Jaké funkce plní root?

Tímto materiálem otevíráme sérii článků, ve kterých vám představíme kořenový systém stromu.

Vysvětlíme přístupnou formou:

Co je kořenový systém?
Jak se vyvíjí;
Za co je ve složitém organismu stromu zodpovědný kořenový systém?
Co to ovlivňuje;
Jaké škody může kořenový systém stromu způsobit komunikacím nebo základem?

Funkce kořenového systému stromů

Kořenový systém stromu plní několik základních a velmi důležitých funkcí:

vstřebávání vody, minerálních a organických živin z půdy,
jejich transport do kmene stromu,
fyzické zajištění stromu ve vzpřímené poloze.

Tyto funkce jsou vykonávány komplexně, tj. jsou vzájemně propojeny a simultánně, narušení nebo zastavení jedné z nich nevyhnutelně způsobí odumírání kořenového systému a v důsledku toho odumření stromu. Kořeny jsou schopny syntetizovat složité organické sloučeniny nezbytné pro normální fungování stromu.

Tenké kořeny nejaktivněji absorbují vodu a živiny v ní rozpuštěné z půdy. Liší se strukturou a funkcemi, které vykonávají. Malá část jemných kořenů je schopna intenzivně dorůst do délky, čímž tvoří axiální strukturu kořene (jeho růst do délky). Takové kořeny se nazývají vysoký. Jejich hlavní hmota, zastavující svůj délkový vývoj brzy, se intenzivně větví a tvoří tzv. laloky. Tyto kořeny na rozdíl od růstových pouze přijímají vodu s živinami a jsou tzv sání.

Také v kořenovém systému stromu jsou kořeny hlavní – mladé konce kořenů a jejich větví – a sekundární, tvořící zbytek kořenové hmoty.

Hlavní (sání nebo absorpce) mají schopnost absorbovat vodu z půdy s živinami v ní rozpuštěnými.

Sekundární kořeny transportují vodu a živiny do kmene stromu, proto se jim říká vodivý.

Vodivé kořeny plní i další důležité funkce. Především jsou nosiči savých kořenů, t.j. jsou základem, na kterém se tvoří aktivní část kořenů a jejich savý povrch. V pletivech vodivých kořenů se hromadí zásoby organické hmoty produkované stromem. Vodivé kořeny plní jednu z nejdůležitějších funkcí, která zajišťuje biologickou stabilitu stromu – obnovení aktivní části kořenů, ztracených z toho či onoho důvodu, jakož i zvýšení počtu aktivních kořenových větví během růstu strom, když jejich předchozí počet přestane stačit k zajištění jeho normálního života.

Umístění a struktura kořenových systémů stromů

Všechny prvky kořenového systému jsou rozděleny do tří kategorií: tyč kořeny, horizontální kořeny, vertikálně větve z horizontálních kořenů. Liší se nejen umístěním, ale i strukturou.

ČTĚTE VÍCE

Jaký orgán nemá rád česnek?

Struktura kořenových systémů stromů se v období od růstu sazenice do velmi vysokého věku stromu výrazně mění. Zpočátku malý, hlavní kořen se postupně vyvine v mocnou, organizovanou a propojenou sbírku kořenů. Tento proces probíhá po celou dobu života stromu: neustále se objevují a rostou nové útvary kořenového systému, dochází k hromadění kořenového dřeva a současnému odumírání, ztrátě některých z těchto útvarů z živého systému s následnou přeměnou na půdní organickou hmotu a další mineralizace. Transformace původně vznikajícího kořenového kořene na silný a komplexní kořenový systém probíhá v období růstu stromu nestejným tempem. Nejaktivněji se vyskytuje v mladém věku a ve věku 40 let získává kořenový systém stabilní vzhled, po kterém jsou změny, které se v něm vyskytují, čistě kvantitativní.

V botanice se na základě morfologických charakteristik rozlišují dva hlavní typy kořenových systémů: stěžejní и vláknitý. Kořenový systém vláknitého typu se vyznačuje tím, že od samého počátku jeho tvorby neexistuje žádný hlavní (kohoutek) kořen nebo není jasně vyjádřen. Kořenový systém kohoutkového typu se vyznačuje přítomností dobře definovaného kohoutkového kořene. Tento typ je charakteristický pro dřeviny a keře, stejně jako pro některé druhy bylin (šťovík, vojtěška atd.).

Mykorhiza je symbióza různých hub s nasákavými kořeny (kořenovými vlásky). Jinak známý jako „kořen houby“, protože tkáně kořene a houby spolu úzce souvisí.

Půda – stanoviště a tvorba kořenového systému stromů

Organické látky ve formě zbytků odumřelých kořenů, různých kořenových exsudátů, ale i intenzivně se vyvíjející mikroflóra ovlivňují fyzikální vlastnosti půdy (hustotu, vláhovou kapacitu, tepelnou vodivost, chemické složení atd.), na kterých růst a vývoj závisí na kořenových systémech.

Tyto vlastnosti půdního prostředí ovlivňují kořeny dřevin různým způsobem. Počínaje změnami ve směru vývoje a rychlosti růstu až po změny v růstu délky a průměru. Mechanické vlastnosti půdy, zejména její hustota, přímo ovlivňují kořeny. Růst kořenů mnoha stromů se zastaví při hustotě půdy 1,4–1,5 g/cm 3 .

Náhlá a významná změna ve struktuře půdy, například v důsledku zhutňovacích zón nebo pluhu, vážně brání rozvoji kořenů. Struktura půdy může být značně ovlivněna zpracováním půdy, přejížděním, otřásáním, pohybem vlhkou půdou, zavlažováním a odvodňováním.

ČTĚTE VÍCE

Kolik spotřebuje motorka na 100 km?

Vzduch hraje rozhodující roli v dýchání kořenů, životě mikroorganismů a mykorhiz.

Nasycení půdy vzduchem závisí na objemu pórů a jejich velikosti. Velký počet velkých pórů snižuje kapacitu zadržování vody (kapacitu zadržování vlhkosti). Proporcionální poměr velkých, středních a malých pórů zajišťuje optimální množství vzduchu a vody v půdě pro růst rostlin. Pro výměnu oxidu uhličitého vzniklého v půdě (při procesu dýchání) s venkovním vzduchem je nutný dostatečný objem pórů. Dvě třetiny oxidu uhličitého v půdě pocházejí z mikroorganismů. Stabilní struktura oddělených částic s částicemi přijatelné tuhosti podporuje dobrou výměnu plynů.

Suberinizace je proces akumulace látky suberin v kořenových tkáních, jehož výsledkem je suberizace exodermis. To vede ke snížení schopnosti kořenových pletiv absorbovat vodu.

Aby kořeny fungovaly, je nutné určité množství vláhy v půdě. V podmínkách nedostatku vlhkosti její zvýšení v půdě stimuluje růst kořenů. Na podmáčených půdách má zase negativní vliv přebytečná vlhkost.

Když vlhkost v půdě klesne na úroveň mrtvé zásoby, kořenové vousy odumírají, zvyšuje se suberinizace absorbujících kořenů a následně odumírají rostoucí kořenová zakončení a jemné kořeny.

Schopnost hlíny, jílu a organických částic zadržovat vodu poskytuje vegetaci stagnující půdní vlhkost, ve které se rozpouštějí živiny. Půdní vlhkost je přiváděna srážkami, podzemní vodou a kondenzací z atmosféry (rosa, mlha) způsobená diferenciací teplot mezi pokryvy a půdou.

Zhutnění půdy a výsledný nedostatek vzduchu způsobují značné poškození kořenové aktivity. Pro zajištění životaschopnosti stromu je důležitá kyprá, dobře provětrávaná půda (nejlépe s povrchem odpovídajícím celkovému povrchu koruny).

Různé projevy zhutnění půdy způsobují určité léze

Zpočátku nenápadně: odumírání kořenů, snížení životaschopnosti as tím spojená odolnost vůči napadení škůdci, výskyt lézí a ran, výskyt hniloby.
Pozorovatelné známky poškození: řídkost olistění, menší velikost listů a jejich žloutnutí, zasychání tenkých větví, suché oblasti koruny, obnažení v oblasti vrcholu koruny až výskyt suchých vrcholů , zpomalení růstu, poškození houbami (jejich plodnice jsou viditelné) a dále až do uschnutí a odumření stromu.

Ve fázích předcházejících zasychání tenkých větví je ještě možná regenerace pomocí opatření ke zlepšení půdy, jako je její kypření, odstranění pokryvu nebo terénní úpravy. Pak pomohou jen radikální opatření – výměna půdy, provzdušnění a obnova koruny.

ČTĚTE VÍCE

M můžete stříkat kosatce?