrom.), bulhar. Vjatar, Serbohorv. vjetar, slovinština. vȇter, česky. vítr, slvts. vítr, polsky wiatr, n.-luzh. wjetš. Souvisí s winnow a podobně jako s řečtinou. Etymologický slovník Maxe Vasmera
  29. Vítr – směr B, je označen zemí světa, odkud vane, a pro zkratku se používají písmena latinské abecedy: N – značí sever, V – východ, S – jih, Z – západ, C – klid . Encyklopedický slovník Brockhaus a Efron
ČTĚTE VÍCE
Kdy kvetou jabloňové sady?