Na prořezávání aktinidií není nic složitého. Tak říká agronom a šlechtitel, který vyšlechtil dvě odrůdy aktinidií, Pavel Chebukin, ale prořezávání aktinidií stále vyvolává mezi zahrádkáři mnoho otázek. Pro mnohé je to jedna z nejobtížnějších plodin na prořezávání. Pokusme se proto provést korespondenční mistrovskou třídu, která se ve všech fázích podrobně zabývá. Účastníky této mistrovské třídy byli agronom Pavel Chebukin, majitel aktinidie a pozemku v oblasti Vesennyaya Alexander Khlopenyuk a redaktorka časopisu Victoria Burkova. Promluvme si o základních pravidlech a technikách prořezávání.
Pokud máte v rukou zahradnické nůžky a chystáte se stříhat aktinidii, pak by se v důsledku prořezávání měla rozmotat houština vinné révy a keř by měl mít ideálně tvar stromu na vysokém kmeni. Pak bude snazší péče o aktinidii. Kromě toho, bez prořezávání, aktinidie začíná pravidelně přinášet ovoce. Silně zahuštěný keř je hůře větraný a špatně plodí, protože k opylení nedochází pod souvislým zápojem listů a větví, plodí se málo, tvoří se především na větvích, které jsou nahoře nebo na okraji, kde je pyl dosáhne. Výsledkem podopylování je hrách z bobulí.
První věc, kterou při řezu dospělou plodnou aktinidii uděláme, je prozkoumat ji a rozhodnout se, které kmeny necháme. Zpravidla musíme ponechat dva kmeny, alespoň tři, pokud nám některý z kmenů vyvolává pochybnosti a v příštím roce bude možná potřeba jej vyměnit. Vybíráme vytrvalé, zdravé, nejvyšší a nejmohutnější kmeny. Zpravidla jsou nejstarší, ale protože aktinidie žije minimálně 50 let, je to normální. Čím je kmen starší, tím vyšší je řád větvení a u všech ovocných stromů platí, že čím více větvení, tím aktivnější plodování je. Jediné, co musíme tyto kmeny prohlédnout, aby na nich nebyly zjevné vady – velké praskliny, léze, zlomy, shnilá místa.
Jak můžete vidět všechny vady, když je na kmeni kůra? S největší pravděpodobností je prasklý nebo oloupaný, v takovém případě ho lze bezpečně odstranit. „Nehřeje“ a nehraje žádnou roli při zimování rostliny. Ale když se podíváte na chlopně této kůry, pravděpodobně tam uvidíte hmyz, který se usadil na zimu. Loupáním kůry odstraníte část škůdců.
A loupání kůry u aktinidií je přirozený proces, který lze přirovnat k línání u plazů.
Jednou z hlavních chyb zahradníků při prořezávání je ponechání pařezů. Aktinidie se stejně jako ostatní ovoce krájí do kroužku. Zanecháním pahýlu tím otevíráme brány infekce. Pokud pečlivě prozkoumáme větve, které zůstaly při předchozím řezu nebo odlomené, vidíme uprostřed větve černou.
 |  |
Myslíme si, že každý letní obyvatel si snadno představí větev rybízu zasaženou sklem: řez bude černý. Totéž se může stát s aktinidií. Pokud odřízneme starý pařez, může být uvnitř černota, pouze aktinidie je ovlivněna žíravým pařezem. Jedná se o škůdce, jehož cílem je sestoupit podél kmene pod úroveň terénu, kde v půdě žíravá dřevina žije a vykrmuje se 2-3 roky. Pokud je keř zralý, nemůže mu moc ublížit, ale pokud je keř mladý a do kmene pronikl žíravý strom, může keř uhynout. Pamatujte: pokud opustíme pahýl, problémy začnou v blízkosti pahýlu na kmeni. Pokud tedy řežeme větve na kmeni, je potřeba je seříznout správně – do kroužku. Poté se v místě řezu vytvoří kambium a řez se utáhne. A na levých pahýlech se mohou usazovat houby a nemoci. Pokud tedy při prořezávání objevíte pahýly, nesprávně vyrobené a scvrklé odřezky, je potřeba je rozřezat do kroužku a dezinfikovat síranem měďnatým nebo některými přípravky obsahujícími měď. Použít můžete zahradní smůlu nebo speciální tmely, které běžně používáme při řezu ovocných stromů.
 |  |  |
Všechny přebytečné kmeny vystřihneme zahradnickými nůžkami nebo je vystřihneme u paty keře a začneme keř osvobozovat od všech větví, které rostly na vzdálených kmenech. Jakmile to uděláme, obraz se vyjasní a bude pro nás snazší a jednodušší řešit další prořezávání. Přibližně 50–70 % řezu tvoří odstranění větví z uříznutých kmenů keře.
Poté, co jsme keř osvobodili od větví z nařezaných kmenů, začneme tvarovat a čistit to, co zbylo.
Оprořezávání zbývajících větví závisí na tom, kolik prostoru jsme vyčlenili pro jeden keř aktinidie, který roste v sousedství, který slouží jako opora pro aktinidii, a jaká je výška této podpory. Pokud větve, které bychom pravděpodobně chtěli opustit, přesahují určené hranice, proplétají se sousedním keřem, proplétají ovocné stromy, musíme je zkrátit. Pomocí řezu bychom se měli přiblížit tomu, že aktinidie bude připomínat právě onen strom vzniklý na vysokém kmeni.
Vyřízli jsme všechny větve vytvořené na kmeni. Necháme je ve výšce, kde se nám bude hodit později sklízet, tvarovat a ořezávat. Tato výška je 1,4 – 1,8 – 2 metry. Při výběru této výšky se každý řídí svou vlastní výškou. V této výšce se větve většinou rozmístí po natažených drátech nebo se zhotoví konstrukce typu pergoly. Actinidia se nejlépe pěstuje na podpěrách.
Dalším krokem je najít a vyříznout všechny suché větve.
Dále začneme prohlížet a rozmotávat spletence. Větev při hledání opory může proplést sousední větev nebo část kmene.
Tyto závity mohou být tak husté, že pletená větev začne vysychat a může odumřít. Všechny takové kudrlinky je třeba rozmotat, zvláště pokud byla spletena slibná větev, z níž pocházejí větve příštího řádu. Často na něm zůstávají zúžení, jako by byla rostlina opletena a proříznuta drátem. Tato zúžení se příští léto vyhladí a větev bude nadále normálně růst. Někdy se může ukázat, že natažená větev je suchá, pak ji vyřízneme.
Dále vystřihneme plodonosné větve..
Jsou vidět okamžitě. Jedná se o větve, které jsou porostlé drobnými větvičkami, na kterých jsou patrné stopy po stopkách. Tyto větve nemohou znovu nést ovoce, postupně uschnou, proto je naším úkolem je odříznout. Takové větve lze velmi snadno identifikovat: rostou na nich malé větve ve svazcích, připomínají jelení parohy.
Při řezu necháváme jednoleté přírůstky, tzv. bičíky, ve kterých se skrývá budoucí úroda. Jedná se o hladké, rovnoměrné větve, které nemají žádné větve.
Pokud jsou velmi dlouhé a přesahují limity přidělené pro keř, zkrátíme je. Větev po prořezání se začne příští rok větvit. Již jsme si řekli, že čím více větví druhého a třetího řádu, tím větší úroda. Jak dlouho stříháme dlouhé palice? Záleží na tom, kolik prostoru jste svému keři vyčlenili. Actinidia je mohutná rostlina, takže pro každý keř můžete bezpečně vyčlenit 3–5 metrů plochy. Pokud je ale málo místa, nebojte se větve zastřihnout, sklizeň to neovlivní. Na krátkých větvích bude plodů méně, ale budou větší.
Kdy prořezávat aktinidii? Můžete začít v listopadu, ale pokud nemáte čas, můžete prořezávání provést v prosinci a lednu, ale únor je posledním měsícem, kdy ještě můžete prořezávat. Je vhodné jej absolvovat do poloviny února. Za každého krásného dne, když nefouká silný vítr, když chcete uprostřed zimy pracovat na zahradě, můžete aktinidii prořezat.
Actinidia je dvoudomá rostlina, nebo, dalo by se říci, bisexuální. Pro opylení a násadu plodů jsou potřeba samčí i samičí exempláře. Je možné naroubovat větev samčí rostliny na samičí keř, aby samčí réva nepěstovala samostatně? Podle Pavla Chebukina je takové roubování možné, ale samčí větev si budete muset dobře označit, abyste ji při dalším řezu nevyřízli. Kdysi byly do výsadbové jámy zasazeny dvě sazenice, chlapec a dívka. Možná s tím souvisí legenda o bisexuálních aktinidiích, ačkoli všechny druhy aktinidií jsou dvoudomé. K nesení ovoce potřebují samčí a samičí exempláře. Pokud máte vysazenou pouze samičí rostlinu a ta plodí, znamená to pouze, že někde v okolí je samčí rostlina, jejíž pyl opyluje vaši samičí rostlinu.
Alexander Khlopenyuk, majitel aktinidie, přiznává, že sám nikdy neprováděl prořezávání, ačkoli keře jsou již více než 5 let staré.
– Actinidia přinesla letos poprvé velkou sklizeň. Bobule bylo dost jak na marmeládu, tak na mražení. Pavel Chebukin mi vysvětlil, že keř lze vytvarovat do podoby stromu,“ říká Alexander. – V mém případě by se jednalo o velmi zdařilou formu, protože keře aktinidií nemají příliš mnoho prostoru. Situaci komplikuje skutečnost, že před aktinidií je vysazena řada aronie.
„To je typická situace pro mnoho zahradníků,“ vysvětluje agronom Pavel Chebukin. – Když jsou rostliny malé, je majiteli pozemku líto, že se s půdou plýtvá, v důsledku toho se vedle vinné révy vysazují stromy nebo keře. V naší situaci se ukázalo, že rostliny rychle rostou. V 5.-6. roce je jasně vidět, že taková čtvrť je krajně nešťastná. Actinidia může růst na jednom místě minimálně 50 let, arónii je jednodušší přesadit, ale majitel se na ni bojí sáhnout, aby o ni nepřišel. Dříve nebo později bude muset být tento problém vyřešen.
