Je možné zasadit magnólii v létě?

Tato část poskytuje základní informace, které potřebujete k pěstování zdravých a krásných rostlin magnólie ve vaší zahradě.

Za předpokladu správné zemědělské technologie a dobrého výběru místa lze v jižním Primorye úspěšně pěstovat opadavé magnólie. V přírodních stanovištích magnólie preferují vlhké horské lesy (Bartels, 1974; Ovsyannikov, 1926; Rehder, 1949; Kosar, 1962, Johnstone, 1955; Kvetoucí botanické zahrady Čínské akademie věd, 1997). Při výběru lokality je vhodné zvolit takovou, která je chráněna před větrem, zejména před studenými zimními větry severozápadního směru, charakteristickými pro jih Primorye. Magnolie preferují dobře odvodněné, volné půdy, bohaté na organickou hmotu, s poměrně vysokou kyselostí (Ph 5,5-6,5). Měly by být poměrně vlhké. Magnolie však nesnášejí stojatou vodu. Magnolie celkem dobře snášejí kyselé půdy. Magnolia Virginiana roste obzvláště úspěšně v kyselých půdách. Jedním z důvodů špatného růstu magnólií je přítomnost vápna v půdě. Proto je třeba se vyhnout místům se stagnující vlhkostí, karbonátovým a zasoleným půdám.

Při výběru místa pro výsadbu jakéhokoli stromu nebo keře je třeba vycházet z jeho růstu a zvyku v dospělosti. Zároveň nesmíme zapomínat, že magnólie jsou „aristokraty“ zahrady a jejich krása by měla být vidět z různých expozic. Kromě toho je třeba si uvědomit, že magnólie nemají rády přesazování a umístění musí být vybráno po celou dobu životnosti rostliny. Vzdálenost mezi velkými rostlinami, jako je magnolie obvejčitá, by měla být alespoň 6 m. Magnolie nemají moc ráda otevřená slunná místa. Preferují rozptýlené světlo a světlý polostín. Při výběru místa výsadby je samozřejmě potřeba vzít v úvahu mikroklima, proměnlivost podmínek prostředí na malé ploše vaší zahrady a vyčlenit „teplé kapsy“ pro magnólie, které jsou v našich podmínkách méně stabilní a především pro magnólii Soulange.

Magnolie kobus, vrba, hvězdice, Lebner mohou růst na otevřených pozemcích a dekorativní formy Soulange, lilie, Siebold se nejlépe vysazují na pozemcích chráněných před přímým slunečním zářením. Magnolie jsou obvejčité, třílisté s vysokou rychlostí transpirace (Korshuk, 1974) a velkými listy a dobře se vysazují u stromů s hlubokým kořenovým systémem (borovice, dub, bříza). Pro tvorbu poupat a bohaté kvetení však potřebují osvětlení alespoň odpoledne.

Magnolie je lepší sázet na jaře (duben), protože jejich šťavnaté, křehké kořeny často při poškození hnijí a na jaře dochází k regeneraci poměrně rychle. Poměrně dobré výsledky však dávají i podzimní výsadby v říjnu. Sazenice s uzavřeným kořenovým systémem (v nádobách) se úspěšně vysazují po celé vegetační období. Sazenice se před vysazením na trvalé místo pěstují ve školce po dobu 5-8 let. Mladé rostliny jsou citlivé na přímé slunce a vyžadují přistínění. Potřebují také pravidelnou zálivku. Magnolie jsou náročné na půdní úrodnost a vláhu, dobře rostou ve volné, úrodné půdě s pH 5,5-7,0 s dostatkem vláhy. Výsadbová jáma bývá připravena předem (pro jarní výsadbu – na podzim) a ve věku 8 let by měla být dvakrát větší než kořenový bal rostliny. V tomto případě je optimální velikost výsadbové jámy 1 x 1 x 1 x 1 m. Dole je umístěna drenáž (15 cm), na ni je umístěna vrstva písku (10 cm), organické hnojivo nebo čerstvý hnůj (15 cm), poté opět vrstva písku (15 cm). Jáma je vyplněna ztrouchnivělou rašelinou, drnovou půdou a pískem (2:1:0,5). Rostlina se umístí na hromadu zeminy do středu díry, kořenový systém se narovná a zakryje zeminou. Po zhutnění půdy je třeba zkontrolovat, zda je kořenový límec na úrovni půdy nebo zda je pohřben ne více než 2,5 cm. Větší hloubka stejně jako mělká výsadba se nedoporučuje. Po výsadbě je nutná zálivka pro lepší kontakt kořenů s půdou (alespoň 1 kbelík na rostlinu). Rostlina je upevněna na kolíku. Půda musí být čerstvá, proto by měla být v prvních letech zajištěna pravidelná zálivka. Kruh kmene stromu je potřeba mulčovat. K tomuto účelu je dobré použít spadané listí, piliny, podestýlku z jehličnatých stromů. Při výsadbě nevysušujte kořenový systém. Při přesazování s otevřeným kořenovým systémem musí být kořeny pokryty tkaninou nebo plastovou fólií, která zajistí dobré přežití rostlin. Lokálně rozmnožené sazenice listnatých magnólií zpravidla uspokojivě snášejí zimu ve volné půdě bez přístřešku. Pouze ve velmi tuhých zimách nebo zimách s prudkými změnami teploty u řady magnólií (M. Sulanzha, obvejčitá, trojčetná) je poškozena horní část letorostu a jednotlivá pletiva květních poupat. Na jaře se části poškozených výhonků odříznou. Má se za to, že magnólie špatně snáší prořezávání a přesazování. Mnohaleté zkušenosti s pěstováním magnólií v Kyjevě toto tvrzení popírají (Minchenko, Korshuk, 1987). Zuk J. (1980) také uvádí, že magnólie reagují na prořezávání. Jsme stejného názoru. Při pěstování v extrémních podmínkách introdukce se koruny sazenic většinou tvoří nadměrně zahuštěné v důsledku jarního nebo zimního poškození a probouzení spících pupenů. Proto se doporučuje od pěti let provádět formativní řez odstraněním nadměrného zahuštění větví. Při řezu se také odstraní suché, ohnuté větve, které se protínají uvnitř koruny, a vyřežou se mechanicky poškozené. Řezy jsou pokryty zahradním lakem.

V prvních 3 letech po výsadbě je nutné udržovat kruh kmene stromu čistý a volný. Kruhy kmenů stromů mulčované organickými materiály (piliny, hnůj, rašelina, ztrouchnivělé listí, drcená kůra) v budoucnu nemusí být uvolněny. Mulčování izoluje kořeny, slouží jako doplňkový zdroj živin, zabraňuje narušení půdní struktury a výrazně omezuje vysychání půdy (Zuk J., 1980). Hnojit a přihnojovat po výsadbě se doporučuje nejdříve za 2 roky. Principy hnojení jsou stejné jako u ostatních plodin (před zimou se aplikují fosforečná a draselná hnojiva, na jaře dusíkatá). Krmení na list má vždy příznivý účinek.

Stav a dekorativnost rostlin závisí na správnosti a včasnosti péče.

Autor: Petukhova I.P.