Jak rozumíte pěstování panenské půdy?

V předvečer Nového roku vydalo nakladatelství Molodaya Gvardiya nový svazek knižní série „Život pozoruhodných lidí. Životopis pokračuje. “ 34. kniha ze série je věnována prvnímu prezidentovi Tatarstánu, nyní státnímu radnímu Republiky Tatarstán Mintimeru Šaimievovi. Realnoe Vremya se svolením vydavatele zveřejňuje ukázky z nové knihy.

V celé zemi došlo k rychlému rozvoji panenských zemí, což způsobilo vlastenectví v době míru nebývalé. To snad nemohlo projít kolem studentů Ústavu zemědělství. Studenti třetího a potom čtvrtého ročníku – zemědělští strojní inženýři – uměli zacházet se zemědělskými stroji a byli zvláště potřeba v panenských zemích. První sezónu v roce 1957 pracovali v Pavlodarské oblasti, na státní farmě Maysky v okrese May, a druhou v roce 1958 na JZD Lenin v Semijarském okrese Kazachstánu.

Panenské země byly rozlehlá území, ve kterých byly přiděleny pásy půdy k rozvoji. Vzdálenosti mezi nimi jsou značné – desítky, stovky kilometrů. Bylo to provedeno záměrně, aby se vše neproměnilo v souvislou ornou půdu a nedocházelo tak k erozi půdy. Neoralo se všechno, ale jen nejúrodnější oblasti stepí. Ale i tohle bylo hodně – statisíce hektarů. Farmy byly od sebe velmi vzdálené a samy měly gigantická území. Například od místa, kde Mintimer a jeho spolužáci sklízeli chleba, byl centrální statek státního statku vzdálený více než 100 kilometrů.

Studenti bydleli ve stepi, ubytováni ve stanech nebo přívěsech. Vesnice domorodých Kazachů byly nalezeny jen příležitostně.

Mintimer Shaimiev říká: „Potkali jsme nějaké místní; Jejich život byl velmi svobodný. Někde je například meloun: na jaře šli zasadit melouny a na podzim je přišli trhat. A zatímco tam něco rostlo – samo o sobě – neobjevily se ani v melounovém plácku. Nebo se například velbloudi pásli, kde chtěli. Majitelé vždy věděli, kde své dvouhrbé chlebodárce hledat. Jsou to mléko, vlna a dopravní prostředek. Kazaši žili v nepálených domech. Léta jsou chladná a zimy, jak nám bylo řečeno, jsou tu kruté.

Pro obě sezóny po sobě jsem byl jmenován starším kombajnem sklízecí jednotky. Mým partnerem byl Anatoly Mamlin, můj spolužák, skvělý chytrý kluk, mimochodem velmi dobrý šachista. Po absolutoriu pracoval v Mari El; se několik let po sobě stal mistrem republiky v šachu! Inteligentní, znalý, klidný člověk. Ruce jsou zlaté. Anatoly a já jsme spolu dobře spolupracovali a rozuměli jsme si beze slov. Nemohl jsem si přát lepšího partnera.

Na práci na zakladači kombajnů byly přiděleny také dvě dívky – takto byl tým obsazen. V prvním panenském roce byli studenti z pedagogického ústavu, ve druhém z univerzity. Teď se snažím zapamatovat si jejich jména a tváře a nemůžu. Byli jsme tak zapálení do práce, že bylo prostě nemožné věnovat dívkám nějakou zvláštní pozornost. Večer jsem spadl z nohou únavou, která mi ochromila celé tělo i myšlenky. O nějakých námluvách nebyla řeč. Asi tomu někdo těžko uvěří, ale všechno bylo přesně tak, ačkoli jsme spolu trávili den i noc, ponecháni sami sobě mezi stepi.

ČTĚTE VÍCE

Je možné odebírat řízky z vavřínu?

Anatoly a já jsme se pokusili předvést třídu – ponechali jsme „značku Kazan“. Naše ukazatele byly na úrovni nejlepších v ekonomice. I když jsem se kvůli tomu musel hodně točit. Před sklizní jsme kvůli nedostatku náhradních dílů sestavili jeden provozuschopný ze dvou nebo tří opuštěných sklízecích mlátiček.

Místní obyvatelé zacházeli s Tatary se zvláštní sympatií. Kazachština a tatarština mají hodně společného, dobře jsme si rozuměli a snadno jsme komunikovali. Takhle jsme získali skvělého přítele, místního obyvatele, jmenoval se Timor. Téměř jmenovci! Byl také operátorem kombajnu. U Timoru bylo možné sehnat náhradní díly. Když bylo potřeba, dal mi je z velkého přátelství ze svých skladů. To nám umožnilo pracovat bez prostojů.

Při sklizni jsme spali přímo na poli, pod hvězdnou oblohou. Vlezeš do bunkru, zakryješ se obilím a dokud neusneš, na minutu nebo dvě se díváš přímo do Věčnosti. Je celá před vámi, dokořán. A volá a mrká! V takových chvílích přemýšlíte o mnoha věcech, zdánlivě nejtajnějších. Právě jsem byl operátorem kombajnu a nyní, chcete-li, jsem hotový filozof ve slámě.

Tehdy jsem pochopil, proč se astronomie tak rozvinula na východě – tady je nebe neustále čisté! Zkuste se vážně zabývat astronomií v naší oblasti – je to nemožné. Na to ale navazuje rozvoj matematiky, fyziky a dalších exaktních věd. Později, když jsem se dostal do Samarkandu, šel jsem do Ulugbekovy observatoře, kterou postavil v roce 1428. A byl jsem šokován úrovní rozvoje exaktních věd na východě v těch vzdálených dobách. Jakou hodnotu má samotný sextant o průměru 36 metrů a dělení 180 stupňů! S jeho pomocí Ulugbek popsal 994 hvězd a sestavil katalog hvězdné oblohy – slavného Zij-i Sultani. A kalendář velkého vědce, který byl mimochodem také vládcem státu Timurid. Již v první polovině 365. století Ulugbek určil délku astronomického roku na 6 dní, 10 hodin, 8 minut, 58 sekund. Chyba ze současné – elektronické doby – je pouhých XNUMX sekund! Úžasná přesnost!

. No, můj počet hvězd dosáhl dvaceti nebo třiceti největších, pak mě únava konečně přemohla, jako bych se někam propadala. S prvními slunečními paprsky – vzestup. Nikde jsem neviděl takové východy slunce jako v té nekonečné panenské stepi. Představujete si sami sebe uprostřed fantastického plátna. Vesmírné pocity!

To panenské léto se ukázalo jako velmi bohaté na senzace. Studenti pracovali na hranici se Semipalatinskou oblastí, někde poblíž byla uzavřená zóna. Na to je však nikdo pořádně neupozornil. V těch letech samozřejmě všichni věděli, že země má atomové i vodíkové bomby, a slyšeli, že se na zkušebním místě Semipalatinsk testuje atomová bomba. Více se ale vědělo o amerických testech vodíkové bomby. Ale o tom, co se dělo v kazašských stepích, nikdo nepsal.

ČTĚTE VÍCE

Jaká zelenina miluje stín a vlhko?

Jednoho dne na studenty vystříkl vojenský plyn a muž v důstojnické uniformě se skupinkou vojáků zcela mimochodem, jako by si povídali o něčem známém, oznámil: v ten a ten den ve 14:XNUMX hod. dojde k výbuchu. A studenti by měli v určený den, v určený čas odložit všechny své pokojné záležitosti a pozorně se podívat na oblohu. Nejprve se objeví dvě roviny, které načrtnou dva nebo tři kruhy. Obecné upozornění, signál pro všechny. Obsluha kombajnu musela vypnout motory, sestoupit z ovládací plošiny kombajnu a lehnout si na zem se staženým žaludkem a hlavou ve směru, který udávala armáda.

Stanovený den byl oslnivě slunečný. Jen ten záblesk, který chlapi z panenské země viděli, byl nesrovnatelně jasnější. Byl to jaderný výbuch. Těžko říct, jak daleko byli od epicentra. Nejprve jsme slyšeli zvuky exploze, pak jsme ucítili rázové vlny. Ten první je nejsilnější. Po záblesku spatřili mírně protáhlou kouli, která se rychle zvětšovala, která se postupně začala měnit ve vířící houbový mrak.

Mintimer Shaimiev říká: „O pár let později, těsně před maturitou, když z nás na vojenském výcviku „dělali“ poručíky v záloze, jsem měl možnost zúčastnit se cvičení, kde byl simulován jaderný výbuch. Před námi vybuchla „atomová bomba“. Ale to, co jsem viděl během cvičení, velmi matně připomínalo skutečný jaderný výbuch. Což je ovšem pochopitelné.

Skutečná „houba“ není zpočátku tmavá a není bolestivě červená. A teprve jak roste, barvy se stávají sytějšími a agresivnějšími. A pak se dlouho nad našimi hlavami vznášely červené mdlé mraky – takové, jaké vidíte při západu slunce. Čas byl však asi 15-16 hodin, ne později. Nemohl jsem uvěřit, že v těchto mracích byla ta nejhorší věc – radioaktivní prach, který by mohl zabít stovky tisíc lidí. Stáli majestátně nad námi a podle všeho v relativně bezpečné výšce pro lidi. Kdyby tomu bylo jinak, pravděpodobně bychom všichni už dávno zemřeli.

A hned se vše uklidnilo. Step už nehučela ani neduněla. Vyděšení goferi, kteří po výbuchu vyskočili ze svých děr, se vrátili zpět do svých domovů. Vyrušení ptáci, vznášející se nad stepí, brzy také přišli k rozumu. Neklidné cikády pištěly. Byl čas spustit naši jednotku – život šel dál. »

ČTĚTE VÍCE

M se živí husa rudoprsá?

„Skutečná „houba“ není zpočátku tmavá a není bolestivě červená. A teprve jak roste, barvy se stávají sytějšími a agresivnějšími. A pak se dlouho nad našimi hlavami vznášely rudé mdlé mraky.“ Foto re-actor.net

Během dvou sezón práce v panenských zemích byli studenti svědky dvou jaderných výbuchů. Jednalo se o takzvané „pozemní testy“. Brzy byly zakázány a v podzemí začaly vybuchovat bomby.

Později se některé detaily vyjasnily.

Výbuchy byly prováděny pouze za slunečného počasí, kdy se neočekával déšť. Zřejmě se počítalo i se směrem větru, aby na zem dopadalo co nejméně radioaktivních látek. Ale kluci samozřejmě taky něco dostali. Sami testeři byli při explozích ve speciálních bunkrech a zákopech, poté žádali o zvláštní penze a dávky. Místní obyvatelé a studenti ale žádné zákopy neměli, otevřená, holá step a vzdálenost k místu výbuchu zřejmě nebyly vůbec bezpečné.

Mintimer Shaimiev říká: „Jediné, čemu jsme v té době věnovali pozornost a spojili to s tím, čeho jsme byli bezděčně svědky, bylo to, že indická vláda náhle vystoupila s protestem. Závěr je následující: Kazašská pšenice dodávaná do SSSR má zvýšenou úroveň radiace. Tento bod jsme mezi sebou s porozuměním probrali, i když jsme se tímto tématem příliš nezabývali. Potíž je v tom, že ani před, ani po jaderných explozích nám nebylo vysvětleno plné nebezpečí toho, co se děje, a možné ozáření.

Poprvé jsem o tom mluvil před několika lety, když už uběhlo mnoho let. Neřeknu, že záření mělo nějaký silný vliv na mé zdraví. Nebo to možná doteď necítím. Vím, že někteří borci z panenské země si po přežití jaderných testů stěžovali na zhoršení svého zdraví.

Před čtyřmi lety jsem byl pozván do Sabantuy ve městě Semey, jak se nyní Semipalatinsk nazývá. Tam jsem na setkání se zástupci tatarské komunity mluvil o svém panenském mládí a úžasných událostech, které se v těchto končinách staly. Jeden z jeho spoluobčanů okamžitě zvolal: “Takže ani atomová bomba nezabije Tatary!”

Pokud jde o práci samotnou, stále se domnívám, že zvelebení panenské půdy v té době bylo naprosto správným krokem vlády země. Chleba bylo málo a čím dále, tím více rostla jeho potřeba. Pak jsme během studia na ústavu poprvé v životě zkusili kukuřičný chléb. Země zašla tak daleko, že dovážela kukuřici a míchala ji s pšenicí na výrobu chleba. To bylo.

Ale ani nyní by Kazachstán nebyl schopen pěstovat tolik obilí, kdyby tyto země nebyly včas rozvinuty. V této věci se vyjadřují různé názory. Pokud ale vyjdeme ze schopností země, stupně izolace, ve které byl SSSR, tak vše zapadá – nikdo by za nás problém potravinové bezpečnosti nevyřešil.

ČTĚTE VÍCE

Co potřebuje zelí k růstu?

Můžeme si hodně povídat, ale nesmíme zapomenout ještě na jednu věc: v té době v zemi ještě nebyla žádná minerální hnojiva. S nimi by bylo možné na bývalých pozemcích pěstovat slušné plodiny. Tady se musíme dívat objektivně: kdyby Nikita Sergejevič Chruščov nenastolil otázku zahájení výstavby továren na výrobu minerálních hnojiv na stranické úrovni, na úrovni státu, pak by se věc až doteď neposunula. Tento problém se jim samozřejmě nikdy nepodařilo zcela vyřešit, ale nebýt jeho rozhodných kroků, ne jeho energie, těžko říci, jak bychom přežili léta studené války.

„Dokonce i dnes věřím, že tehdejší vzestup panenských zemí byl naprosto správným krokem vlády země. Chleba bylo málo a čím dále jsme šli, tím více rostla jeho potřeba.” Fotografie photochronograph.ru

No a pro nás, studenty, bylo jedním z nejpříjemnějších okamžiků, že jsme si v panenských zemích vydělali pěkné peníze. Snažili jsme se je natáhnout během roku, utráceli jsme je hlavně za oblečení a jídlo. Peníze byly považovány za zaslouženou odměnu za práci. V prvním roce v panenských zemích jsme nikdy neměli příležitost se umýt v lázních, všichni jsme dostali vši. Pokud nás tam odvezli telecími vozy a krmili nás jen na zastávkách v kantýně vojáků, pak jsme se vrátili do kupé s penězi a jedli klobásu, pili pivo a silnější nápoje. Bavili se, zpívali písničky, ale sami byli mizerní, a to vůbec není metafora. Proto první věc, kterou jsme po opuštění vlaku udělali, byla hygiena. Až po něm tělo přestalo svědit – omluvte mě za takové detaily. A přišly chvíle opravdové blaženosti. Kolik člověk někdy potřebuje? Takto jsme vyvinuli panenské země.”

Ahoj! Jmenuji se Lampobot, jsem počítačový program, který pomáhá vytvořit mapu slov. Umím velmi dobře počítat, ale zatím nechápu, jak funguje váš svět. Pomozte mi to zjistit!

Děkujeme! Začal jsem světu emocí trochu lépe rozumět.

Otázka: nášivka Je to něco neutrálního, pozitivního nebo negativního?

Neutrální
Pozitivní
Záporný

Asociace ke slovu „zvyšovat“

Asociace ke slovu „panenská země“

Synonyma pro frázi „pěstovat panenskou půdu“

Věty obsahující frázi „pěstovat panenskou půdu“

Členové Komsomolu bojovali o kukuřičné čtverce a odešli pěstovat panenskou půdu, vysázeli zahrady a postavili skokanský můstek, sbírali hnojiva a pomáhali soudruhům stavět domy.

Citáty z ruských klasiků s frází „zvyšování panenské půdy“

“Naše země je černá, sahá hluboko.” Jakmile se panenská půda obrátí, stane se dokonce lesklou. Les je dubový, je tu mnoho řek a podél břehů jsou všechny louky zaplavené – tráva roste jako tlusté rákosí!

ČTĚTE VÍCE

Proč se švestce říká švestka?

Konjugace sloves pro “raise”

zvedl muž
nosítka byla zvednuta
zvedl kapitán
hlavu vzhůru
zvedni ruku
zvedni oči
(úplná tabulka kompatibility)

Asociace ke slovu “panenská země”

se objevila panenská půda
panenský sníh
nedotčená panenská půda
rozvoj panenských zemí
zvednutí panenské půdy
kus panenské půdy
pěstovat panenskou půdu
chodit po panenské půdě
jít do panenských zemí
(úplná tabulka kompatibility)

Aforismy ruských spisovatelů se slovem „zvednout“

Vítězství je za našimi dveřmi.
Jak přivítáme vítaného hosta?
Nechte ženy vychovávat své děti výš,
Zachráněni před tisíci tisíci mrtvými, –
Toto je naše dlouho očekávaná odpověď.

Přidat komentář

Dále

Jak se píše slovo “raise”
Jak správně napsat slovo „panenská země“.
Analýza složení slova „raise“ (morfemická analýza)
Analýza složení slova „panenská země“ (morfemická analýza)
Definice „uplift“ na WordTools.ai (anglicky)

Význam slova “zvyšovat”

VYZDVIHNOUT –nic–nevíš a (rozpusťte) zvednu, zvedneš (tvary od sloves. výtah); minulost zvednutý–Los Angeles, zvednutý; přib. utrpení minulost zvednutý–nyat, -а́, -о; sov., přel. (nesov. zvednout a zvedat). 1. Vezměte, seberte (ze země, z podlahy).

Význam slova “panenská půda”

PANNA , -y, g. 1. Neobdělávaná, nikdy neobdělávaná půda. Rozvoj panenských zemí. Orat panenskou půdu.

Věty obsahující frázi „pěstovat panenskou půdu“

Členové Komsomolu bojovali o kukuřičné čtverce a odešli pěstovat panenskou půdu, vysázeli zahrady a postavili skokanský můstek, sbírali hnojiva a pomáhali soudruhům stavět domy.
Mluvila o tom, jak šla pěstovat panenskou půdu, jak jsem tam potkala nějakého Bělorusa, otěhotněla s ním a on utekl.
Dělníci budují průmyslové giganty, rolníky pěstovat panenskou půdu, inženýři vytvářejí vesmírné rakety, básníci staví stadiony, mladí geologové objevují ložiska – lidé hltavě pijí kyslík tvůrčí svobody.
(všechny nabídky)