Dříve byla za chov těchto zvířat v dachách stanovena pokuta až 20 tisíc rublů a existovaly dokonce soudní precedenty. Ale mnoho letních obyvatel se stále zabývalo králíky a drůbeží. Nyní to udělají legálně
Rusové směli chovat slepice a králíky. Dekret podepsal Vladimir Putin. Podle nových pravidel je povoleno chovat drůbež a králíky na zahradních pozemcích pro vlastní potřebu. Majitelé budou muset dodržovat veterinární normy a hygienická pravidla.
Dříve byla za chov hospodářských zvířat ve vlastní chatě udělena pokuta až 20 tisíc rublů. Dodržování pravidel se však příliš nesledovalo a kontroly nebyly téměř žádné.
Evgenia má daču na jednom z předměstí SNT poblíž Moskvy. A na svém pozemku žena chová slepice a kachny. Dříve byly i husy, ale těch jsem se musel vzdát, protože chovat tohoto ptáčka je dražší. Mimochodem, sousedé si na ženu, která ptáčka chová, nestěžují. Navíc to dělají také. A vždy je o čem spolu mluvit. Jeden ze sousedů ale chová na dači také krávu. A to je pro ostatní trochu nepříjemné, říká Evgenia:
„Řekl bych, že je to dokonce jedno ze zajímavých témat k rozhovoru o kuřatech: jak se mají vaše kuřata a jak se mají vaše kachny. Jediné, co vím, jsou sousedé, kteří mají krávu, to už je problematické, protože krávy samozřejmě moc příjemně nevoní a tento zápach je někdy otravný. Vím, že jsou na tyto sousedy stížnosti.”
Loni na podzim došlo k přelomovému rozhodnutí Nejvyššího soudu. Důchodkyně, která na svém pozemku chovala několik ptáků, se dostala k nejvyšší autoritě. Za to dostala pokutu 10 tisíc rublů. Místo se nachází v SNT. A soud potvrdil, že chov hospodářských zvířat a ptáků na chatách je zakázán. Důchodkyně se snažila vysvětlit, že ptáček je pro ni velkým pomocníkem. Sousedé se jí navíc zastali s tím, že proti slepicím vůbec nejsou. Soud byl ale neoblomný.
Obyvatelka jedné ze stavropolských vesnic Zinaida, která chová kachny a slepice, říká, že dříve měl téměř každý soused krávu. Nyní většinou ptáci. Kdysi chodili inspektoři, ale nepokutovali lidi, ale prostě zapisovali, kdo co má. Ale už dlouho nechodí. Je pravda, že nikdy nepřišli do Zinaidy a má to zvláštní důvod:
„Jediná věc je jednoduchá: přišli a zaznamenali dobytek, spočítali a zaznamenali. Zapsali to do knihy domácnosti.
— Kdy to bylo naposledy?
– No, naše teta pracovala v administrativě, nikdo k nám nechodil.
Na druhou stranu, pokud někdo chová více kuřat a dobře se o ně stará, nebude to sousedům dělat velké nepříjemnosti. A i když to někomu trochu překáží, život na dači je v zásadě koncipován tak, že vždy může někdo překážet někomu jinému. Někdo s hlasitou hudbou, někdo s hlučným večírkem, někdo s velkými štěkajícími a vyjícími psy. Ne každému se ale bude líbit, že sousedova kráva pravidelně bučí, kuřata kvákají a všichni nepříjemně páchnou. A brzy ráno zakokrhá kohout nad uchem ospalého letního obyvatele.
Boris Grigorievich, žije v soukromém sektoru Rostova na Donu, kohoutí kokrhání ho vůbec nerozčiluje. Na svém pozemku má ale speciální místo, kde rád relaxuje. A na sousedním pozemku jsou slepice a kachny. A spolu s vánkem přichází i vůně. A Borisovi Grigorievičovi se to nelíbí:
„Teď je teplé léto, kdy chcete sedět a odpočívat na svých pozemcích, a odtud, když fouká vánek, je prostě nemožné sedět. Kuřata, kachny, takové věci. Řekl jsem jim, zavolal a ona řekla: dobře, uklidíme to. Říkám: očividně se prostě neuklízí, tohle se tam po nich hromadí.”
Pro někoho to nakonec bude příležitost, jak si pomoci jídlem. Pro někoho se to může stát byznysem. Připomeňme si analogicky, jak byly v Sovětském svazu rozdělovány zahradní pozemky, aby si občané mohli sami pěstovat zeleninu a ovoce. A nejedli slizké brambory z obchodu, ale své vlastní, drobivé.
