Dostávejte jeden z nejčtenějších článků e-mailem jednou denně. Připojte se k nám na Facebooku a VKontakte.
Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
Házení jídla je na jednu stranu nešlechetná věc, jasně ukazující příbuznost mezi lidmi a ostatními primáty, a na druhou stranu zatěžující z materiálního hlediska, protože je mnohem zdravější tyto produkty jíst, než je používat jako vrhací zbraň. Ale situace jsou různé a stupeň čerstvosti zeleniny a ovoce (nemluvě o vejcích) nemusí být stejný, takže někdy bylo považováno za docela vhodné hodit ovoce nebo dvě směrem k nějaké nepříjemné postavě, ne nutně herec.
Na koho a na co byli v minulosti vrženi?
Jedna z prvních zmínek o „loupání zeleniny“ pochází z období guvernéra Vespasiana, budoucího římského císaře. Postaven, aby vládl africkým zemím, způsobil silnou nelibost mezi místními obyvateli, kteří protestovali proti nedostatku jídla a házeli po Římanech zatuchlé tuříny. Mimochodem, i politici naší doby to občas dostanou: v roce 2003 jistý nespokojený volič hodil vejce do zad Arnoldu Schwarzeneggerovi, tehdejšímu kandidátovi na guvernéra Kalifornie.
Antické divadlo mělo svou atmosféru. Zdroj: curriculumvisions.com
Staří Řekové, kteří chodili do divadla, si s sebou vzali jídlo – představení trvalo dlouho a bylo nutné posílit jejich sílu. V případě nespokojenosti s výkonem herců mohli vnímaví diváci vyjádřit svůj postoj k dění pomocí stejné zeleniny, kterou si vzali s sebou. Dlouhodobým pobytem v teple se navíc výrobky mohly znehodnotit a stát se nevhodnými ke konzumaci. Pravděpodobně byli herci na takovou účast publika připraveni, protože v antickém divadle ještě neexistovala koncepce „čtvrté stěny“.
Ve středověku to nezískali herci ani státníci – byli to hlavně odsouzení zločinci, kteří trpěli zeleninou létající z davu. Samozřejmě, že v té době nikdo neházel rajčata – ani čerstvá, ani shnilá. V Evropě tato zelenina ještě nebyla známá, do Starého světa se dostala na lodi španělských kolonialistů z Ameriky a poměrně rozšířena by se stala kolem poloviny 18. století.
Marie Antoinetta. Zdroj: smithsonianmag.com
Diváci mají a nemají rádi: od potlesku po létající zeleninu
Má se za to, že i za Shakespeara mohla na neschopné herce létat zkažená vejce, a tak velký dramatik do svých her zařazoval scény, jejichž účelem bylo „zabránit nudě“ určité vrstvy diváků. Postupem času se dokonce objevila unikátní profese clacker – tedy člověk, který se v divadle objevil, aby vyjádřil konkrétní reakci na představení. Vše záviselo pouze na přání zákazníka platícího za práci klapačky.
O. Daumier. Clacker. Zdroj: wikipedia.org
Bylo-li třeba vyjádřit souhlas s představením, klapaly hlučně a hodně (ve skutečnosti slovo claque z francouzštiny znamená „tleskat rukama“ a jev vznikl právě v pařížských divadlech). Pokud by klapačky platil konkurent nebo nějaký nepříznivec, pak by toto publikum pískalo, dupalo nohama a v některých případech by používalo shnilou zeleninu. Jídlo létající odněkud z hlediště nebylo v očích představitelů zákona považováno za útočnou zbraň (stále ne za kameny), dojem z představení však ovlivnilo.
V londýnském divadle Globe byli herci i dramaturgové pozorní k náladě publika. Zdroj: mindomo.com
Zajímavé je, že v roce 1820 vznikla oficiální organizace profesionálních klapařek a ještě zajímavější je, že „nezaměstnaní“ klapaři začali podnikat: chodili na představení a vypískali herce i produkci, pokud majitel divadla odmítl zaplatit oznámenou cenu. . Fenomén claques a claquering přetrval až do počátku 1883. století. Ale rajčata, která vylétla na pódium, byla popsána v článku New York Times z roku XNUMX, který popisoval, jak americký herec John Ritchie trpěl od publika.
Obecně se zdá, že házení různých produktů na umělce bylo typičtější pro amerického diváka. Beatles si také stěžovali na obrovské množství želé letících na pódium a směrem k hudebníkům, to se stalo během turné po Novém světě. Pravděpodobně by si mnozí z těch, kteří kdy vystupovali na jevišti, přáli, aby při takovém ostřelování bylo publikum na místě umělců. A mimochodem na to před časem mysleli i samotní diváci.
Během vystoupení The Beatles létaly na pódium v hojném počtu želé. Zdroj: beatlesuniversity.wordpress.com
Od roku 1945 se ve španělském městě Buñol ve Valencii každoročně koná festival La Tomatina, který přitahuje desítky tisíc turistů z celého světa. Samotný festival je jako obvykle zasvěcen místnímu patronovi Saint Louis Bertrand, ale závěrečná fáze oslav není jako jiné podobné svátky. Na centrální náměstí je přivezeno více než sto tun rajčat a „rajčatový souboj“ mezi všemi trvá hodinu. Pravidel boje není mnoho, jedním z nich je užít si spoustu zábavy.
Festival La Tomatina vám dává možnost házet rajčata sami a cítit se jako v cíli. Zdroj: bolshoyvopros.ru
Virtuální shnilá rajčata
V 21. století tato „zeleninová“ tradice nejenže nezanikla, ale naopak zakotvila, pouze rajčata se stala, jak by se dalo čekat, virtuálními. Jen málo věcí ovlivňuje hodnocení filmů a televizních seriálů tolik jako recenze a recenze, které jsou zveřejněny na webových stránkách Rotten Tomatoes nebo v ruštině – „Rotten Tomatoes“. Na základě těchto recenzí se dělají hodnocení, která změní film na „čerstvý“, tedy schválený kritiky, nebo na „shnilý“, tedy považovaný za neúspěšný.
Značka Rotten Tomatoes je postavena na této prastaré tradici interakce mezi publikem a umělcem. Zdroj: the-bear-cave.com
Stránky byly spuštěny v roce 1998 skupinou kalifornských studentů, z nichž jeden, Sen Duong, byl velkým fanouškem filmů Jackieho Chana a sbíral recenze hercových filmů, které vyšly ve Spojených státech. Prvním filmem, pro který byly shromážděny recenze Rotten Tomatoes, byla komedie „Vaši přátelé a sousedé“ a tato stránka se okamžitě stala populární v globálním informačním prostoru. Již v roce 2004 byl prodán velké korporaci, nyní web vlastní několik mediálních gigantů.
Hodnocení filmu Rotten Tomatoes je ovlivněno recenzemi napsanými filmovými kritiky, včetně těch nejzkušenějších ze speciálního seznamu. Na základě výsledků posouzení je filmu nebo seriálu vydáno „Certifikát čerstvosti“ a na konci roku je filmu s nejvyšším hodnocením uděleno ocenění „Zlaté rajče“. Jak důležité jsou skóre od různých kritiků a uživatelů Rotten Tomatoes? Předpokládá se, že „čerstvost“ filmu přímo ovlivňuje příjmy z pokladny – jsou vyšší u filmů, které spadají do horní části hodnocení.
Na premiéry už nemusíte nosit opravdová rajčata. Zdroj: qrius.com
Existují však výjimky – bez ohledu na názor kritiků sbírají pokladny i ti, kteří píší na Rotten Tomatoes, celovečerní kreslené filmy pro děti, žánrové filmy a franšízy. Zdá se, že jen máloco může zabránit tomu, aby divák zašel o víkendu do kina s dítětem nebo s přáteli na komedii, i když tyto filmy sklidily negativní recenze od těch, kteří film viděli dříve. Pokud chcete vyjádřit nespokojenost s herectvím nebo zápletkou, vždy existuje možnost, aniž byste se uchýlili ke skutečným shnilým rajčatům, použít jejich moderní digitální analogy.
Ale bez ohledu na to, jak objektivní je hodnocení, překvapení jsou možná, úspěch či neúspěch filmu někdy není tak snadné vysvětlit. Samostatným fenoménem jsou některé nízkorozpočtové filmy, které pro všechny nečekaně inkasovaly obrovské kasy.
Líbil se vám článek? Pak nás podpořte tam:
