Jak vápník ovlivňuje půdu?

Řada organo-minerálních a biostimulačních hnojiv FITOFERT ENERGY pomáhá profesionálům i amatérům pěstovat vysoce kvalitní ovoce,
zeleniny a okrasných plodin využívajících komplexní produkty
za přijatelné ceny, jako v otevřeném prostoru,
a v chráněném terénu.

Přihlaste se k odběru našich novinek a článků

Pro normální růst a vývoj potřebují rostliny vyváženou výživu, kterou zajišťují makro a mikro prvky. Nedostatek toho či onoho prvku vede k fyziologickým poruchám a poškození rostlin neinfekčními chorobami nebo dokonce úhynem.

Jedním z důležitých prvků, kterému je třeba věnovat pozornost na samém začátku sezóny, je Vápník. Vliv vápníku na kvalitu a objem sklizně je nejčastěji spojován s poruchami při dozrávání a skladování plodů. Mezitím je role vápníku ve výživě rostlin mnohem širší a je nejčastěji podceňována. K aplikaci tohoto hnojiva dochází zpravidla pouze v situacích akutního nedostatku, kdy již dochází k poklesu produktivity rostlin a kvality plodů. To je nepřijatelná praxe, protože její role při „řízení“ různých procesů v závodech je mnohem širší.

Vápník se podílí na mnoha metabolických procesech probíhajících uvnitř rostliny. Je nezbytný pro tvorbu dobré struktury buněčných stěn a jejich dělení. Ovlivňuje metabolismus sacharidů a bílkovin. Potřeba vápníku se projevuje v nejranějších fázích růstu, je nezbytný pro stavbu rostliny. Nedostatek vápníku brzdí zpracování a vstřebávání rezervních živin (škrob, bílkoviny), které využívají sazenice, mladé listy a rostoucí výhonky. Vápník je součástí buněčných stěn. Přibližně 90 % vápníku v rostlině se nachází v buněčných stěnách, kde slouží jako vazebný faktor. Vysoký obsah vápníku snižuje náchylnost rostlin k chorobám.

Vápník reguluje vodní rovnováhu, váže půdní kyseliny, poskytuje normální podmínky pro vývoj kořenového systému rostlin a zlepšuje rozpustnost mnoha sloučenin v půdě. Podporuje vstřebávání důležitých živin rostlinami a ovlivňuje dostupnost řady makro- a mikroprvků pro rostliny. S rostoucím množstvím vápníku v půdě se zvyšuje přísun amonných a molybdenových iontů do rostliny, ale klesá pohyblivost manganu, zinku a boru. Nedostatek vápenatých kationtů v půdě vede ke zvýšení kyselosti půdního roztoku (pokud půda není zasolená a neobsahuje nadbytek sodíku).

Zvýšená kyselost půdy zhoršuje růst a propustnost kořenů. To vede ke zhoršení využití půdních živin a hnojiv rostlinami, snížení jejich odolnosti, vytrvalosti a konkurenční schopnosti vůči celému komplexu škodlivých organismů, zejména půdních. Kyselá reakce půdního roztoku zhoršuje metabolismus sacharidů a bílkovin v rostlinách a oslabuje syntézu bílkovin. Zvyšuje se množství nebílkovinných forem dusíku. Metabolismus se posouvá příznivým směrem pro houbové fytopatogeny. Nemoci způsobené houbovými parazity jsou obvykle častější v kyselých půdách než v neutrálních.

Nedostatek vápníku v půdě vede k deformaci rostlinných buněk, špatné tvorbě kožních pletiv a hojnému rozvoji mezibuněčných prostor, které jsou špatně vyplněny ligninem. Při nedostatku vápníku se zpomaluje růst kořenů, stávají se hlenovitými a hnijí. Rozložené kořeny přitahují půdní fytopatogeny a saprofyty a jsou pro ně vhodným substrátem.

Vápnění kyselých půd vede k výraznému zlepšení půdy od patogenů fusariových a peniciliových hnilob, strupovitosti cibulovin. Vápník zlepšuje mechanické složení půdy a tím zlepšuje její propustnost vzduchu a vody; přispívají k tvorbě půdní struktury (agregáty).

Vápník vstupuje do rostlin po celou dobu aktivního růstu. V přítomnosti dusičnanového dusíku v roztoku se jeho průnik do rostlin zvyšuje a v přítomnosti amoniakálního dusíku se snižuje. Vodíkové ionty a další kationty interferují s tokem vápníku ve vysokých koncentracích v půdním roztoku. Postupně přechází vápník z půdy do rostlin a půda se vyčerpává. Vápník má poměrně nízkou mobilitu v půdě a v rostlinných pletivech, kde je mobilizován téměř výhradně transpiračním proudem. Vápník je absorbován špičkami kořenů a po vstupu do rostliny se v ní přesouvá do částí, které se nejaktivněji podílejí na odpařování, a to do zralých listů.

Vápník je chemický prvek skupiny 2 a patří mezi kovy alkalických zemin. Za normálních podmínek má stříbřitě bílou barvu. Látka je jedním z prvků, bez kterých si nelze představit normální fungování většiny organismů. Přes svou vysokou chemickou aktivitu není vápník tak aktivní jako těžší kovy. Reaguje s kyslíkem a vlhkostí ve vzduchu, čímž se jeho povrch stává matnějším.

Role vápníku v životě rostlin

Stejně jako pro lidské tělo hraje vápník zásadní roli i pro rostliny, protože se přímo podílí na jejich vývoji, zajišťuje vyváženou výživu a růst. Zejména se látka podílí na metabolických procesech, metabolismu sacharidů a bílkovinných složek. Také bez něj nelze dosáhnout správné struktury buněčných stěn. Nedostatek vápníku vede ke snížené absorpci škrobu a bílkovin, které jsou důležité pro mladé listy a rostoucí výhonky. Jeho vysoká hladina zároveň zvyšuje odolnost vůči různým chorobám.

Mezi další důležité vlastnosti vápníku patří:

• Úprava vodní bilance.
• Poskytování spojení mezi půdními kyselinami.
• Vytvoření optimálních podmínek pro rozvoj kořenového systému.
• Pomáhá vstřebávat důležité živiny.

Nedostatek vápníku je plný několika důsledků najednou – za prvé jsou rostlinné buňky deformovány a za druhé je narušena tvorba kožních tkání. Dochází také ke zpomalení růstu kořenů, které se mohou i obalit hlenem a následně zahnívat. Vápnění částečně pomáhá řešit problém nedostatku vápníku.

Není těžké uhodnout, jak důležitý je vápník pro rostliny a jak velké škody může způsobit výrazné snížení jeho koncentrace. Pokud se hladina látky blíží kriticky nízkým hodnotám, začne proces, kdy se sníží počet amonných a molybdenových iontů a naopak se zvýší pohyblivost zinku a manganu. Svou roli hraje i omezená pohyblivost samotného vápníku, který postupuje s vysokým obsahem vodíkových iontů a dalších kationtů v půdním roztoku.

Koncentrace vápníku v různých typech půd

Půdy jsou zpravidla dostatečně zásobeny vápníkem, takže nejsou přijímána žádná opatření k odstranění nadbytku nebo nedostatku. Je to dáno i tím, že většina látky se nachází ve vegetativní části rostlin, a proto je se sklizní v malém množství vylučována. Ztráty vápníku jsou spojeny především se srážkami, které jej postupně vymývají z půdy. Míra ztráty závisí na mnoha faktorech, jmenovitě:

• Granulometrické složení.
• Intenzita a trvání srážek.
• Druh rostlin.
• Formy a množství používaných hnojiv.

S přihlédnutím k uvedeným faktorům může odvod vápníku z orné vrstvy dosahovat od 30-50 do 200-400 kg/ha a výše. Maximální přípustná koncentrace pro látku nebyla stanovena.

Základní obsah vápníku je dán půdním typem. Podzolické půdy tedy obsahují 0,73% vápníku, šedé lesní půdy – 0,9%, černozemě – 1,44%. Nejvíce látky lze nalézt v šedých půdách – až 6,04 %. Kov alkalických zemin je v půdě přítomen jak ve formě jednoduchých solí, jako jsou chloridy, dusičnany, uhličitany a sírany, tak ve stavu absorbovaném výměnou.

Stanovení vápníku v půdě

Pro stanovení obsahu vápníku v půdě se provádějí laboratorní testy. Začínají odběrem vzorků – pro přesnost analýzy se vzorky odebírají z několika míst na místě. To také poskytne ucelenější obrázek. Následně jsou vzorky dodány do laboratoře, kde se připraví půdní extrakty. Stanou se základem pro další výzkum. Pro analýzu se používá jedna ze dvou metod – atomová absorpce nebo komplexometrická.

Stanovení vápníku metodou atomové absorpce

Stanovení atomové absorpce vápníku v půdě zahrnuje extrakci metabolické látky pomocí roztoku chloridu draselného a následné měření absorpce světla atomy testovaných prvků, které se tvoří v plameni. K dosažení tohoto efektu se analyzovaný roztok zavede do procesu. Aby se předešlo chybám vznikajícím vlivem cizích složek, přidává se do rozprašovaných roztoků přebytek stroncia.

V rámci analýzy je obsah vápníku stanoven dvěma způsoby – pomocí plynné směsi propan-butan-vzduch nebo acetylen-vzduch. Zohledněn je i fakt nasycení báze půdních horizontů.

1. První typ analýzy zahrnuje výběr 2-5 cm3 filtrátů a referenčních roztoků a také přidání pracovního roztoku stroncia – do každé baňky se nalije 50 cm3. Výsledný roztok prochází plamenem, při kterém se měří míra absorpce světla – v případě vápníku se používá analytická čára 422,7 nm.
2. Analýza pomocí směsi acetylenu a vzduchu produkuje menší objem filtrátů – od 0,2 do 1 cm3. Jinak je postup shodný včetně přidání 50 cm3 roztoku do nádoby s filtráty.

Pro zpracování fotometrických výsledků je sestrojen kalibrační graf, do kterého se zapisují hodnoty atomového absorpčního spektrofotometru. Koncentrace vápníku se získá odečtením výsledku naprázdno od hodnoty získané při konstrukci kalibračního grafu. Výsledkem je hodnota získaná z jediného stanovení látky.

Komplexometrické stanovení vápníku

Hlavní fází komplexometrické analýzy půdy je titrace vápníku Trilonem B. Indikátorem je kyselý tmavě modrý chrom nebo murexid. Tato metoda se používá pouze v případě, že pH v digestoři je vyšší než 4,5.

Na začátku rozboru se do kónické baňky (vhodná je i kádinka) přidá 5 nebo 10 cm3 filtrátu – množství závisí na tom, zda jsou půdní horizonty nasycené či nenasycené bázemi. Poté se ke vzorku přidá asi 50 cm3 čištěné vody a také 0,5 cm3 roztoku hydroxylamin hydrochloridu. Při přidávání posledně jmenovaného dochází k neustálému míchání.

Dále se vápník titruje roztokem Trilonu B, dokud růžová barva nezíská fialový odstín. Slepý vzorek je také titrován. Po dokončení procedury se zaznamená spotřeba Trilonu B byretou. Koncentrace vápníku se také určuje sestrojením kalibrační stupnice.

Provádění analýz v akreditované laboratoři

Moskevská laboratoř „NORTEST“ má potřebné schopnosti a povolení k provádění testování půdy a vody za účelem stanovení přesného složení vzorků, jakož i koncentrace jednotlivých látek a sloučenin. Pro stanovení obsahu vápníku používáme moderní metody, které jsou schváleny státními normami. Naše zprávy lze použít k analýze aktuálního stavu půdy a také k vývoji řešení pro optimalizaci jejího složení.

Užitečné Články

Podniková analýza vody

Oxid dusičitý ve vzduchu