Bolševník je celý rod botanické čeledi Apiaceae, který zahrnuje mnoho druhů. Většina z nich je neškodná, některé jsou dokonce jedlé. Druh, který nás zajímá, kterému je věnována tato stránka, se nazývá hogweed Sosnovsky (Heracleum Sosnowskyi Manden).
Jak se bolševník objevil?
Bolševník byl pojmenován na počest vědce, který studoval přírodu Kavkazu, i když sám D.I. Sosnovsky s tím neměl nic společného. Ve skutečnosti tento druh našla a popsala Ida Panovna Mandenova (proto se její příjmení objevuje v latinském názvu). Studovala a popisovala různé druhy bolševníku kavkazského a velmi si vážila Dmitrije Ivanoviče, a proto se rozhodla pojmenovat jej po něm.
V přírodě roste bolševník Sosnovského v horách na subalpínských loukách Kavkazu, Zakavkazska a Turecka. Tam roste jednotlivě a v malých skupinách, zaujímá své místo v přirozeném společenství, aniž by tvořil souvislé houštiny od horizontu k horizontu.
Což se bohužel nedá říci o středním Rusku a severu, kam byl dovezen v polovině dvacátého století a začal se pěstovat.
Kdo a kdy zavedl bolševník?
Tady je, jak to bylo. V hladových poválečných letech bylo potřeba nějak obnovit válkou zničené zemědělství. V 1960. letech Nikita Chruščov nařídil agronomům hledat nové silážní a krmné plodiny. Potřebovali jsme krmivo pro hospodářská zvířata, a to nejen krmivo, ale takové, aby bylo možné investovat méně zdrojů do jejich výroby a získat více stejného krmiva. A bolševník produkuje obrovskou biomasu a je velmi nenáročný – proč to není ideální volba?! Tak se věci vyvíjely.
Byl tu však jeden problém: popáleniny. Vědci se proto začali pokoušet vyvinout odrůdy bez furanokumarinů (to jsou právě látky, které způsobují popáleniny). Nebyly vyvinuty žádné zcela neškodné odrůdy, i když v tomto směru byly zaznamenány určité úspěchy: například odrůda „Severyanin“.
S těmito novými krmivy nešlo vše hladce: pracovníci JZD utrpěli popáleniny, mléko bylo hořké a krávy měly zdravotní problémy častěji než obvykle. Obecně se kolem 80. let rozhodli tento podnik zavřít, i když ještě v roce 1984 o něm psali v knihách jako o pícninářství:
Pro zájemce je k dispozici také video Moskevské zemědělské akademie Timiryazev o tom, jak se zavádějí nové krmné plodiny. Realizováno, realizováno.
Další historie bolševníku
A pak udeřily razantní 90. léta, zemědělství to mělo dost těžké, na bolševník nebyl čas. Na bolševník zapomněli až do roku 2012, kdy už byla na některých místech patrná invaze a pro boj s ní bylo nutné ji alespoň odškrtnout ze seznamu zemědělských rostlin a ze seznamu užitkových produktů. V roce 2015 byl prohlášen za plevel a stále je na tomto seznamu plevelů uveden někde mezi lopuchem a pampeliškou.
Naše legislativa je samozřejmě stále potřeba zlepšovat. Navzdory absenci jakéhokoli zvláštního statusu bolševníku však v některých regionech již existují cílené programy pro boj s ním; problém zamoření bolševníkem je již mnohými uznáván jako vážný problém. Ale to je teprve začátek cesty, k uspokojivým výsledkům je ještě daleko.
Podrobněji si o historii invaze můžete přečíst například ZDE.
Všimněte si, že bolševník byl vyšlechtěn nejen v SSSR, ale také v Evropě, kam se dostal jako okrasná rostlina. Pravda, nebyl to bolševník Sosnovského, ale bolševník Mantegazzi (velmi blízký příbuzný), ale to na podstatě nic nemění. V Evropě si situaci uvědomili dříve, proto se jim nyní daří mnohem lépe.
Nemá smysl teď nadávat našim předchůdcům, kteří zavedli bolševník. To nám v tuto chvíli nepomůže. Když se na věc podíváte šířeji, tak v 19.-20. století se lidé začali velmi aktivně pohybovat po planetě a převážet různé živé organismy tam a zpět, dobrovolně i nedobrovolně. Některé organismy umírají v ekosystému, který je jim cizí, zatímco jiné se naturalizují. A jen málo z nich se ukáže jako velmi úspěšné na novém místě. Tak úspěšné, že začínají vytlačovat původní druhy. Je velmi obtížné předem odhadnout, zda organismus bude vykazovat invazivní vlastnosti na novém místě. Problém biologických invazí je velmi globální a bolševník je jen zvláštní případ. V našem zemědělství je spousta zavlečených rostlin: brambory, kukuřice, rýže. Brambory jíme za obě tváře – nikdo to neviní tehdejším agronomům (tehdy asi takové slovo nebylo) ani vládě (dokonce ani Petrovi I), že nám přinesli brambory.
Problém bolševníku je, že nezapadá do našich ekosystémů. Jestli za to může někdo z našich předků, tak jedině ten, kdo viděl aktivní šíření bolševníku a nezabil včas na poplach, kdy by bylo možné zasáhnout pouze na JZD a v okolí JZD, kde se bolševník choval. .
Číst dále:
Více k tématu:
