Bylo to dávno, v nepaměti. Jednoroční podzim přišel velmi brzy. Listí ještě ze stromů neopadalo, ale krutá zima už dorazila. Ptáci se začali shromažďovat v hejnech a spěchali do teplých krajin. Hadi, ještěrky, všemožná lesní zvěř, unikající před zimou, lezli do svých děr a dutin. Všechno živé buď odletělo, nebo se schovalo. Pouze malý pták s poraněným křídlem nebyl schopen odletět s hejnem a zůstal sám na otevřeném poli v pronikavém větru. Pták sedí pod keřem pelyňku, truchlí a neví, co má dělat. Opravdu budeme muset takhle zemřít? A na kraji pole začal velký hustý les. “Nech mě skočit do tohoto lesa, možná se nade mnou stromy smilují a nechají mě sedět na jejich větvích, abych přezimoval,” pomyslel si pták a chránil si poraněné křídlo a cválal k lesu.
Na kraji lesa stála krásná kadeřavá bříza. Pták k ní s prosbou:
– Bříza, hustá a kudrnatá, ať u tebe přezimuje.
“Mám hodně větví, ještě víc listů, musím se o ně postarat, abych zjistil, jestli jsi tady,” odpověděla bříza.
Pták se zlomeným křídlem cválal dál. Dívá se – stojí tam rozložitý obří dub. Začala ho prosit:
“Dub-hrdino, smiluj se, nech mě žít na tvých hustých teplých větvích až do jara.”
“Právě mě napadl jiný nápad,” odpověděl dub. “Když všechny pustíš na zimu dovnitř, nenecháš u mě jediný žalud.” Ne, ne, nenechám tě jít, jdi svou cestou.
Malý ptáček cválal dál lesem a chránil si zraněné křídlo. Přiblížila se k řece a uviděla na břehu stát mohutnou vrbu, zády k ní, čelem k řece, její větve spadly až k vodě.
“Dobrá vrbo, tvé větve jsou husté, útulné, nech mě na nich žít až do teplých jarních dnů,” ptá se ubohý ptáček vrby.
“Ztrať se, mluvím s řekou, ale nepřipadá mi, abych mluvil s nikým, koho potkám,” odpověděla hrdě vrba.
Chudák ptáček propadl zoufalství. A mělo to svůj důvod: nikdo ji nepustil, ta smůla, na zimu, všichni jí domlouvali.
Unavená a hladová putovala dál do hlubin lesa a opatrně našlapovala, aby si neporanila zraněné křídlo.
Nešťastného ptáčka si všiml zelený smrk.
– Ay-ay, chudák, kam jdeš? – zeptala se ptáčka.
“Nevím, kam jdu,” odpověděla.
-Jak to, že nevíš? – překvapil se smrk.
“Ale ne kvůli dobrému životu chodím sám lesem,” řekl malý ptáček smutně. – Jdu, kam mě mé oči zavedou.
– Proč jsi neodletěl se svými přáteli?
“Moje křídlo je nemocné, nemůžu létat.” A přišel jsem do lesa, požádal stromy, aby mě nechaly přezimovat – nikdo mě tam nepustil, nikomu to nebylo líto.
– Ach, chudák! – zvolal soucitný smrk žalostně. Pak žij se mnou. Tady si sedni na tuhle chundelatou větev – je nejteplejší.
Vedle smrku stála stará borovice. Také jí bylo toho ptáka líto.
“Moje větve nejsou tak silné, nejsou tak teplé, ale ochráním tě před studenými severními větry,” řekla.
Pták vlezl do velmi silných smrkových větví a borovice ho chránila před studeným větrem.
Na osudu ptáčka se podílel i jalovec rostoucí mezi smrky a borovicemi.
“Nenech se odradit, ptáčku, celou zimu tě budu krmit svými bobulemi.”
Zraněný pták tedy žil dobrý život. Jedné noci vítr zesílil a zuřil. Trhal větve stromů tak, že z nich pršelo listí. Větru se to líbilo, chtěl svléknout všechny stromy donaha, ale než to udělal, rozhodl se zeptat Frosta:
– Otče Froste, měl bys otrhat listí ze všech stromů nebo je na některých nechat?
Král chladu, Frost, řekl:
– Otrhejte z bříz, vrb – ze všeho, co se obléká do listí. A nedotýkejte se těch stromů, které vzaly ptáčka pod ochranu, nechte je zůstat zelené po celou zimu.
Vítr se neodvážil neuposlechnout otce Frosta a nedotkl se ani smrku, borovice a jalovce. Zůstaly tedy navždy zelené až dodnes.
Proč jsou borovice a smrky věčně zelené: [Čuvašská lidová pohádka] / S. I. Shurtakova // Čuvašské legendy a pohádky. – Cheboksary, 1979. – S. 20-22
© 2009–2023 Národní knihovna Čuvašské republiky. Při použití materiálů webu je vyžadován odkaz na zdroj.
Obsah: 1. Vliv ročních období 2. K čemu je jehličí 3. Proč je jehličí mrazuvzdorné 4. Proč je jehličí vždy zelené 5. Opadání jehličí Listnaté stromy rostoucí v mírném podnebí ztrácejí na podzim listy. Mění barvu listů, aby je později shodily. Ale jehličnaté rostliny si zachovávají svůj „letní“ stín po celý rok. Proč je smrk vždy zelený? Proč se na ně životní aktivita jiných stromů nevztahuje? Ukazuje se, že existují přírodní vzory, díky nimž je jehličí stále zelené. Následuje odpověď na tuto otázku.
Vliv ročních období
Opadavé rostliny si v létě udržují zelenou korunu a na začátku zimy shazují listy, protože v chladném období nejsou užitečné. Listy nejsou odolné proti chladu a v takových drsných podmínkách zemřou. Z tohoto důvodu se jich stromy předem zbavují a samy upadají do zimního spánku, aby na jaře vyrostly nové mladé zeleně. Čerstvé listy mají bohatý zelený nádech, který vzniká díky přítomnosti chlorofylu. Tato látka spouští fotosyntézu, která rostlinám dodává živiny. Proces fotosyntézy probíhá ve slunečním světle, což vede k uvolňování kyslíku. Za temných nocí nemohou rostliny provádět fotosyntézu, absorbují kyslík a uvolňují oxid uhličitý, jako všechny živé organismy. Pouze přítomnost jasného světla jim umožňuje jednat jinak. V jižních zemích, kde nepanují mrazy nebezpečné pro listí a kde je po celý rok hodně slunečního záření, zůstávají místní stromy zelené. Z jehličnatých rostlin lze k jižním zařadit pouze cypřiš a některé druhy horských borovic. Typicky jsou jehly považovány za typickou severní třídu rostlin. V chladných zeměpisných šířkách je letní sezóna krátká a teplých slunečných dnů je ještě méně. Pro listnaté stromy je vhodnější každoročně shazovat listy, aby přezimovaly, protože s listy se zbavují i přebytečné vlhkosti, která často vytváří riziko vzniku trhlin na kmeni při mrazech. Chlorofyl se z listů odpařuje, získávají sytou barvu, po které se odtrhnou a spadnou na zem. Jehličnany ale v zimě spát nemusí.
K čemu jsou jehly?
Tenké podlouhlé jehly příznivě snášejí chladné počasí, nebojí se chladu a omrzlin. Jehlice jsou upravená zeleň, která vyžaduje menší plochu kvůli jejich kompaktní velikosti. Zmenšuje se plocha, kde může probíhat fotosyntéza, snižuje se i riziko poranění stromu nízkými teplotami a větry. Problém malé plochy pro jehlice pro fotosyntézu odpadá díky hustým načechraným jehličkám.
Proč jsou jehlice mrazuvzdorné?
Pryskyřice zabraňuje zamrzání a odumírání jehličí při teplotách pod nulou v zimě. Jehly obsahují méně vody než listy, díky čemuž jsou odolnější vůči chladnému počasí. Jehličí má tenký, ale odolný voskový film, který zároveň chrání pichlavou rostlinu. Při silném chladu mohou jednotlivé jehly zemřít, ale to je pozorováno pouze u mladých výhonků, které ještě nevytvořily silnou tepelnou ochranu.
Proč jsou jehličí vždy zelené?
Smrk v zimě nespí, ale jeho růst se v tomto období zpomalí nebo úplně zastaví. Na jaře rostou nové větve, šišky vyblednou a tvoří se v teplém letním období. V zimě si strom zachovává svůj stávající stav. Chlorofyl zůstává v jehličí, takže jehličí zůstává zelené po celý rok. K udržení hladiny chlorofylu strom nepotřebuje téměř žádné živiny a nadýchaná koruna rostlinu nezatěžuje, takže nepouští jehličí.
Otázka, proč je smrk zelený po celý rok, je mezi dětmi ve věku od 5 do 11 let jednou z nejoblíbenějších.
Jehly padají
Staré jehlice se každý rok vyměňují za nové, stejně jako olistění běžných rostlin. Do 12 měsíců je vyměněno 80 % jehel. To se děje hladce, lidským okem nepostřehnutelně, takže strom vždy vypadá krásně a načechraný. Pokud jehličnaté stromy shazují velké množství jehličí, dochází k chorobám jehličí. Hnědý odstín a žloutnutí jehel je také považováno za známku onemocnění. Zdravý vánoční stromeček by měl být vždy zelený.
Modřín je výjimkou z pravidla: na podzim jeho jehlice získá nažloutlý odstín, po kterém opadávají. Na jaře rostou nové jehličí.
Jehličnaté stromy si za dobu své existence vyvinuly mnoho vnitřních biologických procesů, které jim umožňují žít v drsných přírodních podmínkách. Jejich hojivá pryskyřice chrání před poškozením a poskytuje dezinfekci. Paraziti nemají rádi jehly. Řezaný smrk si uchová zelenou barvu po dobu 3-8 týdnů. Poté jehly odletí. Listnaté stromy chřadnou mnohem rychleji. Zelený odstín smrku pochází z chlorofylu, který obsahuje. Zajišťuje proces fotosyntézy a správné fungování stromu. Zelená barva vydrží po celý rok, protože jehličí na podzim neshazuje korunu. Jehlice vytrvale přezimují a nevyžadují živiny pro podporu života. Jehličnaté stromy budou stálezelené i v severních zeměpisných šířkách.
Obsahuje:
- . Vliv ročních období
- . K čemu jsou jehly?
- . Proč jsou jehlice mrazuvzdorné?
- . Proč jsou jehličí vždy zelené?
- . Jehly padají
