Náboženství diktují svým vyznavačům určité druhy chování, jednu věc povolují, jinou zakazují nebo odsuzují. Sféra působení náboženství zahrnuje různé aspekty lidské existence, včetně těch, které přímo souvisí s jeho podporou života. Zvláštní důraz je kladen na jídlo. My, žijící v zemi s populací, která se hlásí převážně ke dvěma náboženstvím – islámu a křesťanství – jsme obeznámeni s omezeními, která obě uvalují na věřící v otázce výživy. Další věcí je, že ne každý dodržuje náboženské pokyny nebo je nedodržuje úplně. Na jednu stranu se považují za věřící, ale v běžném životě jednají daleko od víry. Možná je to nevýhoda jak éry industrializace, tak procesu globalizace.
V mnoha cizích asijských zemích je míra religiozity lidí mnohem vyšší. Jsou to země Středního východu a jižní a jihovýchodní Asie. V některých případech je to dáno tím, že státy samy nejsou sekulární a za státní ideologii prohlašují náboženství většiny. V jiných případech se to vysvětluje modelem dlouhodobého mírového soužití sekulárního státu a v něm rozšířených náboženství a naprostá loajalita státních institucí k náboženským institucím. Příkladem takového modelu je Indie. V této zemi je zastoupeno mnoho náboženství.
Obyvatelé Indie jsou ve srovnání s námi mnohem zbožnější. To je způsobeno mnoha faktory. A to nejen historickým vývojem země, ale i demografickými podmínkami. Indická společnost je stále převážně venkovská. A venkovská komunita je příznivější pro udržení vysoké úrovně religiozity než městské prostředí. Proto by nemělo být překvapivé, že mnozí Indové jsou nejen hluboce věřící, ale také nadále žijí tak, jak jim jejich náboženství diktuje. A jedním z nejjasnějších projevů toho jsou kulinářské návyky. Vezměme si takový aspekt, jako je vztah Indů k masu.
Indie je považována za kolébku vegetariánství a v naší době v této zemi žije mnohamilionová armáda vegetariánů (konkrétní čísla jsou rozporuplná, ale samozřejmě ne méně než polovina). Ve všech veřejných stravovacích zařízeních jsou jídla jasně označena jako vegetariánská nebo nevegetariánská. Vegetariánství v Indii je jedním z důsledků ahimsy – jednoho z nejdůležitějších pojmů a požadavků téměř všech škol indické filozofie. Toto slovo se překládá jako „nezranění“ a chápe se jako odmítnutí způsobit újmu, poškození nebo poškození jakémukoli živému jedinci, nejen lidem. Ahimsa je pozorován nejdůsledněji mezi džinisty, tedy mezi těmi, kdo vyznávají džinistické náboženství. Neubližování je první a základní etický slib v tomto náboženství, který dává duši všem živým bytostem. Proto přísná vegetariánská strava. Současně je zakázána nejen konzumace jakéhokoli masa a ryb, ale také hlíz a kořenů, protože jejich extrakce zahrnuje ničení rostlin. Jíst můžete pouze nadzemní části rostlin. V souvislosti s ahimsou vyvinuli džinisté zákaz farmaření, protože při obdělávání půdy mohlo dojít k poškození rostlin, hmyzu a malých zvířat. Existují však džinisté, kteří jsou vlastníky půdy, ale jejich pozemky jsou obdělávány najatými pracovníky z řad nedžinistů. Ale v Indii je málo džinistů, jen asi 0,5 %. Pravda, v měřítku Indie to činí asi 3 miliony, což je poměrně hodně.
Hinduisté jsou loajálnější k pojídání masa, tedy ti obyvatelé Indie, kteří vyznávají hinduismus, a tvoří přibližně 80 % obyvatel země. Mezi hinduisty jsou také vegetariáni, včetně těch přísných, ale mnozí stále nevylučují ani maso, ani ryby. Pokud jde však o maso, Indové mají jasnou selektivitu. Nejvíce je mezi nimi rozšířeno drůbeží maso, především kuřecí. Hinduisté také neodmítají jehněčí a kozí maso. Platí úplný zákaz konzumace hovězího masa.
Po celém světě je známo, že Indové nejedí hovězí maso. Jako důvod pro to jsou krávy a býci posvátná zvířata. Málokdo z obyvatel naší země však ví, proč jsou krávy a býci posvátní a jak dlouho se k nim takový postoj vytvořil.
Možná byla kráva původně uctívána proto, že obyvatelstvo indického subkontinentu, z nichž většina byli pastýři a farmáři, záviselo na mléce a mléčných výrobcích a kravský trus používal jako hnojivo a palivo. Postupně získala úcta posvátný charakter.
Tradice ctění krav a zákazu jejich zabíjení má své kořeny ve védském náboženství, a to je období od konce 2. – začátku 1. tisíciletí před naším letopočtem. E. Například v Dharma sútrách (druhá polovina 1. tisíciletí př. n. l.) je zakázáno jíst kravské maso. Zákaz zabíjení dojnic je zmíněn v Rig Veda, Mahabharata a Manu Smriti. V Rig Veda jsou krávy přirovnávány k říčním bohyním. Aditi (nejvyšší prakriti neboli síla přírody) je popsána jako kráva a dévové a purusa (Nejvyšší) jako býk. Védský déva (Bůh) Indra je často přirovnáván k býkovi. Krišna, nejuctívanější forma Višnua neboli Boha, uctíval a chránil krávy. Védské texty říkají, že místo, kde se kráva zdržuje, se stává energeticky čistým. V puranas (druh posvátného textu) je psáno, že blaho světa závisí na krávě.
A přesto se během védského období konaly rituály obětování krav. Obětována však byla pouze stará a nemohoucí zvířata, která tak získala možnost získat nové tělo v cyklu samsáry („putování ze života do života“). Později byly rituální oběti krav zakázány. Hinduisté věří, že Brahma (jeden ze tří nejvyšších bohů hinduismu) stvořil krávy ve stejný den jako bráhmani – nejvyšší kasta, kněží. Věří se, že v každé krávě je část božství, a proto je povinností každého člověka krávu respektovat, chránit ji a chránit. Péčí o krávu, mytím, krmením a péčí o ni člověk vzdává úctu Božství, čímž zvyšuje šance na lepší život.
V Indii je kráva považována za matku, protože krmí lidi svým mlékem a zároveň má takové mateřské vlastnosti, jako je laskavost, klid a mírumilovnost.
I pouhé urážení je nepřijatelné, tím méně je zabíjet a jíst. Zabití krávy z pohledu Boha a dokonalé společnosti (duchovně civilizovaní lidé) se rovná zabití bráhmany (kněze) a zabití vlastní matky. Nejstarší knihy lidstva, védské šástry, říkají, že člověk, který byť jen jednou sní maso krávy, bude trpět v pekle tolik let, kolik chlupů bude mít na těle krávy, jejíž maso jedl.
Ve starověku bylo v indických vesnicích běžnou praxí pořádat velkolepé svatby krav v chrámu plně v souladu s hinduistickými svatebními rituály. V dnešní době je to vzácné, ale na některých místech ve vnitrozemí se to stále praktikuje. Rodiče „ženicha“ a „nevěsty“ jsou majitelé zvířat. Věří se, že svatební obřad pro posvátná zvířata zajistí prosperitu celé vesnice.
Zákaz konzumace hovězího masa neznamená zákaz mléčných výrobků. Mléko, kyselé mléko, máslo a ghí (přepuštěné máslo) tvoří základ každodenní stravy většiny Indů, které obsahují pro tělo nezbytné živočišné bílkoviny. Mléko a ghí se také používají při zvláštních náboženských obřadech zaměřených na zlepšení osudu. Hinduisté využívají i další odpadní produkty krav. Kravský trus se používá jako hnojivo v zemědělství. Všeobecně se uznává, že má velkou očistnou sílu a proto se používá i k očistě domácnosti. Moderní věda prokázala, že kouř z kravského hnoje je silný dezinfekční prostředek. Kravská moč je široce používána v náboženských rituálech a pro léčebné účely.
Všechny produkty, které kráva poskytuje, jsou považovány za posvátné, takže v Indii sníst trochu kravského másla nebo mléka znamená očistit se od hříchů. Muži považují za svou čestnou povinnost podojit krávu, nikdy to nedovolí ženám.
Počet krav na indických silnicích je obrovský.
Krávy a býci se volně potulují po ulicích indických měst, s výjimkou Bombaje, kde je zřejmě kvůli příliš velkému provozu smí držet pouze na vodítku. V ulicích Keraly nejsou prakticky žádné krávy (ale o tom níže). Klidně si mohou lehnout ve špičce uprostřed nejrušnějších ulic. A nikoho z řidičů ani nenapadne zvíře udeřit (nejraději by narazil do sloupu), ale dokonce se ho pokusil zahnat houkačkou. Musel jsem se o tom více než jednou přesvědčit v Dillí, Agře, Džajpuru a Ahmedabádu. Je zvláštní, že vědci našli vědecké vysvětlení pro touhu krav a býků přesunout se do hustého dopravního proudu. Ukazuje se, že výfukové plyny od nich odhánějí otravné pakomáry.
Za vlády dynastie Guptů v polovině 2004. tisíciletí našeho letopočtu. E. Zabití krávy se trestalo smrtí. Nyní zákon není tak tvrdý, ale indický tisk čas od času zveřejňuje zprávy o lynčování rozhněvaného davu hinduistů proti těm, kteří zabíjejí krávy a býky. Obecně platí, že krávy a býci v mnoha indických státech jsou chráněni zákonem: nelze je zabíjet. Jsou však státy, kde takový zákaz neexistuje. Jsou zde i legální jatka. V roce 3600 bylo v Indii přibližně 30 000 legálních jatek, zatímco počet nelegálních jatek se odhadoval na 72 2. Před několika lety byl učiněn pokus prosadit tento zákaz pro celou Indii. Jeden z expertů pak spočítal, že jen na nádraží v Kalkatě přijíždí každý týden ze severní Indie minimálně XNUMX vagónů naložených kravskými kůžemi. Přijetí zákona však bylo neúspěšné. Mezi námitky odpůrců navrhovaného zákona je, že poškodí kožedělný průmysl. Bylo spočítáno, že roční ztráty exportérů budou činit minimálně XNUMX miliardy ročně. Nejostřejší námitky přicházely ze severovýchodních států, kde většina populace nemá hinduistické kořeny, a z regionů nejvíce zkažených západní kulturou a křesťanskými představami o úloze a právech člověka v přírodě (Bombaj, Goa atd.). ). Zároveň bylo v tzv. „dopisech do novin“ hájeno právo „jíst, co máte rádi“.
Indické zákony zakazují přepravu krav a býků ze státu do státu. Pokud se tak děje, děje se tak pouze nelegálně, v noci. Místní podnikatelé vozí zvířata na jatka ve státech, kde není zákaz porážení hospodářských zvířat. Na oplátku dostávají kůže, které se používají k činění.
Počet krav a býků bez majitele potulujících se po ulicích indických měst je enormní. Ještě více lidí hladoví, každý den umírají hlady, ale na krávy se nikdo nedotkne. Návštěvníkům se to zdá nepochopitelné.
Armáda indických krav se doplňuje nejen díky přirozenému růstu, ale také proto, že když kráva přestane dávat mléko, místní farmáři ji jednoduše vyženou na ulici. Zvenčí to vypadá nelidsky. Existuje pro to však vysvětlení. V Indii je akutní nedostatek půdy. Miliony farem mají kus půdy, který dokáže uživit jednu, maximálně dvě krávy. A samozřejmě chovají krávy, které dávají mléko. Zemědělci chrání své plodiny před zásahy vnějšího dobytka. Krávy jsou tedy poslány do měst, kde se dá sehnat jídlo. Je vidět, jak se hemží skrz sudy s odpadky. Lze je vidět, jak žvýkají papír. Mnoho lidí si myslí, že krávy v Indii jedí pouze papír. Ale to samozřejmě není pravda. Večer přijíždějí krávy na zeleninové trhy, kde se speciálně pro ně povalují na zem hory zelných listů, drcených rajčat a skvrnitých banánů, které vypadají docela jedlé.
Přestože je Indie nazývána rájem krav, humánní zacházení s těmito zvířaty vyžaduje také řešení problémů spojených s těmito zvířaty. Konkrétně, co dělat se staršími kravami? V poslední době pro ně začínají ve městech vznikat penziony.
Porážka krav je omezena ve všech indických státech, s výjimkou Západního Bengálska a Keraly, kam jsou krávy a býci přiváženi nelegálně na porážku z jiných států. V tomto ohledu Kerala obecně vyčnívá ze zbytku Indie. Tento stát má většinu křesťanů a muslimů. Křesťanská komunita je zde navíc nejstarší v zemi a byla založena již ve 4. století. apoštol Tomáš. Ve výsledku jde snad o jediný stát, kde v ulicích vesnic či měst téměř neuvidíte krávy bez domova nebo býky.
Seznam posvátných zvířat mezi hinduisty není omezen na krávy a býky. Patří sem také opice, tygři, ale také hadi, krokodýli, želvy, krysy a další zástupci fauny, kteří nejsou v jiných kulturách příliš respektováni. Pokud jste tedy zvyklí na pochoutky z některého z uvedených zvířat, můžete na ně během pobytu v Indii zapomenout.
Muslimové v Indii, jak se na pravé muslimy sluší, nejedí vepřové maso. Mezi maso patří drůbež, jehněčí a kozí. Neexistuje žádný zákaz hovězího masa a to byl jeden z faktorů napětí mezi hinduisty a muslimy v indické historii. Ale podle pozorování cizinců, kteří v této zemi žijí dlouhou dobu, není konzumace hovězího masa nijak zvlášť propagována, aby nedošlo k podráždění náboženského cítění hinduistů. Zákaz porážky krav v mnoha indických státech navíc činí nákup hovězího problematickým. Chtě nechtě se tohoto druhu masa vzdáte.
Křesťané v Indii také nemají žádná omezení v konzumaci hovězího masa. Jedí také vepřové, jehněčí a drůbeží maso. Vepřové maso je oblíbené zejména v těch státech, kde byl vliv západní kultury silnější. Například v Goa, kde dlouhou dobu dominovali Portugalci, šířící křesťanství v podobě katolicismu. Nahradili je Britové. Teprve v roce 1961 vyslala Indie své jednotky do Goa a prohlásila ji za své svazové území.
Stoupenci jednoho z národních náboženství Indie – sikhismu – také nezabíjejí krávy a nejedí hovězí maso. V sikhském jedení masa je jedna zvláštnost. Zakazují jíst maso zvířat zabitých více než jednou ranou, tedy krveprolití, které praktikují muslimové. Je zřejmé, že jde o jeden z důsledků popírání muslimských tradic Sikhy, které se historicky vyvíjely: často vedli ozbrojený boj proti muslimským dobyvatelům a vládcům. Sikhové ale nejsou jednotní. Namdhari Sikhové jsou přísní vegetariáni, protože nepřijímají žádný druh násilí.
V Indii tvoří buddhisté 0,7 % populace. Zakladatel tohoto náboženství, Buddha, řekl, že nemáme právo vzít život živé bytosti, ať už je to kráva nebo červ, to znamená, že ahimsa je také jedním z přikázání buddhismu, stejně jako džinismu. . Postoj k masu mezi vyznavači buddhismu je však nejednotný a závisí na životních podmínkách. V tibetské vysočině, kde jsou podmínky pro zemědělství obtížné, je být vegetariánem velmi obtížné. Maso není mezi buddhisty zakázáno, ale ortodoxní věřící ho jedí relativně málo nebo vůbec. Buddhista také nebude jíst maso zvířete zabitého pro něj osobně. Dokonce i dalajlama nyní začal aktivně obhajovat vegetariánství a nabádat buddhisty, aby se vzdali staletých tradic jedení masa. Převážná část indických buddhistů (88 %) jsou neobuddhisté, tedy představitelé nižších kast, kteří za účelem zlepšení svého sociálního postavení konvertovali v období nezávislosti k buddhismu. Žijí hlavně ve státě Maháráštra. V otázkách výživy se neliší od indiánů.
Jak vidíte, postoj indické populace k masu se liší od toho, na co jsme zvyklí. A v mnoha případech můžete skutečně vidět pravdivost rčení „Řekni mi, co jíte, a já ti řeknu, kdo jsi“. Nepohodlí, které mohou naši krajané v Indii zažívat, může být také způsobeno „touha“ po hovězím mase, na které jsme nejvíce zvyklí. Týden nebo dva však není tak dlouhá doba, můžete být trpěliví. Co dělat, když je váš pobyt v Indii dlouhý? Pamatujte, že nemůžete vstoupit do kláštera s pravidly někoho jiného.
