Zdá se, že hmyz a zima nejdou dohromady. Někteří z mých kamarádů, kteří se dozvěděli, že miluji obě tato stvoření i tuto sezónu, jsou překvapeni: „Jak je to možné? Vždyť v zimě není žádný hmyz!“ Ale je to tak?
Hmyz samozřejmě nikam nemizí, nelétá do teplých krajů (až na velmi vzácné výjimky) – většina se skrývá, často ve stádiu larvy nebo kukly, aby v relativním bezpečí přečkala chladné období. Takový zimující hmyz lze nalézt pod kůrou stromů, v půdě a dutinách. Některý hmyz však zůstává aktivní po celou zimu. Pravda, bоVětšinu času tráví pod sněhem, kde je teplota a vlhkost vždy vyšší a stabilnější než na povrchu. Někdy se ale dostanou do vzduchu, kde je lze nalézt aktivní ve sněhu. Takže procházky zasněženými lesy a poli mohou přinést i entomologické dojmy (entomologie nazývaná nauka o hmyzu).
Kdy a kde je nejlepší čas hledat zimní hmyz? V první řadě musíme samozřejmě vzít v úvahu počasí – pokud je pro ně ještě snesitelný chlad, pak je mráz většinou fatální. Proto byste měli vyrazit hledat během tání, kdy je teplota nad -5°C, i když některé druhy snesou i teploty -10°C. Pamatujte, že zimní hmyz často preferuje místa s teplejším a vlhčím mikroklimatem – v blízkosti nezamrzajících potoků, kořenů stromů a v dutinách. Navíc je větší šance na nalezení hmyzu blíže jaru, kdy se řada z nich začne probouzet ze zimního spánku ještě dříve, než roztaje sníh.
Obr. 1. Ledovec
Život hmyzu ve sněhu v zimě není snadný. Jelikož jsou malí, snadno vychladnou a mohou doslova zmrznout – tekutiny v jejich těle ztuhnou a vzniklé ledové krystalky poruší buňky. Toto nebezpečí hrozí i tomu hmyzu, který je v zimě nečinný a nemůže se přesunout do teplejších míst – a v zimě často není možné najít oblasti s teplotami nad nulou. Naštěstí ani pokles teploty pod bod mrazu nezaručí, že tekutina ztuhne. Pokud v kapalině nejsou žádná krystalizační centra – například prachové částice – pak dlouho netvrdne, stává se t. zv. podchlazená kapalina. Aby se zbavilo možných krystalizačních center, mnoho hmyzu se s nástupem chladného počasí přestane krmit a vyprázdní svá střeva. Dalším způsobem, jak přežít chlad, je použití speciálních látek, jako je glycerin nebo cukry, které snižují bod tuhnutí tekutin v těle a také vám umožní ušetřit část vody potřebné k životu před dalším zamrzáním na vzniklých ledových krystalcích. .
Obr. 2. Štír
Ale odolat mrazu není všechno. V zimě je mnohem obtížnější najít potravu. Nejčastěji se hmyz živí řasami rostoucími na sněhu nebo na stromech, houbovými hyfami, mechy a mrtvolami jiného hmyzu. Ale oni sami se mohou stát kořistí – během tání se mnoho pavouků vydává v zimě na lov.
Koho může entomolog najít ve sněhu? Zimní hmyz lze rozdělit do dvou velkých skupin – chionobiontů и chionofily. Tato slova lze z řečtiny přeložit jako „obyvatelé sněhu“ a „milovníci sněhu“. První z nich lze nalézt pouze během sněhové sezóny, zatímco druhá lze nalézt v teplejších obdobích, i když preferují zimu.
Obr. 3. Chionea
Asi nejznámější z chionobiontů jsou ledovec и Chionea. Oba jsou zbaveni křídel, aby neplýtvali energií na let, kterou jsou nuceni šetřit (absence křídel je charakteristická i pro motýly arktických pouští). Ledovci (obr. 1) jsou příbuzní štírů (obr. 2), o čemž svědčí jejich charakteristické proboscis (podle posledních údajů se však ledovce ukazují jako bližší příbuzní blech), a chiony (obr. 3) jsou dlouhonozí komáři (obr. 4), které mnozí mylně zaměňují za malarické komáry.
Z chionofilů stojí za zmínku především zimní komáři (obr. 5), kteří také vypadají podobně jako stonožky, jsou však menší velikosti. Na rozdíl od chiones mají křídla a mohou létat. V pozdním podzimu a brzy na jaře jich můžete spatřit i hejna. Pokud jsou ledovce a chiony zastoupeny pouze několika druhy, je známo více než sto zimních komárů, z nichž asi polovina může žít v Rusku.
Obr. 4. Komár stonožka
Dalším charakteristickým zimním hmyzem jsou komáři zvonci nebo chironomidi, jejichž larvy jsou známé jako bloodworms (červení červi užívaní jako potrava pro zvířata a návnada na ryby). Zvonkové komáry lze nejsnáze nalézt v blízkosti toků bez ledu, kde mohou být poměrně četné. Na jaře můžete vidět jejich masovou produkci na hladinách jezer a rybníků, které se právě zbavily ledu.
Nějaké brouky můžete najít i ve sněhu – nejčastěji stafylinid. Tento dravý hmyz má elytru zkrácenou, takže připomínají červy a jsou spíše larvami.
Obr. 5. Zimní komár
Některé jarní ocasy jsou aktivní i v zimě, popř jarní ocasy – malý primitivní bezkřídlý hmyz, pozoruhodný svou schopností daleko skákat, a proto se jim v angličtině někdy říká „sněžné blechy“. Na rozdíl od jiných šestinohých milovníků sněhu, kterých je většinou málo, mohou tvořit velmi husté shluky. Často dokonce migrují v takových agregacích, skáčou jedním směrem a urazí 200–300 metrů za den. V únoru 2016 vyděsily shluky ocasů v oblasti Tula místní obyvatele. A lze jim rozumět: příkopy u silnic, závěje a kaluže rozmrzlého sněhu jako by byly pokryty černým filmem, ze kterého se vyklubala masa malých skákajících tvorů (obr. 6).
Obr. 6. Shluk ocasů v roztátém sněhu
Motýli mohou také vyletět na sníh během tání, i když mezi nimi nejsou žádné speciální zimní druhy – patří mezi chionoxeny („cizinec pro sníh“), to znamená, že se na sněhu objevují jen čas od času, takže nazývat je zimním hmyzem není příliš správné. Obecně platí, že blíže k jaru je na sněhu vidět hodně chionoxenů – pro entomologa zima končí dříve, než sníh roztaje.
Zimní hmyz, i když je ho málo, je stále velkou neznámou. O jejich životě, zejména těch pod sněhem, se ví jen málo. Mnohé se ví jen v obecné rovině a ještě čeká na detailní výzkum – potravní sítě (kdo co jí), chování, mechanismy odolnosti vůči chladu. A seznam druhů hmyzu nalezených v samotném sněhu je pravidelně aktualizován.
Zima není pro entomology mrtvým obdobím. Pokud vás tato věda zajímá, vaše procházky zasněženými lesy se mohou proměnit ve vzrušující hledání zimního hmyzu. Ale tato záležitost vyžaduje trpělivost – musíte pochopit, že ne každý pokus, dokonce i při tání, nutně skončí úspěchem – o to větší je radost z nového setkání. A blíž k jaru mohou být dny, kdy uvidíte spoustu hmyzu. Hodně štěstí při hledání hmyzu ve sněhu a pozorování jeho života!
Umělkyně Inga Korzhneva.
Fotografie: Alexander Prosvirov (obr. 1, 3, 5), Yulia Sycheva (obr. 2),
Sergej Lysenkov (obr. 4, 6).
