V jihovýchodní části pouště Karakum (asi padesát kilometrů severně od Buchary) se nachází „Shafrik Forestry“.
“Odkud pochází les?” – vyvstává otázka při pohledu na holou písečnou pláň, sem tam kopcovitou s velkými kuchugury – dunami. Ukázalo se však, že lesnictví s dobrými budovami a nápisem není v žádném případě přelud pouště. Jak se na takovou ekonomiku sluší, náhodou jsem tam narazil na vzrostlé lesy „vhodné ke kácení“ a mladé lesní plantáže neboli „lesní plodiny“, jak jim lesníci říkají, a školky s hustými křovinami mladých výhonků stromů.
Po lesních usedlostech můžete chodit i jezdit desítky kilometrů. A neúnavně vás bude následovat jakýsi společník – saxaul. Jak si ho neocenit za to, že zde úspěšně roste a vesele se dožívá 150-200 let.
Ve středoasijských pouštích můžete najít saxaula černého a saxaula bílého. První se osvědčil jako milovník soli a vyskytuje se hlavně na slaných močálech, ale bílý saxaul se nebojí ani „mrtvých“ písků. Rostou jako malé stromy nebo keře (černé jsou vyšší).
Saxaulský les se samozřejmě nedá srovnávat s našimi středoruskými lesy nebo sibiřskou tajgou. Z dálky, i když není vysoká, je to hustá, hustá lesní houština, a když se přiblížíte, saxauly jsou od sebe vzdáleny jakoby v zahradě v uctivé vzdálenosti. Můžete mezi nimi volně cestovat na koni nebo dokonce v autě. Pokud v tomto neobvyklém lese ještě najdete alespoň nějaký úkryt před vytrvalými pouštními větry, pak není o ochraně před spalujícími paprsky pouštního slunce o čem přemýšlet.
Jejich koruny se rozprostírají, s mírně plačícími větvemi, dokonce i uprostřed léta, připomínají naše listnaté stromy v zimním oblečení, stojící holé, bez listí. Namísto listů má bílý saxaul krátké ostré šupiny na tenkých výhonech, zatímco černý saxaul takové šupiny nemá. Nahrazují je mladé zelené výhonky, které mimochodem každoročně opadávají jako listy.
Příroda urazila saxaul a květiny. Pravda, jako většina dřevin vykvétá každoročně, ale jeho drobným nenápadným kvítkům bude málokdo věnovat pozornost. Kupodivu ale svým vzhledem a strukturou připomínají květy známého plevele quinoa. Ukazuje se, že podobnost není náhodná. Botanici považují tyto dvě zdánlivě tak odlišné rostliny za blízké příbuzné a řadí je mezi členy společné čeledi – Chenopodiaceae. Saxaulské stromy plodí ve velmi raném věku: 3-4 roky a od 6-12 let starého stromu můžete sklidit až 5 kilogramů. (150-200 kilogramů semen na hektar saxaulského lesa).
Semena Saxaul dozrávají a opadávají na konci podzimu a klíčí již při prvním tání v lednu. Lesníci obratně řídí výchovu saxaulské „mládeže“. Ve druhé polovině podzimu se organizuje sklizeň (současně se větve saxaulu „očmuchávají“ nebo „tvarují“ zdola nahoru) a koncem prosince nebo začátkem ledna se semena vysévají do písečné rozlohy pouště. Tento spěch je způsoben schopností semen rychle klíčit a stejně jako semena našich topolů nebo vrb rychle ztrácet svou životaschopnost.
V minulosti se saxaul vyséval ručně. Nyní se používá aeroseeding. Ručně bylo možné zasít maximálně pět hektarů za pracovní den, ale letoun za stejnou dobu obdělá asi 3000 hektarů.
Saxaul je cenným strážcem pouště. Pěstuje se tu ale nejen na zpevnění písku nebo na dřevo. Husté mladé výhonky saxaulu a malé větve vzrostlých rostlin slouží jako vynikající potrava pro velbloudy a ovce.
Je zajímavé sledovat růst mladých rostlin saxaulů. Sotva založené sazenice svými kořeny neúprosně sledují vlhkou vrstvu půdy a v poušti je velmi pohyblivá a postupně se s rostoucí teplotou vzduchu posouvá hlouběji. Kořeny dohánějí vlhkost a vyvíjejí poměrně dobrou rychlost: v prvním roce často zakryjí více než tři metry v zemi.
Kořeny rostou mnohonásobně rychleji než přízemní stonky a v dalších letech, někdy dosahující délky dvaceti až třiceti metrů, dorůstá samotný saxaul černý za 20-25 let do výšky 7 metrů s tloušťkou kmene kolem 30 centimetrů. Skvrnité, nevzhledné saxaulské stromy, ale jaký poklad jsou v poušti. Z hlediska výhřevnosti je saxaulské palivové dřevo téměř stejně dobré jako uhlí. Ne nadarmo se mu ve Střední Asii s láskou říká „naše zelené uhlí“. „Zelené uhlí“ se také vyznačuje vysokou měrnou hmotností, rychle se potápí ve vodě, poměrně snadno se láme a vůbec se nedrolí. Ze saxaulského dřeva se pálí vysoce cenné uhlí, z jeho větví se pálí potaš.
