Historie arabského koně sahá několik tisíc let zpět. Ještě v době bronzové se používaly ve válečných vozech.
Nikdo neví, kde a kdy byl domestikován první čtyřnohý kůň. Někteří arabští historici tvrdí, že na Arabském poloostrově. Předpokládá se, že zvíře, které se později stalo známým jako arabský kůň, domestikovali asi před 4 tisíci lety současníci starých Egypťanů, Chetité, kteří jako první začali používat vozy tažené koňmi. Plemeno bylo později vylepšeno na Arabském poloostrově a bylo použito k vylepšení mnoha jezdeckých a tažných plemen, včetně orlovského klusáka. Po více než tisíciletí byl kůň chloubou arabského beduína, jeho přítele a bratra. Osud nomáda a válečníka závisel na něm. Rychlé nohy arabských koní, o kterých se říká, že „pijí vítr“, se zapsaly do historie chalífátů a nesly jejich zuřivé jezdce ke břehům Atlantského oceánu. O důležitosti koně v životě Arabů svědčí tradice úcty, podle níž je otec na prvním místě, host na druhém a kůň na třetím.
Udržet koně v pustém písku není snadné. Není divu, že Arabové říkají: “Kdo má ženu a koně, nikdy nezná mír.” Arabové ve středověku milovali své koně více než své manželky, starali se o ně něžněji než o děti a nechápali ty vzácné básníky, kteří jejich koně nechválili. Ve staletích nedávné minulosti, během bezčasí, které postihlo Araby, arabské stádo uschlo a čistokrevní koně se stali vzácnými.
Na počátku 30. let nebylo na celém Arabském poloostrově více než dvě stě koní. Západ se seznámil s mistrovskými díly arabského výběru získanými před více než tisíci lety, během středověkých arabských výbojů. Rychlá, neúnavná jízda a jezdci ve třmenech, které Evropa neznala, ohromili Evropany v dobách, kdy kavalérie byla „bohem války“. „Arabský“ neztratil své rychlostní kvality v průběhu staletí. V posledních letech byl v Sýrii zaznamenán světový rychlostní rekord v závodech na dlouhé tratě. Jeden z koní zdolal 90 km dlouhou trať za něco málo přes tři hodiny.
Nyní po celém světě mimo arabskou oblast žije asi jeden a půl tisíce koní arabského plemene. Spojené státy mají podle arabských expertů největší genofond, ale ne nejlepší. Ve Spojených arabských emirátech je podle Adnana Sultana více než 3 tisíce arabských koní tří typů – „Hamdaniya“, „Saklawiya“ a „Shuueima“. Arabští koně chovaní na Arabském poloostrově jsou považováni za nejlepší a koně ze Saudské Arábie jsou považováni za nesporné favority mezi nejlepšími.
Saúdská Arábie, kde vědí hodně o koních, jejichž rodokmeny jsou zaznamenány až v desáté generaci, začala s oživováním chovu koní zhruba před 40 lety. Nyní je v zemi téměř 70 chovatelů koní a v oblasti chovu koní jsou autoritativní odborníci. V království jsou chovány čtyři typy arabských koní: „Kahila“, „Hamdaniya“, „Abiya“ a „Sautiya“. Důležitou roli hraje specializované jezdecké centrum založené 35 kilometrů od saúdské metropole v údolí Dirab. Kromě toho bylo v Saúdské Arábii vytvořeno muzeum chovu koní s videotékou a uměleckou galerií a také knihovna, kde duše nachází křídla nad poetickými antologiemi věnovanými krásným arabským běžcům. Dnes, znovu, jako před tisíci lety, ženy v saúdskoarabských polovičkách harému začaly truchlit a žárlit na své muže kvůli jejich koním.
Arabský kůň je fantazie v těle. Má výrazné anatomické a fyziologické rysy, které mu poskytují zvláštní místo mezi ostatními koňskými příbuznými. Koně se dnes chovají hlavně pro krásu. Navenek se „Arabec“ vyznačuje malou, krásnou, harmonicky naostřenou hlavou ve tvaru obrácené pyramidy, hladkou kůží s krátkými vlasy, širokými lícními kostmi a suchými tvářemi a velkými nosními dírkami. Mají široké čelo, zdobené bílou hvězdou, velké, vypouklé černé oči s hustými řasami, daleko od uší. Stavba jejich těla se vyznačuje pevností a rovnováhou kostní kostry a dokonalostí dýchacího ústrojí. To druhé se vysvětluje velkým objemem hrudníku, šířkou nosních dírek a vůbec dýchacích cest, což zajišťuje vydatný přísun kyslíku do plic. Horká jižanská krev rodáka z pouštních oáz Arábie má navíc vysoký obsah hemoglobinu, který tělu umožňuje rychle absorbovat kyslík.
Koně tohoto plemene se vyznačují plodností, která v průběhu let neklesá jak u klisen, tak u hřebců. Váží přibližně 500 kg. V jejich páteři je pouze 23 obratlů – o jeden méně než u koní jiných plemen, od kterých se liší menší velikostí, vysokou rychlostí a vytrvalostí. Arabští koně milují hudbu a dokonce se na ni snaží tančit. Někteří odborníci vybavují tyto koně schopností počítat a porovnávat jejich inteligenci s myslí dítěte.
Odborníci je považují za nejinteligentnější koně, všímají si jejich dobré paměti, poslušnosti, oddanosti majiteli, schopnosti rychle poslechnout jakýkoli povel jezdce a schopnosti přizpůsobit se změnám počasí.
Na výstavách koní se posuzuje krása hlavy a krku, nohy a tělesné proporce a ladnost pohybu. Používání kosmetiky a jakýchkoliv barviv při přihlašování koní na soutěž je zakázáno. Povolena je pouze bezbarvá vazelína, tuky a křída na zdobení kopyt. Řasy lze z očí částečně nebo úplně odstranit, ale chloupky kolem očí, nosu, rtů, uší i v samotných uších by měly být ponechány. Je zakázáno uměle měnit tvar očí. Koně označené zakázaným způsobem nesmí soutěžit.
V děloze se často prodávají koně se známým rodokmenem různých barev: od popelavých po modročerné a skvrnité. Stály minimálně 70 tisíc eur. Prodejní cena slavných arabských koní je několik milionů eur. Jsou chováni téměř ve všech zemích Blízkého východu a severní Afriky. Spolu s „araby“ je velmi ceněna egyptská odrůda čistokrevného arabského koně, jehož velkolepost je obdivována do takové míry, že ho člověk chce obejmout jako ženu za krk labutě.
- Jezdecká federace SAE
- Jezdecké kluby ve Spojených arabských emirátech
- Dostihová dráha Meydan
- Godolphin dostihový hřebčín
- „Obejmu koně“, článek v časopise „Ruské emiráty“, autor – Viktor Lebedev