Šťastní lidé pracují v přírodní rezervaci Kavkaz. Symboly zvířat jsou vedle nich po celý rok. Rok 2019 je rokem žlutého hliněného prasete. Jejich příbuzní, divočáci, žijí v lesích přírodní rezervace Kavkaz, bukových, dubových a smíšených. Rychlí a obratní, jsou dobře přizpůsobeni pro život v horách a směle přeplavou rychlé horské řeky. V přírodní rezervaci Kavkaz žije více než 500 divočáků. Turisté mohou při sledování horských stezek potkat i divočáky.
Pro většinu národů je divočák symbolem fyzické síly, odvahy, nebojácnosti a plodnosti. Celý vzhled zvířete vypovídá o obrovské síle, houževnatosti až dravosti. Tvar těla připomíná objemný klín a silné krátké nohy umožňují kanci doslova prorazit divočinu, husté křoví, spleti lián a spletité houštiny nepřístupné jiným zvířatům.
Kanec je největší zvíře ve své rodině. Předkové divočáků byli kdysi zkroceni lidmi a stali se předky mnoha plemen domácích prasat.
Zajímavosti o divočákech:
Kanci jsou středně velká zvířata. Délka těla dospělých samců je asi 2 m, výška je 1 m, hmotnost v průměru asi 100 kg, ale existují jedinci až 250 kg.
Tělo kance je pokryto hrubou srstí, která může být hnědá, načervenalá, černá nebo šedá. U dospělých zvířat jsou štětiny na kohoutku delší a tužší a v případě nebezpečí stojí na konci.
Kly na spodní čelisti jsou jedním z nejcharakterističtějších znaků divočáka. Špičáky samců jsou dlouhé a zakřivené, na průřezu trojúhelníkové, mohou dosahovat délky až 15 cm, samci mají na rozdíl od samic na horní čelisti přídavný špičák, který se používá jako ořezávátko na spodní. Samci používají své tesáky k boji v období páření.
Divoké prase má dlouhý pružný čenich a čenich, který slouží k rytí půdy a získávání kořenů a cibulek.
Prase divoké je všežravec (živí se rostlinnou i živočišnou potravou). Základ stravy tvoří oddenky a cibulky rostlin, semena, plody, spadané listí, ořechy, žaludy a bobule. Dokáže ničit hnízda a jíst vajíčka, nepohrdne ani drobnými hlodavci, žere myši, ještěrky, červy a hady. Neodmítne mršinu. Speciální pochoutkou pro divočáky je kopřiva, která pomáhá rychle obnovit zásobu vitamínů po zimě.
Kančí norování přispívá k obnově lesů, navíc požírá larvy lesních škůdců, jako jsou například chrousti.
Divočáci jsou noční zvířata (aktivní v noci). Přes den mohou spát 12 hodin, schovaní v hromadách listí, větviček, suché trávy nebo sena.
Navzdory své velké velikosti má divočák mnoho nepřátel. Hlavními nepřáteli divočáků jsou: leopardi, rysi, vlci, medvědi a lidé.
Divočáci žijí ve skupinách, které se skládají ze samic a jejich mláďat. Skupiny se obvykle pohybují od 6 do 30 zvířat.
V jejich stanovištích jsou vždy lázně – díry z bahna a vody, ve kterých se zvířata pravidelně válí a pak se škrábou na kmenech okolních stromů.
Samci žijí samotářským životem, s výjimkou období páření.
Období páření obvykle trvá od listopadu do ledna. Boje mezi samci určují, kdo bude mít příležitost k páření. Před bojovou sezónou jim řezači zahušťují pojivovou tkáň na lopatkách a žebrech, tato „rytířská zbroj“ pomáhá chránit se během bojů.
Březost u samic trvá od 112 do 115 dnů, samice rodí 4 až 6 selat. Matka se o děti stará sama. Selata se rodí v hnízdě z listů a větví.
Selata mají hnědou srst s krémovými pruhy, které poskytují maskování v husté vegetaci. Pruhy začnou mizet, když selata dosáhnou 3-4 měsíců věku. Ve věku jednoho roku mají mláďata stejné zbarvení jako dospělí.
Mladí kanci jsou prvních pár měsíců svého života závislí na matce. Ve věku 7 měsíců se osamostatňují.
Divočáci se ve volné přírodě dožívají až 10 let a v zajetí až 25 let.
Jako mnoho divokých zvířat představují pro člověka nebezpečí pouze hnaná nebo zraněná zvířata a také samice s mláďaty. V ostatních případech se divočáci setkání s lidmi raději vyhýbají.
Uctívání prasete má prastarou historii. Obraz kojícího prasete se třinácti selaty, nalezený na Maltě, pochází z neolitu. Ve starověkých kulturách má lunární (nebeskou) symboliku a je spojován s Velkou Matkou, protože je ztělesněním její bohaté plodnosti a destruktivního požírajícího aspektu bohyně. Ve starověkém světě byla svině symbolem plodnosti – byla posvátným zvířetem Isis v Egyptě, bohyně zemědělství Ceres v Řecku a Demeter v Římě. Mezi americkými indiány bylo prase vnímáno jako dárce deště, který zúrodňuje zemi. Mezi Kelty bylo prase spojováno jak s bohyní prasnic Ceridwen, „Bílou babiznou“, tak s bohyní plodnosti Fea; a ošetřovala bohy. Pro hinduisty prasnice zosobňuje ženský aspekt Višnua – Vadžravarahi.
Symbolika prasete vychází z jeho všežravosti a plodnosti. Obraz kance má jiný symbolický význam. Pro Řeky, Kelty a Japonce ztělesňoval kanec pozitivní rysy síly a dravosti. Prase je dvanáctým znamením čínského zvěrokruhu a představuje poctivost. V Číně kanec symbolizuje mužskou sílu (sexualitu), plodnost a hojnost. Z těchto nápadů pochází zvyk vyrábět prasátka ve tvaru prasátka.
Celá rodina kanců žije v areálu výběhu u kordonu Laura. Každý rok v zimě je doplňován novými domácími mazlíčky. Někdo vybírá peníze v prasátku a někdo štědře investuje své úspory do nejživějšího prasete, nebo spíše do divočáků. Program opatrovnictví v areálu voliéry poskytuje finanční pomoc na údržbu volně žijících zvířat v areálu. Programu se může zúčastnit jakákoli organizace nebo jednotlivec, který má zájem. V areálu výběhu čeká na své opatrovníky rodinka divočáků. Přidejte se k nám a budete mít svého maskota po celý rok!
